Prosinec 2014

19-Rodinná šarvátka

28. prosince 2014 v 23:04 Vládce živlů
,,A proto jsi udělal tohle všechno? Jsi normální? Tohle přece není důvod k tomu, aby jsi ho málem zabil a přivedl svět ke zkáze!", vyjela na něj zlostně Sirenita.
,,A to ti není dost? Ach, zapomněl jsem, jsi pouhá naivní dívenka co nic neví.", začal zase zuřit Ashiong.
,,Tak mi to vysvětli! Pouč mě o tom svém utrpení!", naléhala Sirenita. V hlavě se jí rodil velmi nebezpečný plán. Nejdříve ho ale musela znovu rozhněvat aby si jí moc nevnevšímal. Potom by třeba měla větší šanci.
,,Vysvětlit? Jak chceš vysvětlovat ty staletí kdy se bojíš aby nikdo nezjistil co ddokážeš? Jak se musíš přetvařovat, že tě dívky nezajímají. Ta muka když se zamilujes a uveris té jediné osobě, která se tě pokusí zabít hned jak se jí sveris. To nedokážeš ppochopit... "
Bla, Bla... Pomyslela si Sirenita. Je to sice dojemné ale teď potřebovala zapomenout na soucit. Musela se soustředit. Jemně a opatrně zavolala na Vítr síly. Pocítila slabý zachvech jeho přítomnosti. Podívala se na Ashionga. Ničeho si nevšímal. Právě teď přecházel v kruhu před ní a snažil se jí vysvětlit jak trpěl a jak je ona naivní a rozmazlena. Nechala Vítr aby ji naplnil ruce silou a pak několika trhnutimi přetrhla část provazu. Teď už bylo snadné si rozvázát ruce. Poděkovala větru a poslala ho znovu k Vládci. Teď se v duchu musela opravit. Poslala ho za svým otcem. Uslyšela jak zalapal po dechu. Ashionga to vyrusilo z jeho lamentovani.
,,Co se deje, starce? Konecne ti dochazi, kolik jsem toho musel kvuli tobe vytrpet?"
,,Tve trapeni je nic oproti tomu, co se stane vsem ostatnim lidem na zemi, pokud mne nenechas jit"
,,Nechat te jit? To jako vazne? Dobry pokus o vtip. Ovsem pouze jen pokus."
,,To nebyl vtip 'bratricku'! Pust ho!", zavolala na nej Sirenita.
,,A co kdyz ho nepustim, draha 'sestricko'?"
Sirenita nedopovedela. Misto dalsich, zbytecnych reci se na nej vrhla. Nebzlto zadny efektivni zapas plny magie. To ne. Pouze obycejny pestni zapas. Kdo by si myslel, ze nema Sirenita proti silnejsimu a starsimu Ashiongovi zasnou sanci, ten by se krute zmylil. Mozna za to mohl vztek, touha to zastavit nebo naval adrenalinu, protoze Sireenita zatim dost vyhravala. Klecela na Ashiongovi a snazila se ho uskrtit. Ashionguv pokus o obranu zacal ochabovat, kdyz byla najednou krute odhozena. Priduseny Ashiong se prudce rozkaslal, jak se snazil nabrat vzduch do plic a vzapeti se rozesmal. Kousek od nej stal roytreseny Vladce zivlu s rozbitou zidli v ruce. Sirenita svirala svuj bolavy bok. Nemohla uverit svym ocim. Ten, komu se tak snazila pomoct byl veskutecnosti nate satne strane. Snazila se doplazit ke svemu batohu, kde mela hvezdice, kdyz ji Ashiong zvedl za vlasy do vzduchu.
,,See zivly se rozluc drahousku.", zaseptal ji temne do ucha, nez ji nasadil kovovy obojek. Pote vse zcernalo.

18-Nález rodiny

25. prosince 2014 v 23:41 Vládce živlů
Než se mohla byť jen otočit v domku. Ale byla přivázaná k židli a Vládce ležel na zemi nejspíše v bezvědomí. Chtěla se k němu dostat ale byla uvázaná moc pevně.
,,Je v pořádku. Jen jsem ti chtěl taky něco říct. Ovšem nesmírně rád bych ti to největší tajemství řekl sám ale nejsem takový ničema za kterého mě máš.", ozval se za ní ledový hlas.
,,Tak se neschovávej a ukaž se mi ty chytráku!", zavolala na něj podrážděně. Hned vzápětí uslyšela šouravý krok. Kolem ní se mihl někdo v hnědém.
,,Spokojená?", odvětil stejně podrážděně. Stál před ní nějaký mladík. Byl spíše vyhublý než hubený. Ostře řezané lícní kosti a zelené oči planoucí potlačovaným hněvem kryté dlouhými blond vlasy s temnými, černymi proužky. Sirenita si všimla zvláštní podobností mezi ním a Vládcem.
,,Fajn. Kdo tedy jsi?", začala se ptát bez vyzvání.
,,Jdeš přímo k věci, že? Aspoň to bude snazší. Tedy jak pro koho.", začal se smát. Pak ale zase zvážněl. Přisunul si židli naproti. Pohodlně se rozvalil, aby na ni měl dobrý výhled.
,,Jsem tvůj nevlastní bratr a jeho", ukázal na Vládce,,,syn."
Sirenita na něj v němém šoku zírala. Hlavou jí běžely myšlenky na plné obrátky. To nemyslí vážně! To není možné!
,,Proč........proč jsi ho tedy unesl a mučil, když jsi jeho syn?!"
,,Proč? PROČ? Ach tohle bych ti rád vysvětlil. Potřebuji k tomu ale něčí pomoct." pravil rozhněvaně. Zvedl se ze židle a přešel ke svému otci jak tvrdil. Kopl do něj.
,,Hej, probuďte se!"
,,Nekop do něj!", rozkřičela se na svého takzvané bratra.
,,Budu do něj kopat jak budu chtít a ty se potom taky přidáš.", začal se zlověstně smát. Vládce u jeho nohou se schoulil do klubíčka, aby se ochránil.
,,No, konečně. Řekni tedy mé drahocenné sestřičce pravdu. Ale zkraťte ji prosím tě. Kdo má ty tvoje kecy furt poslouchat."
,,Pravdu? Jakou pravdu?", ptala se už napůl vyděšeně. Nevěděla co si o tom má myslet.
,,Sirenito je mi to moc a moc líto. Ashiong má pravdu. Bohužel. Jsem váš otec. Akorát vás dělí nějaké tři století. Jeho matku jsem měl rád, ale tvoji jsem upřímně miloval. Kvůli ní jsem tu chtěl zůstat ale příroda se začala hroutit jako teď. Proto jsem od ní a od tebe musel odejít. Možná právě proto ovládáš všech osm Vládnoucích větrů a dokázala jsi najít všechny Nebeské mocnosti. Protože ty, Sirenito, jsi má dcera.", pravil znaveně.
,,Bla, bla, bla. No jasně. Ty jsi zvládla tohle všechno, vybraly si tě Vládnoucí větry. A co já? Co jsem dostal do vínku já?! Nesmrtelnost. Pouhou nesmrtelnost. Víš jaký to je, když kolem tebe umírají všichni koho znáš a ty pořád vypadáš na dvacet? Jasně že nevíš. Nevíš ani jaký to je, schovávat se, protože se tě lidi bojí anebo aby tě neupálily. Když matka umírala, řekla mi, kdo je můj otec. Za ta léta si to zjistila. A já jsem zbytek svých let hledal způsob jak tě najít. Pak jsem zjistil, že vládnu mocí očarovat kov. Ale jen ten, který vlastnoručně vytěžím a upravím. Před dvaceti lety se zbláznila příroda a já věděl, čí je to vina. Sledoval jsem ho. Neznal mě. Nepamatoval si mou matku. Tak jsem se mu pomstil.", smál se temně Ashiong.