Květen 2013

7-Vyhnanci

21. května 2013 v 21:44 Řeč vlků
,,COŽE?'', zakřičel Ulundo na Šedé oko, svou pravou ruku.
,,Prostě zmizel. Nevím, jak je to možné. Je to ale tak.'', klepal se strachy.
,,To není možné. Špatně ses podíval. Možná ho někde ukryla. Ano. To bude ono. Půjdeš do toho tábora a vezmeš ten medailon. Jestli se s ním nevrátíš....'', nedokončil hrozbu Ulundo. Ani nemusel. Jeho krutost byla známá.
,,Nesklamu tě, Pane.''
,,To doufám.''
,,Pane? Mohl bych si sebou vzít pár Sekatů?''
,,COŽE? Ty se opovažuješ požádat o mé nejkrutější vojáky?''
,,Já, Pane..... myslel jsem si....''
,,Půjdeš sám. Rozuměl jsi mi dobře?''
,,Ano, Pane.'', skoro zasalutoval vlk.
Šedé oko se obrátil a co nejrychleji utíkal pryč. Zatracený medailon. Kéž by se k Ulundovi nikdy nepřidal. Ale je příliš pozdě. Není možnost, jak z toho ven. Teď ale musel vymyslet plán, jak se k nim dostat. Příležitost na něj čekala hned ten den v noci.
Byla bouřka. Jeho tmavě šedý kožich se ztrácel ve tmě a přívalech deště. Plížil se pomalu k přístřešku z urvaných větví. Opatrně ho o kus obešel. Tak tohle zrovna neočekával. Všichni se choulily k sobě ve snaze se zahřát. Za nimi ležela Bílá tlapka. Stále nehybná. Nemohla být mrtvá, to by ji tam nenechaly jen tak ležet.
Opatrně se blížil zezadu blíž k ní. Chtěl se podívat, jestli přece jen nemá medailon u sebe.Už byl skoro u ní. Najednou ucítil pár tlap a svém boku. Tak byl zaujatý vidinou Bílé tlapky, že si nevšiml jejího stálého ochránce, Rezavého ocasu.
,,Přišel jsi dodělat cos zapoměl u té díry?'', zavrčel vztekle na něj.
,,Vůbec ti nerozumím. A bych ti laskav, kdybys ze mě sdělat svý smradlavý pracky.'', štěkl na něj zpátky Šedé oko.
,,Tak dost! Proč jsi přišel?'', zeptal se ho Vylomený zub.
,,Stejně mi nerozumíš, tak proč bych to měl říkat?'', zavrčel na něj vetřelec.
,,Náhodou ti rozumím. Tak mluv. Pokud se tedy chceš dočkat rána.''
,,Poslal mě sem Ulundo, vůdce vyhnanců, abych získat medailon od vaší vůdkyně. Nevím, proč ho chce, to přísahám. Pokud ho ale nedonesu stejně se toho rána nedočkám. Teď si můžete dělat, co chcete. Já mizím.''
Po tomhle velkém projevu hryzl Rezavý icas do nohy. Ten kňukl bolestí a pustil ho. Šedé oko utíkal pryč. Pryč od všeho. Ulundo ho stejně najde. Ale to se vlastně nestane. Něšťastně zavyl a to bylo to poslední, co od něj někdo uslyšel a uviděl.


6-Černá ponožka

12. května 2013 v 12:39 Řeč vlků
Teď se vrátíme trochu zpátky. K tomu záblesku o němž nám říkalo Zlomené ouško. Tak tedy, zatímco on měl to štěstí, že ho zachránil bájný vlk a poslal ho zpátky na zem, Černá ponožka zůstala ve světle. Běhala sem a tam a volala na všechny. Nikdo ji ale neslyšel. Nakonec vysílením usnula. Když se probudila, byla všude kolem ní tma. Nevěděla, kde je. Co se stalo? Jak se sem dostala? Kam zmizelo to světlo?
Zkusila kousek poodejít stranou. Narazila do něčeho tvrdého. Zamrkala bolestí a trochu se otočila. Pomalinku šla dál. Vždy zkoušela packou, jestli před ní nic není. Najednou se dotkla něčeho měkkého. Bylo to cítit jako něčí tlapa. Prudce uskočila a zase se o něco bouchla. Zatmělo se jí před očima. Uslyšela něčí povzdech.
,,Kijtuso už se probrala.'', uslyšela hluboký hlas zavrčet. Nikdo na to ale neodpověděl.
,,KIJTUSO!'', zařval znovu ten hlas. tentokrát se odpověď dostavila.
,,Neřvi na mě Morne! Nejsem hluchá. Jen trochu více unavená.'', ozval se něžný hlas.
,,Promiň. To děvče se probralo a je zmatené.''
,,To se jí nedivím. Ach, kdybych jen věděla, že budou dva. Tohle se nemuselo vůbec stát.''
,,Ano. Je to podivné. Taky by mě zajímalo, kdo povolal Oslepující světlo.''
,,Oslepující světlo? Já jsem slepá?'', vykřikla vyděšeně Černá ponožka.
,,Uklidni se děvče. Ano, bohužel jsem tě našel pozdě a tvůj zrak byl poškozen. Ale neboj se, tady Kijtuso ti pomůže.'', uklidňoval ji Morne.
,,To je samozřejmé ale, .... ehm... má to jeden problém.'', vmísila se do debaty.
,,Jaký?'', děsila se už dopředu Černá ponožka.
,,Bude to trvat trochu déle. Prostě to nebude krátkodobá záležitost.''
,,Jak.... jak dlouho to asi tak bude trvat?''
,,Tak dva až tři roky.''
,,Tak dlouho?'', zřekla se Černá ponožka s Mornem.
,,Já nevím. Ještě jsem neměla tolik času k podrobnější prohlídce. Později to upřesním.'', pravila a odešla.
Zanechala tam hodně vyděšenou Černou ponožku a překvapeného Mornea. Ten nechápal, co se děje s jeho přítelkyní. Nikdy se takhle nechovala. Očividně ji trápí něco mnohem většího. Zavedl slepé štěně k polštářku a odešel za Kijtusou.