Duben 2014

7-Kniha Nebeských mocností

15. dubna 2014 v 22:07 Vládce živlů
Osamocená Sirenita ještě chvíli zkoumala knihovnu. Zvědavost jí ale nedala. Nakonec sedla do malého křesílka a otevřela knihu. Hisaro měla pravdu. Kniha byla napsána neznámým jazykem. Proč by ji Hisaro ale tu knihu dávala, když ani ona neuměla rozluštit ten jazyk? A co ta otázka, na výběr Vládnoucích větrů?
Teď to Sirenitu napadlo. Ve svém nitru přivolala Vítr moudrosti a Vítr trpělivosti. Vlasy jí jemně rozčechraly přivolané větry. Krom toho vánku o sobě nedaly skoro vědět, jako kdyby přítomné knihy nechtěly poškodit. Najednou se písmenka v knize rozmazaly. Sirenita několikrát zamrkala. Vážně se jí to nezdálo. Písmena se vpily do papíru. Místo nich se objevily obrazy.
První se ukázal pentagram. Ovšem znaky živlů byli pozměněny. Místo vody zde byli vyzobrazeny hvězdy. Oheň nahradilo Slunce. Země byla zastoupena orlem. Vzduch dostal podobu zraku. A nakonec kov. Ten se změnil na blesk. Takže toto byli podoby nebeských mocností.
Sirenita nedočkavě otočila list. Na něm uviděla koně v plamenech. Byl na něj upřen Sluneční paprsek. Pod ním byl popisek: ,,Posel Slunce". Posel Hvězd bylo souhvězdí sedmi víl. Země byla prostě jestřáb, ale barvu měl smaragdovou, jen na konci křídel mu přecházela do onyxové. Zrak zastupovala žena, jenž držela v dlaních symbol oka. A poslední blesk. Na obrázku zuřila bouře. Na poslední straně byla mapa. Než se na ni ale stačila pořádně podívat změnila se ve zlatou nit a vsákla se Sirenitě do levé dlaně. Objevila se tam jako tetovaní. Kniha se sama zavřela a s odchodem přivoláných Větrů odletěla zpátky na své místo.
,,Sirenito? Jsi v pořádku?", ozval se hlas Hisary.
,,Jo, jasně. Jen jsem byla trochu překvapená z té knihy.", odpověděla Sirenita.
,,Našla jsi, co jsi potřebovala?"
,,Ano. Moc děkuji."
,,Není za co. Ale mohu se tě na něco zeptat?"
,,Jen se ptej."
,,Proc si třeš levou dlaň? Popálila tě ta kniha?"
,,Ne, já jen, že.... totiž...", začala Sirenita skoro koktat. Když se ale podívala na ruku, mapa tam nebyla.
,,To je totiž takový můj tik. Když jsem nervozní, třu si ji.", zalhala rychle Sirenita.
,,Och, promiň. To jsem nevěděla. Tak ahoj."
,,Ahoj. A díky za vše.", rozloučila se Sirenita.

6-Tajná knihovna

3. dubna 2014 v 12:17 Vládce živlů
,,Někde tu musí být. Sakra!", láteřila potichu Sirenita, hledajíc nějakou nápovědu v knihovně. Byla v nejstarším oddělení. Byli zde uloženy první knihy a některé ještě starší svitky. O nebeských mocnostech se v nich ale nepsalo. Ani jeden jediný řádeček. Ani slůvko. Pomalu začínala ztrácet trpělivost. Věděla, že by ji mohly pomoci Vládnouci větry, ale nechtěla je volat. Ještě ne.
,,Co hledáš?", ozval se veselý hlásek za ní. Byla tak zabraná do hledaní, že zapomněla na Hisaru. Zdejší knihovnici. Stačilo ji říct jenom zmínku o nějaké informaci, kterou jste chtěli najít a hned vám poradila v kterých knihách ji najdete. Kdyby to bylo možné, řekla by, že umí všechny texty nazpaměť.
,,Hledám něco o nebeských mocnostech. Myslela jsem, že je najdu tady, ale nemůžu nic najít.",odpověděla na její otázku.
Hisara se poškrábala vzadu na hlavě. Špatné znamení. Nejspíše tu o nich není ani jeden dokument.
,,Tebe si vybralo všech osm Větrů, že?" zeptala se najednou na něco jiného.
,,Jo. Nevím stále proč, ale je to tak. Proč to chceš vědět?"
,,Pojď za mnou. Něco ti ukážu. Je to ale přísně tajné. Tak se o tom nikde raději nezmiňuj."
,,Budu mlčet, ať mi ukážeš cokoliv.", slíbila Sirenita.
Hisaro ji vedla k jedné z plných polic.
,,Kdyby jsem ti řekla, ať vyhledáš význam všech Vládnoucích větrů, jakou knihu by sis vzala?'', zeptala se záhadně Hisara. Sirenita hned věděla, o které knize se mluví. Sáhla po knížce, aby ji vytáhla. Kniha ale nešla vytáhnout. Zabrala víc, ale ani se nepohnula. Jakoby byla přibitá.
,,Zkus to jiným směrem. Do zdi." zasmála se Hisaro.
Sirenita dala na její radu. Ozvalo se cvaknutí a police odjela stranou. Odhalila další místnost. Byla menší s méně knihami. Hisaro zamířila k protější stěně. Sirenita jen zírala. O této místnosti vůbec nevěděla.
,,Toto je tajná knihovna. Sem se dostanou jen kněžky, a ty sem skoro vůbec nechodí. Tyhle knihy jsou totiž napsány starším jazykem, než je nám znám. Pokouším se ten jazyk rozluštit, ale je to moc složité. Nicméně, tady je ta kniha, kterou hledáš.", pravila knihovnice a podala ji tenounkou knížečku. Potom odešla.