Duben 2013

5-Záhadná ztráta

19. dubna 2013 v 17:45 Řeč vlků
Když Rezavý ocas zavyl, cizí vlci na chvíli strnuly. Pak se mu ale začaly posmívat.
,,Chuďátko, štěňátko. Volá si o posily. Tady tě ale neuslyší. Máš to marné. Za chvíli z vás bude potrava pro mrchožrouty a veškerá moc bude naše'', chechtaly se oba.
Vlk je ale neposlouchal. Uviděl totiž Bílou tlapku, jak byla hozena do jámy. Ještě jednou zavyl, tentokrát ale bolestně a zarmouceně. Urychleně se zbavil útočníků. Jakmile ho nechaly chvíli na pokoji, utíkal k jámě. Ani si nevšímal třetího vlka a skočil dolů. Toto byl plánovaný skok, tudíž se mu téměř nic nestalo. Na bolest ze skoku a boje ale rychle zapomněl.
,,Dej nám medailon a necháme vás žít.'', štěkl na něj jeden z trojice útočníků.
,,Nevím o jaký ještě vám jde. Ten který jste určitě chtěly už máte. Proč tedy nevypadnete?'', odpověděl jim.
,,Žádný jiný nechceme. Chceme ten, co má tvá drahá vůdkyně.''
,,Ale ona žádný nemá.''
,,Snažíš se mi lhát?''
,,Na totéž bych se mohl zeptat já tebe.''
V hádce ale nemohly pokračovat dál, jelikož vzduch prořízlo zavytí. Bylo jiné. Bojovné a ochranářské. A jeho vlastník nebyl sám. Jejich smečka je nejspíše uslyšela a šla jim na pomoc.
,,Ještě jsme neskončily. Já si ho najdu.'', zavrčel na něj vůdce útočících a utekl společně s jeho pomocníky.
,,Bílá tlapko? Rezavý ocase? Kde jste?'', volal je Vylomený zub.
,,Tady jsme! Tady v té díře.'', zavolal jim na odpověď.
,,Jste v .... Panebože!'', vykřikl Šedý čenich, když uviděl Bílou tlapku.
,,Nevím jak na tom je. Nejpodstatnější je, že žije. Ale to, že je tu takhle, je moje vina.''
,,Cože? Tomu nevěřím. Jak by to mohla být tvoje vina?''
,,Neuchránil jsem ji. Dovolil jsem, aby ji takhle zranily. A co je horší, medailon zmizel.''
,,Počkej! Nejdřív vás vytáhneme. Ty jsi v pořádku?''
,,Ano. Pak vám všechno řeknu.''
Když je dopravily do sídliště smečky, čekalo tam na ně překvapení. Posel z Jižní smečky a jejich překladatel. Při obchodování s Bílými vlky najednou zjistily, že si nerozumí. Musely použít překladatele. Proto sem hned běžel. Aby zjistil, co se stalo. Medailon se ztratil. Podle slov Vyhnanců ho nezískaly. Kde tedy mohl být, když ho Bílá tlapka neměla? Na členy smečky padl smutek a starost. Co se stane, když ho získají Vyhnanci? Bude jejich vůdkyně žít? A nejhorší byla poslední obava. Co se stane, pokud se medailon nenajde a Bílá tlapka zemře? Nikdo na to nechtěl ani pomyslet.


4-Přepadení

6. dubna 2013 v 19:15 Řeč vlků
Šedý čenich společně s Bílou tlapkou nechaly Zlomené ouško odpočívat a sami převyprávěly příběh ostatním vlkům ze smečky. Všichni se shodly na tom, že budou dávat na svou vůdkyni pozor. Bílá tlapka byla dojata. Ač byla jejich alfa samice, nikdy by si nemyslela, že se sami shodnou na tom, že se jí budou snažit ochránit.
Ačkoliv byla proti, ustanovily pro ni stráž. Povětšinou ji doprovázela nebo se držela opodál. Nestěžovala si, i když měla někdy pocit jakoby ztratila svobodu. I přes tento pocit tam byl silnější. Pocit většího bezpečí. Snažila se, ale stále jí to varování znělo v hlavě. Smečka vyhnanců. Z doslechu věděla jak moc zlý a krutí vlci to jsou. Právě proto byli vyhnanci. Nikdo ale neslyšel o jejich smečce. Většinou se spojly tak dva až tři ale to na smečku nestačilo. Co by je spojilo dohromady? Nebo spíše kdo?
Zatímco takhle přemýšlela, procházela se v lese, následovaná Rezavým ocasem. To jméno dostal podle rezavého konce svého ocasu. Byl jedním z malomluvných v její smečce. Právě proto se s ním ráda procházela když potřebovala přemýšlet a musela mít někoho s sebou.
,,Pozor!'', vykřikl na ni a strhl ji stranou.
V místě kam se chystal vkročit se najednou propadla zem a odkryla, nejspíše předem přichystanou, jámu. Kdyby s ní nikdo nebyl, kdyby ji Rezavý ocas neodstrčil, už by byla dole.
,,Já ti říkal, že to odhalí!'', ozval se tichý hlas z křoví.
,,Tak proč jsi to neudělal sám, ty chytráku?'', oponoval mu druhý.
,,Protože to nařídil Tobě!''
,,Ale mohl ses nabídnout sám, když jsi věděl, že to svedeš líp!''
,,Ticho! Jste horší než štěňata!'', okřikl je třetí, nejspíš jejich vůdce.
,,On si začal!'', obvinily se zároveň první dva.
Třetí jen zoufale zavyl a vyskočil z úkrytu. Rozhádaná dvojice šla hned za ním. Všichni tři se vydaly směrem k překvapené Bílé tlapce a neméně překvapenému Rezavém ocasu.
,,Když to nevyšlo lstí, půjde to postaru.'', zašeptal hlavní útočník a vystartoval po naší dvojici.
Veškerý boj se odehrál rychle. Ti dva, co se tak hádaly napadly Rezavý ocas. Sice byl jeden z těch lepších bojovníků, ale dva na něj byli moc. Zvlášť když se ukázalo, že patří mezi ty nejlepší.
,,A teď mi dáš medailon!'', zavrčel na Bílou tlapku útočník.
,,Jedině přes moji mrtvolu!'', odpověděla mu také zavrčením. Útočník jí skočil po krku, ale tomu se ladně vyhla, přičemž se ho snažila škrábnout. On ji však osdtrčil. Přitom jí škrábl do boku. Bílá tlapka po něm skočila. Kousla ho do boku a škrábla na hlavě, než ji odhodil. Ani si nevšimla, jak se během boje přesunuly blíž k jámě. Teď se snažila nespadnout dolů. Cítila však, jak se jí pod nohama drolí země. Někde v dálce bolestně zavyl Rezavý ocas.
,,Medailon!'', vyžadoval stále útočník.
,,Nikdy!'', zašeptala a pustila se větve, které se držela. Bolestivě dopadla na dno. Její poslední myšlenka byla, že se nikdy nemohou zmocnit medailonu.


3-Příběh Zlomeného ouška

6. dubna 2013 v 10:29 Řeč vlků
Třetího dne se Zlomené ouško konečně probudilo. Bílá tlapka si úlevně oddechla. Bála se o něj. Skoro celé ty dny byla u něj a hlídala ho.
,,Zlomené ouško! Ani nevíš, jak jsem se o tebe bála!'', objala ho radostně.
,,Ma...mami? Jak? Co? Kde je Černá ponožka?'', ptalo se zmateně.
,,O ní nikdo nic nevíme. Já myslela, že to budeš vědět ty.''
,,Já.... od toho záblesku jsem ji neviděl.''
,,Záblesku? Co se vlastně stalo? Naposledy jsme byli na procházce. Když jsem se otočila, abych vás znovu popohnala, tak jste tam nebyli. Nemohla jsem zachytit ani váš pach. Jako kdybyste nikdy neexistovaly."
,,To není možné.''
,,A přesto to tak bylo. Prosím, řekneš mi, co se ti stalo? Pokud o tom teda chceš mluvit.''
,,No, zrychlily jsme, aby jsme tě doběhly. Najednou se zablesklo a já spatřily Černou ponožku jak na mě zděšeně volá, i když jsem nic neslyšel. Pak zmizela. Já jsem se ocitl uprostřed světla. Nevěděl jsem, kde jsem ani jak se dostanu ven. Běhal jsem sem a tam a volal o pomoc. A ta nakonec přišla.''
,,Kdo to byl? Vlci z jiné smečky?''
,,Ne, byl tam jen jeden. Nikdy jsem ho neviděl. Byl černý. A měl zvláštní oči. Takové modrozelené s kapkou žluté.''
,,Takového jsem nikdy nepotkala. Ale ty oči mi něco připomínají.''
,,Snad oči vlka z legendy o tvém přívěšku?'', vložil se do toho Šedý čenich.
,,Ach ano. To je ono. Děkuji. Úplně jsem na tu legendu zapomněla.'', poděkovala mu.
,,Prosím, pokračuj Zlomené ouško. Tvé vyprávění mě také zajímá.''
Štěně si povzdechlo a pokračovalo, ,,No, ten vlk mi pomohl. Pod jeho řevem začalo světlo ustupovat. Za chvíli jsem byl na kraji lese. Přišel ke mě, a řekl mi, abych tě mami varoval.''
,,Varoval mě?''
,,Ano. Říkal, Smečka vyhnanců chce rozvrátit přátelství mezi ostatními smečkami. Chtějí ukrást medailon. Dávejte si pozor.''
,,Ne! Ne. To se nesmí stát! Budeme na tebe dávat pozor. Nikdo ti medailon nevezme.'', ujišťoval ji Šedý čenich.
,,Ikdyž si myslím, že to nebude nutné. Dokážu se sama ubránit. Přesto budu ale raději. Znovu děkuji.'', usmála se vlčice.
,,Pak zmizel i on. Zbytek dne jsem se snažil najít cestu zpět. Nakonec jsem padl vyčerpáním. Pak si vzpomínám, jak jsem se tady probudil.'', zakončil svůj příběh, nedbale na rozhovor dvou vlků vedle něj.


Návrat na Zem

5. dubna 2013 v 22:07
Čau lidi,
měla jsem teď blbý období, nápady nikde, škola na nervy, do toho se mi totálka nic nechtělo, všechno šlo kolem mě....
Prostě a jednoduše jsem tady vlastně duchem ani nebyla. Ale jak jsem to nadepsala-Návrat na Zem-se konal.
(Nebo to byl rozbor mé skvělé osobnosti od kamarádky? P.S.:Díky Nelčo.)
Zkrátka a dobře, Jsem

Zpět!!!