Březen 2014

5-Ve snu

6. března 2014 v 8:47 Vládce živlů
,,Sirenito?'', oslovil ji hrubý chraplavý hlas.
,,Nechte mě spát!'', zakňučela otráveně dívka.
,,Probuď se. Nemáme moc času. Prosím.''
To slovíčko 'Prosím' ji dokonale probudilo. Takovým tónem ho říkal jen jeden člověk. Vězeň z její vize. Vládce živlů. Okamžitě byla vzhůru. Ležela na louce uprostřed lesa. Vedle ní stal on. Když uviděl, že se konečně probudila, sedl si vedle ní.
,,Chtěla jsi odpovědi. Slíbil jsem ti, že ti vše vysvětlím později. Nuže, můžeš se ptát.",pobídl ji Vládce.
,,Je jich tolik, že nevím ani odkud začít.",zrozpačitěla Sirenita.
,,Začni s tou, která tě nejvíce trápí."
,,Dobře. Co jsi udělal, že tě uvěznily?"
,,Tak to je těžká otázka. Já sám tomu sotva rozumím. Zdá se, že mě dotyčný nenávidí. A já ani nevím, co jsem mu udělal."
,,Dobře. Takže, další otázka. Opravdu vládneš přírodě? Umíš používat všechny živly?"
,,Počkat, počkat. Ty se nezeptáš, kdo jsem?"
,,Já už to vím. Jsi Vládce živlů. Naše Nejvyšší kněžka mi o tobě vyprávěla. A neodpověděl jsi mi na otázky."
,,Promiň. Nevládnu přírodě, spíš jí sloužím. Usměrňuji ji tak, aby nezničila celou zemi. A opravdu umím používat všechny živly. Ale vládnoucí větry ne. To je vaše starost. Já dokážu přivolat jen obyčejný vítr."
,,To je úžasné. Mám ještě poslední dvě otázky. Jak tě může někdo osvobodit?"
,,To není tak jednoduché. Ten... ten.... ten zloduch vymyslel úžasný plán. Nalákal mě do pasti a odsál skoro všechnu moji sílu. Ale stejně by mi nepomohla, protože okovy jsou magicky chráněny proti mé síle. Nevím jakým způsobem by to tedy šlo. Snad artefakty nebeských mocností by pomohly. O nich ale nic nevím.", povzdechl si Vládce živlů.
,,Zkusím o nich něco vyhledat. Pomůžu ti.",slíbila Sirenita.
Najednou začal les hořet. Sen se rozpadal. Sirenita viděla, jak se Vládce napjal. Někdo ho odtrhávalo ze snění.
,,Ty bastarde, nemysli si, že mi unikneš do snu.", ozval se temný zlý hlas ve vzduchu.
Vládce se začal pomalu ztrácet. Bylo vidět, že se nechce vzdát. Chvíli mizel, pak se zase objevil.
,,Poslední odpověď. Prosím. Odkud znáš mou matku?", zakřičela na něj zoufale Sirenita. Vládce zamrkal. Smutně si povzdechl a nadobro zmizel. Sirenita se vzbudila ve svém pokoji. Smutná a naštvaná na zlého černokněžníka, že ji nedovolil dozvědět se poslední a nejzásadnější odpověď.

4-Staré příběhy

3. března 2014 v 15:43 Vládce živlů
,,Znovu opakuju, že jsem v pořádku. Nic mi není!'', rozčilovala se Sirenita.
,,Sir, prosím. Spadla jsi z věže! Musím se ujistit že jsi v pořádku ikdyž mi to tu opakuješ.'',domlouvala ji Aredhel.
Sirenita jen protočila oči. Nemělo cenu se s ní dohadovat. Když chtěla, dokázala být pěkně paličatá.
,,Sirenito?'', ozvalo se ode dveří. Obě děvčata vzhlédla. Ne že by se tak jmenovaly obě ale Aredhel byla zvědavá.
,,Ano?'', odpověděla Sirenita se staženým hrdlem.
,,Máš se co nejrychleji dostavit k Nejvyšší.'', pravila kněžka.
Děvčata se na sebe podívala. V očích Ared se zračila obava. Doufala, že se Sir nic nestane. Ta byla vystrašená. Nevěděla, co se děje. K tomu ještě ta vize a neznámém vězni. Podle jeho chování odhadla, že znal její matku. A nejspíše měl také nějaké kouzelné schopnosti. Rychle ale zastavila své úvahy. Řekla, co nejrychleji. Musí běžet.
,,Děkuji za vzkaz. Nesmím nechat Nejvyšší čekat.'', vyhrkla Sirenita a už běžela k věži.
,,Pojď dál.'', ozval se měkký hlas předtím, než stačila zaklepat.
,,Chtěla jste se mnou mluvit?'', ptala se nesměle Sirenita. Připadala si tak malá ve srovnání s Nejvyšší. Jen co si to pomyslela, ucítila ve svém nitru přítomnost Větrů síly a odvahy. Pocit méněcennosti a bezbranosti zmizel. Nemá se přece vůbec čeho bát. Nejvyšší jí určitě jen něco vysvětlit.
,,Jak se cítíš?'', slyšela Nejvyšší.
,,Překvapivě dobře.'', odpověděla Sirenita popravdě.
,,Výborně. Pokud ti to nebude vadit, řekla bys mi, co jsi viděla ve své vizi?''
,,Ne ale... jak o ni víte?''
,,Každá kněžka ji při spojení se svým větrem dostane. To je to, co se před učednicemi tají.''
Sirenita povědomě tušila, že jí může říct vše. Začala opatrně. Postupně ale odvykládala všechno. Kromě toho, že jí vězeň slíbil vysvětlení. Když vyprávěla, v tváři Nejvyšší četla obavy a možná také kapku strachu.
,,Takže ho tedy našel. To může vést ke katastrofě. Možná konci světa pokud něco neuděláme.'', zoufala si Nejvyšší.
,,Co se děje? Proč je to tak strašné?''
,,Ten muž, co jsi ho viděla byl Vládce živlů. Žije někde na opuštěném tajném místě. Řeknu ti jeden příběh. Kdysi se vydal mezi lidi a zamiloval se do jedné krásné ženy. Chtěl s ní zůstat. Přírodu ale nikdo nemírnil, nehlídal. Začal hrozit hladomor. Vládce odešel. Co se stalo s tou ženou nevím. Někdo říká, že odešla s ním. Jiný říká, že měla s Vláscem živlů dítě a on ji i s dítětem zabil.''
,,Říkala jste, že ho někdo našel. Kdo?''
,,Silabod. Byl to zvláštní muž. Jakoby se neuměl smát. Vždy byl ledově klidný. Ať se dělo cokoliv. Později začal být také sobecký a zlý. Zaprodal svou duši temným kouzlům. Nechápala jsem proč, ale vždy chtěl zničit Vládce živlů. Podle tvé vize soudím, že od toho není daleko.''
Sirenita odcházela unavená. Hlava ji přímo třeštila. Sotva došla do svého pokoje. Usnula velmi neklidným spánkem.