21-Útěk nebo boj?

26. října 2015 v 10:43 |  Vládce živlů
Sedla si chvíli na zem a natáhla nohy, co nejvíc to šlo. Prudce jí v nich zaškubalo. Povolila je a zase natáhla. Díky mamince, že ji tohle cvičení naučila. Za malý okamžik měla nohy rozcvičené. Teď se pomalinku vydala ke dveřím. Přitiskla ucho na dřevo, v naději, že uslyší, jestli tam někdo je nebo není. Nic neslyšela. Zlehínka omotala třesoucí se prst kolem pramínku stříbra, připravená se okamžitě bránit. Opatrně brala za kliku. Otevřela jen tak na škvírku, aby viděla dovnitř. Nikde nikdo. Dobře tedy. Rychle vběhla dovnitř. Nezapomněla zavřít. Co kdyby ji chtěl ještě zkontrolovat? Lepší když na její útěk přijde později aspoň o malou chvíli. V místnosti byl jen stůl s miskou a pár židlí. Nakoukla zvědavě do misky. Voda! Hltavě se napila. Osvěžila ji a pročistila mysl. Nedbajíc na bolest nabrala vodu do dlaně a cákla ji na popáleniny na druhé ruce. Musela se kousnout do jazyka. Takovou bolest jí nepřinesl ani ten ohýnek. Ovšem, po pár bolestivých momentech bolest polevila. ´Vyčistila´ tak i druhou ruku. Mrkáním zaháněla nežádoucí slzy. Tak. to by měla. Teď by to chtělo najít batoh. A doufat, že její povedený "bratříček" ho nechal někde válet. Bála se ale, že ho bude pečlivě hlídat.
,,Ale... kdopak se osvobodil.", zazněl za ní tichý, chraplavý hlas. Vyděšeně se otočila. Za ní stál Vládce živlů. Její ´otec´.
,,Co po mě chceš? Co chcete vy oba?", taktéž zašeptala Sirenita. Hlavou jí zběsile vířily myšlenky. Prozradí ji? Sváže ji zase?
,,Já nic. Možná... ne. Ashiong chce pomstu. Ale nevím, proč do toho zatahuje i tebe. Jde mu o mě. A o zapomnění."
,,Zapomnění? To nechápu."
,,Chce zapomenout na všechny city. Přátelství, lásku, rodinu. Jako nesmrtelný je dost těžké něco takového najít. Začnou si všímat, že se neměníš a pak se tě začnou bát. A na to všechno chce zapomenout. A má už i svůj plán, jak toho dosáhnout."
,,Plán? Ty víš o jeho plánech a pomáháš mu?"
,,Nemám na výběr. Musím. Ikdyž vím, že se mě chce zbavit. Poslouchej.", nabádal ji otec.
Sirenita zaslechla vzdálené chrastění. Potom klapot a cinkání. Někdo něco koval. Ashiong. Co to dělá?
,,Vyrábí zbraň, která by ze mně vysála všechnu moc. Tu chce potom ovládnout. Stát se novým Vládcem živlů. A mě zabít. Co zamýšlí s tebou nevím. Myslím, že to zatím ani on sám neví."
,,A to se nedá nic dělat?"
,,Nevím. Bojovat nemohu. Prastaré zákony, mocnější než celá země mi to přikazuje. Už tím, že jsem ti ublížil že je narušil."
,,A co já? Já bojovat mohu ale ne s tímhle obojkem. Nemůžeš ho odstranit?"
,,To mohou jen dary nebeských mocností. Já takovou sílu nemám. Aspoň ne teď. Můžeš utéct. Pomohu ti."
Utéct. Ta myšlenka byla lákavá. Možná by ji nechytli a ona se dostala domů. Tam by jí pomohly. Jenže..... Může to vzdát? Nechat všechno za sebou? Teď? Nebo bojovat? S obojkem tlumící její moc? Bez darů živlů?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama