Říjen 2015

Šílený úkol

29. října 2015 v 8:17 Vládce živlů
Tuhle cast nemel rad. Nastesti mel kov uz vytezeny a odlity. Kovat nejakou zbran z dlouhych prutu uz byla hracka. Dlouho premyslel, jaka zbran bybyla nejvhodnejsi. Nakonecse rozhodl pro delsi dyku. Nekdo by mohl namitat, ale pro jeho ucel byla dokonala. Pomalu uz formoval ostri, kdyz k nemu do kovarny pribehl jeho "otec". Vypadal vydesene.
,,Proc me rusis? Stalo se neco?", zeptal se otravene.
,,Ona... ta divka.... ona utekla.", hlasil zadychane Vladce. Presne jak ocekavaly. Ashiong se zatvaril zmatene, jakoby tomu nerozumel. Potom ale zbrunatnel vzteky.
,,COZE? Jak se ji to mohlo povest. Nedavbno jsem tam byl a byla tam. Nepustils jinahodou?", oboril se na nej. Vladce se rozklepal.
,,To ne. Nedovolil bych si ti odporovat. Sel jsem ji jenom zkontrolovat a byla pryc. Provaz byl prepaleny.Ten obojek na ni nejspise nefunguje."
,,Nefunguje? Pochybujes snad o me praci?"
,,Ne, to ne. Odpust, prosim. Mohu neco udelat, abych odcinil svuj omyl?"
,,Najdi ji. Nebo ne. Ty uz radeji nic nedelej. Zustanes tady u zbrani. A neopovazuj se neceho dotknout!", zarval na nej Ashiong nez odbehl. Vse slo podle planu.
Vladce pockal jeste maly okamzik. Chtel mit jistotu. Kdyz se Ashiong nevracel, zacal hledat Sirenitin batoh. Byl u protejsi strany, hned vedle truhly s odlitky.

21-Útěk nebo boj?

26. října 2015 v 10:43 Vládce živlů
Sedla si chvíli na zem a natáhla nohy, co nejvíc to šlo. Prudce jí v nich zaškubalo. Povolila je a zase natáhla. Díky mamince, že ji tohle cvičení naučila. Za malý okamžik měla nohy rozcvičené. Teď se pomalinku vydala ke dveřím. Přitiskla ucho na dřevo, v naději, že uslyší, jestli tam někdo je nebo není. Nic neslyšela. Zlehínka omotala třesoucí se prst kolem pramínku stříbra, připravená se okamžitě bránit. Opatrně brala za kliku. Otevřela jen tak na škvírku, aby viděla dovnitř. Nikde nikdo. Dobře tedy. Rychle vběhla dovnitř. Nezapomněla zavřít. Co kdyby ji chtěl ještě zkontrolovat? Lepší když na její útěk přijde později aspoň o malou chvíli. V místnosti byl jen stůl s miskou a pár židlí. Nakoukla zvědavě do misky. Voda! Hltavě se napila. Osvěžila ji a pročistila mysl. Nedbajíc na bolest nabrala vodu do dlaně a cákla ji na popáleniny na druhé ruce. Musela se kousnout do jazyka. Takovou bolest jí nepřinesl ani ten ohýnek. Ovšem, po pár bolestivých momentech bolest polevila. ´Vyčistila´ tak i druhou ruku. Mrkáním zaháněla nežádoucí slzy. Tak. to by měla. Teď by to chtělo najít batoh. A doufat, že její povedený "bratříček" ho nechal někde válet. Bála se ale, že ho bude pečlivě hlídat.
,,Ale... kdopak se osvobodil.", zazněl za ní tichý, chraplavý hlas. Vyděšeně se otočila. Za ní stál Vládce živlů. Její ´otec´.
,,Co po mě chceš? Co chcete vy oba?", taktéž zašeptala Sirenita. Hlavou jí zběsile vířily myšlenky. Prozradí ji? Sváže ji zase?
,,Já nic. Možná... ne. Ashiong chce pomstu. Ale nevím, proč do toho zatahuje i tebe. Jde mu o mě. A o zapomnění."
,,Zapomnění? To nechápu."
,,Chce zapomenout na všechny city. Přátelství, lásku, rodinu. Jako nesmrtelný je dost těžké něco takového najít. Začnou si všímat, že se neměníš a pak se tě začnou bát. A na to všechno chce zapomenout. A má už i svůj plán, jak toho dosáhnout."
,,Plán? Ty víš o jeho plánech a pomáháš mu?"
,,Nemám na výběr. Musím. Ikdyž vím, že se mě chce zbavit. Poslouchej.", nabádal ji otec.
Sirenita zaslechla vzdálené chrastění. Potom klapot a cinkání. Někdo něco koval. Ashiong. Co to dělá?
,,Vyrábí zbraň, která by ze mně vysála všechnu moc. Tu chce potom ovládnout. Stát se novým Vládcem živlů. A mě zabít. Co zamýšlí s tebou nevím. Myslím, že to zatím ani on sám neví."
,,A to se nedá nic dělat?"
,,Nevím. Bojovat nemohu. Prastaré zákony, mocnější než celá země mi to přikazuje. Už tím, že jsem ti ublížil že je narušil."
,,A co já? Já bojovat mohu ale ne s tímhle obojkem. Nemůžeš ho odstranit?"
,,To mohou jen dary nebeských mocností. Já takovou sílu nemám. Aspoň ne teď. Můžeš utéct. Pomohu ti."
Utéct. Ta myšlenka byla lákavá. Možná by ji nechytli a ona se dostala domů. Tam by jí pomohly. Jenže..... Může to vzdát? Nechat všechno za sebou? Teď? Nebo bojovat? S obojkem tlumící její moc? Bez darů živlů?

20-Nepřítomnost živlů

21. října 2015 v 16:15 Vládce živlů
Sirenita tomu nemohla uvěřit. Nic. Vůbec nic. Tuhle absenci živlů už jednou zažila. Tehdy v bludišti. Tam ji ale zachránil kvítek Země. Ovšem ten byl v batohu, který ji sebrali. A ten pitomý obojek rušil její kontakt s Větry. Cítila je, ale to bylo všechno. Jakoby ji neslyšely. Nemohla tmu uverit. Citilase jakoby ji odervaly kousek duse. Tak moc ji chybeli.
,,Tak uz jsi vzhuru. Urcite jsi yjistila vyhody toho krasneho nahrdelniku." privital ji Ashiong.
,,Okamzite mi ho sundej!", vyjela na nej Sirenita.
..To ne. Ani nahodou. Ja ti ho sundam a ty se na me vrhnes veskerou svou moci.", vylicil presne jeji umysl.
,,Takze co? Nechas me tu pobihat s timhletím na krku?"
,,To bych mohl, ovšem, považovaly by tě za uprchlou otrokyni a ačkoliv jsem jakkoliv zlý, viset na provaze tě vidět nechci."
,,O, jak slechetne. Takze me tu budes drzet az do konce?"
Ashiong se zamyslel. Nevedel to. Nevedel co dal. Pomsta je jedna vec ale zkaza celeho sveta? To ne. Mozna.... nejak absorbovat do sebe silu sveho otce a stat se sam Vladcem zivlu. Mel by moc, po ktere vzdy touzil. Ale co pratelstvi? Rodina? Laska? Vzdy po nich touzil a nikdy je nedostal. Ovsem, podle toho, jak se jeho 'otec' staral o jeho matku a jeho samotneho byl zrejme vuci temhle vecem otupely. Ano. Necitit uz takovou touhu. To by byloskvele. Sirenita s obavou v ocich pozorovala sveho 'nevlastniho bratra'. Sledovala ty zmeny v obliceji. Nejistota, smutek a potom zlomyslnou radost. Desila se jeho zleho usmevu, ktery napadl jeho rty. Jako kdyby dospel ke znicujicimu zaveru.
,,Uvidis draha sestricko. Svet jeste nekonci. Budu mit dost casu vymyslet co s tebou.", odvetil zahadne a odesel. Sirenita sklopila hlavu. V ocich se ji sbirali slzy zoufalstvi.
Nepritomne se zacala skrabat na ruce. Po chvili ji neco koplo do prstu. Prekvapene zamrkala. Blesk. No, ovsem. Neni uplne bezbranna. Ovsem, ruce a nohy mela svazane. A nevedela presne, jak blesk pouzit. Nove kopnuti od blesku na ruce ji uz plne probralo. Nvedela, jak mohla byt tak hloupa. Beznadej ji uplne zahltila mysl. Zaklanela ruzne hlavu na stranu, az chutila maly praminek ve kterem se skryvalo i par stribritych vlasu. Vedela, ze to bude bolet ale nemela na vyber. Prudce trhla s hlavou a vyrvala vlasy. Ovsem zadny hrom ani blesk. Jen v miste kam dopadly vlasy na provaz to zajiskrilo a zacalo plapolat. Napla vsechny sve omezene sily a snazila se horici provaz rothnout. Pritom se hryzala do rtu aby byla uplne zticha ikdyz ji plaminek palil. Kdyz uz myslela ze ji ruce uhori, provaz zapraskal a povolil. Rychle zadusila plaminek. Zapesti mela mirne popalene a neskutecne bolelo. Jeste ze Ashionga nenapadlo svazat ji vlasy dozadu. Nejspise nemel poneti, co jeji praminky skryvaji. Nastesti pro ni. Uvolnila si nohy a chvilku s imi cvicila nez vstala. I presto se ji podlomila kolena. Byla volná. Jenže... Co dál?