7-Všechno dobře dopadlo

3. listopadu 2012 v 14:37 |  Legenda města Ainë-Losillë
Zrovínka když byli uprostřed polibku se za nimi ozvalo zakašlání. Arton sebou cuknul. Pak přímo ucítil, jak mu zčervenaly tváře. V tento moment byl za všudypřítomnou tmu vděčný.
,,Neáco. Musíš nás zrovna vyrušovat v tak důležitém rozhovoru?'', okřikla někoho ve tmě princezna.
,,Promiň. Já nevěděla, že spolu zrovna hovoříte.'', ozval se smích.
,,Aino? S kým to mluvíš?''
,,Jejda, promiň já na to zapoměla.'', omluvila se princezna a už táhla Artona tou tmou. Najednou se zastavila a šmátrala chvíli po stěně. pak něco luplo. Tmu prořízl zvětšující se proužek světla. Vtáhla ho do osvětlené místnosti.
Arton musel chvíli mrkat, aby se jeho oči přizpůsobily náhlému světlu. Když se pozorně rozhlédl, spatřil malý stůl a postel. Co ale nejvíce upoutalo byl duch. Duch mladé ženy která se očividně smála. Zůstal stát a nemohl od ní odtrhnout oči. Nechápal to. To přece není možné! Duchové neexistují! Ale přesto před ním jeden stál.
,,Co na mě tak koukáš? Jsem duch, no a co?'', vyhrkla na něj žena.
,,Já.... já se omlouvám. Kdo vlastně jsi?'', byl evidentně zaskočený mladík.
,,Jsem princezna Neáca. Teda to, co ze mě zbylo.'', uchechtla se princezna.
,,Tomu nerozumím.''
,,Prostě kdysi dávno jsem byla princezna a pak mě unesla nestvůra a já jsem tady zemřela, protože mě tu nikdo nenašel. Teď se historie zopakovala, narozdíl od toho, že tady Ainu jsi našel. Takže můžeš zabít příšeru a budete volní a já konečně najdu svůj klid.'', vysvětlovala s povzdechem Neáca.
Arton zalapal po dechu. Všechno se naplňuje! Celá ta věštba!
,,Co se děje?'', ptala se starostlivě princezna Aina, která si všimla jeho výrazu.
,,Už jde! Rychle musíš se schovat!'', varovala ho princezna Neáca, ještě než stačil něco odpovědět.
Arton se tedy rychle schoval v rohu mezi stěnou a postelí. Pak se dveře znovu otevřely. Dovnitř vstoupila nestvůra.
Stála na dvou tlustých nohách s třemi prsty. Nohy nesly celkem velké, svalnaté tělo, ze kterýho vyrůstaly čtyři ruce s velkými drápy místo prstů. Tělo pokračovalo vzhůru malým krkem a velkou hlavou. Nestvůra měla velkou pusu s řadou ostrých zubů, z nichž jich několik vyčuhovalo ven. Místo nosu měla dvě díry. Oči byli tři, takže mohla vidět snadno do boků bez toho, aby musela otáčet hlavu. Celé tělo bylo pokryto hustými tmavými chlupy, jen hlava byla na zátylku hladká.
Když ji mládenec uviděl, ihned všemu uvěřil. Bezpochybně to byla ta stejná nestvůra. Přežila. A zřejmě v plné síle.
Nestvůra začenichala a vydala se přímo k mladíkovu úkrytu. Obě princezny se ji snažily zastavit ale marně. Když ho nalezla, sevřela kolem jeho krku. V ten okamžik mladík znovu v hlavě uslyšel část té věštby. V místě kde duše spát nemůže, tvá vůle, víra a láska ti pomůže. Ani nevěděl, jak se v jeho ruce objevil, ale držel nůž. Věřil, že když jí trefí do vyholeného zátylku, zabije ji. Musí. Za Ainu. Nevzdá se. Kvůli ní ne. Vždyť jí přece miluje. Nápřáhl se a zabodl nůž přesně doprostřed zátylku. Uslyšel řev a jemné zašeptání. Zdálo se mu, že mu Neáca děkuje. Pak vše zčernalo. Když otevřel oči, ležel s Ainou na zahradě a přibýhal k nm mladý královský pár se starým zahradníkem. Arton převzal vládu nad hrabstvím své babičky a směl si později vzít svou milovanou Ainu za ženu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama