Leden 2013

2-Ztracená štěňata

20. ledna 2013 v 19:19 Řeč vlků
,,Zlomené ouško, Černá ponožko, pospěšte, ať se neztratíte." pobízela své dvě děti Bílá tlapka.
,,Už běžíme, mami.", volaly za ní.
Bílá tlapka se usmála. Ať už to byli sebevětší rošťáci, vždy ji poslouchaly. K jejímu velkýmu štěstí. Otočila, aby je zase popohnala, když spatřila, že za ní neběží. Zmocnil se jí strach.
,,Černá ponožko? Zlomené ouško? Kde jste? No tak, není čas na schovávanou!", volala na ně ustaraně. Nikdo se jí ale neozýval. Něco se muselo stát! Určitě by ji nenechaly se takto strachovat. Běžela zpátky, naslouchala všem zvukům a snažila se zachytit stopu svých dětí. Nic. Vůbec nic. Jakoby vůbec ani neexistovaly. Doběhla až do tábora. Ostatní členové její smečky se k ní obrátily.
,,Co tak brzo? A kdes nechala tu lumpíky? Zase něco hrajete?", zeptal se radostně Vylomený zub.
,,Ach kéžby. Nemůžu je najít. Myslela jsem si, že běží stále za mnou. Otočila jsem se, abych je pophnala ale oni tam nebyli. Ani mi neodpovídaly. Dokonce jsem nezachytila ani jejich stopu. Jakoby zmizely.", vysvětlovala jim to jejich vůdkyně.
,,Cože?", vykřiklo několik vlků dohromady.
,,Je to přesně jak říkám. Nevíte o tom nic?"
,,Věř nám, že kdybysme je viděly, určitě bysme je tu ohlídaly a poslaly někoho, aby ti to řekl. Stoprocentně bysme tě nenechaly takhle vyděšenou schválně.", vložil se do toho Šedý čenich.
,,Vydechni a trochu se uklidni. Určitě je najdeme. Pošleme několik rychlích běžců, aby se zeptaly okolních kmenů a vydáme se je hledat.
Společně je určitě najdeme. Přece se nepropadly do země.", snažil se ji povzbudit Vylomený zub.
,,Děkuji, nevím, co bych si bez vás počala.", usmála se na ně. Poslala několik členů smečky k okolním kmenům. Po kratičkém odpočinku se kromě Šedého čenichu, který se nabídl, že pohlídá zbytek dětí, všichni vydaly hledat Černou ponožku a Zlomené ouško.
Chvilku po setmění se vrátily do tábora. Většina poslů měla špatné zprávy. Bílá tlapka byla na pokraji zhroucení. Nenašly ani jedno z nich. Ještě tu byla ale naděje, neboť posel ze smečky u západního okraje lesa se ještě nevrátil. Celou noc chodila vůdkyně kolem tábora a vyhlížela je. K ránu uviděla pomalu jdoucí Růžové ucho. A nesla Sitolu. Deku pro štěňata ze smečky západního okraje smečky. Okamžitě se k ní rozběhla.
,,Bílá tlapko! Mám pro tebe dobrou zprávu. Smečka, od které se vracím našla Zlomené ouško. Dneska chtěly vyslat posly, aby se zeptaly jestli se někomu neztratil. Prý od doby co ho našly nepromluvil ani slovo.", vyprávěla vůdkyni. Ta jí poděkovala a převzala si Silotu se spícím Zlomeným ouškem.


1-Medailon Bílé tlapky

20. ledna 2013 v 12:30 Řeč vlků
V hlubokém Stříbrném lese žila smečka vlků. Ten les ani smečka nebyli obyčejné. Les dostal přízvisko ,,Stříbrný'' podle stromů, jenž ho tvořily. Kůra těchto stromů byla černá jako uhel. Jejich listy se však třpytily jako by byli ze stříbra a přitom byli ohebné a lehké jako obyčejné listy. Byl to zázrak přírody. ale vraťme se k vlkům.
Tito vlci byli zvláštní tím, že neměly svého vůdce ale vůdkyni. Respektovaly ji a poslouchaly. Ta vůdkyně se jmenovala Bílá tlapka. Toto jméno bylo stvořeno podle jejího vzhledu. Byla hnědá jako hořká čokoláda ale na jedné tlapce měla bílou ponožku. Tím, že byla jedinou vůdkyní smečky v celé zemi nebyla ještě tak moc vyjímečná a ctěná. Nosila také zvláštní medailon. Ten medailon měl zvláštní moc. Pouze díky němu si všechny vlčí smečky rozuměly. Každá mluvila sice jinou řečí, podle toho kde sídlily, přesto si ale rozuměly.
Medailon měl ale další zvláštnost. Pouze Bílá tlapka ho mohla nosit. pro ostatní byl vysoce nebezpečný. Kdo se ho dotkne bude popálen. Bylo to opatření proti krádeži. Pokud ho bude chtít někdo ukrást a bude mít velmi zlý úmysl, toho medailon úplně spálí. Proto nemohl být použit pro špatný účel.
Zajímá vás, kde se vlastně vzal? Část jeho historie bude osnovou příběhu, takže prozradím jen to, co mohu. Medailon je vrcholným dílem jednoho čaroděje. Velmi miloval vlky a měl jednoho i za přítele. Jeho věrného vlka jednou napadla cizí smečka vlků a on málem umřel, kdyby se nedostal zpět. Poté, co ho ustaraný čaroděj vyléčil, spojil veškeré své síly a vlastnosti svého přítele. Vznikl z toho tento medailon.
Měl podobu dvou vlků, vyjících na měsíc, který byl uprostřed. Samotné vlky tvořilo několik malinkatých vlků, propletených do sebe. Jeden vlk byl černý, jako půlnoc. Druhý byl hnědý, jako jarní bláto. Měsíc zářil stříbrně. Z čeho je ale vyroben už nikdo neví. Také z čaroděje a jeho vlka se stala pouhá legenda. Nikdo už skoro nevěřil, že je to celé pravda. Ani ti nejstarší z nejstarších.


NEW YEAR

1. ledna 2013 v 0:00
Ahojte lidičky,
máme tu nový rok a s ním i příslib nových příběhů. Zatím mám naplánovaný čtyři. Abych vás navnadila, napíšu vám tu o čem to asi bude. Uvidíme jak dlouho mi to bude trvat.

1. Řeč vlků - Sepsáno
Ztratil se přívěšek alfa samice vlků. Bez něj si přestávají všechny smečky rozumět. Mohlo by dojít k nedorozumění. Jenže přívěšku se může dotknout jen jeho majitelka. Všichni ostatní, co se ho dotknou, budou popáleni. A jeho majitelka byla těžce zraněna, takže ho nemůže jít hledat sama. Podaří se někomu nalézt přívěšek a dopravit ho zpátky, aniž by byl spálen?
2. Vládce živlů - Sepsáno (čeká na zveřejnění)
Zlý černokněžník zajal legendárního vládce živlů. Pouze statečné a milující srdce ho může osvobodit. Podaří se to kněžce, tajné dceři tohoto vládce, která nemá ani tušení o tom, kdo je její otec? A co když je všechno úplně jinak?
3. Nebeské město - Píše se
Z jeskyň se přeneseme rovnou do nebes. Tady má lid žijící v městě v nebesích velký problém. Někdo začíná ničit jejich mračná pole. Bez nich za chvíli zemřou a na zemi vše uschne, neboť jejich obděláváním vlastně zapřičiňují déšť. Mladá kněžka byla vyvolena aby zničila strůjce ničení těchto polí. Jak to dopadne se necháme překvapit.
4. Tajemná jeskyně
Tento příběh se bude odehrávat v horách. Bude to něco na motivy starého příběhu o minotaurovi. Taky tam možná zase zapletu jinou verzi světa. Bude to o zvědavém skřítkovi, toužícím po dobrodružství. Jeho cesta bude taková zkouška odvahy.