6-Už jen krůček

26. října 2012 v 19:09 |  Legenda města Ainë-Losillë
Když dorazil zpátky, napadlo ho, že se zeptá starého zahradníka. Vždyť ho přece vychovával, tak by měl vědět jak to vlastně s jeho původem je. Jakmile ho spatřil, hned běžel za ním, aby se ho na to zeptal.
,,Můžu se tě na něco zeptat?'', udeřil na něj hned bez pozdravu.
,,No, ahoj. Copak máš na srdci?'', zdál se zaskočen zahradník.
,,Kdo byli moji rodiče?''
,,Myslel jsem, že se mě na to zeptáš. Nu, když to chceš vědět, tak poslouchej. Kdysi dávno za mnou přišla jedna dívka. Byla to ztracená dcera Lady Zarinské. Víš, jak je zlá, že ano? No a právě její dcera se rok pohřešovala, než se vrátila domů. Říkala, že ji někdo přepadl a znásilnil, když byla na projížďce. Potom ji našla nějaké babka kořenářka. Zatímco ji léčila, zjistila, že otěhotněla. Celý rok se proto u ní schovávala. A když ses narodil, musela tě někam odnést a vrátit se. Stráže ji totiž našly a tak je poprosila, ať nikomu nic neříkají, že se zítra sama vrátí. První dům, na který natrefila byl ten náš. Vychovaly jsme tě jako vlastního. Tvou matku později zabil ze vzteku její manžel, když mu to jednou řekla. Pravda je, že jsi vnuk Lady Zarinské a právoplatný dědic jejího panství.''
,,COŽE? Já že jsem ve skutečnosti nějakého šlechtického původu?''
,,Ano. Je to tak.''
,,Takže to tím myslela. Děkuji. Mockrát ti děkuju.'', objal ho vesele Arton a odběhl pryč.
,,Někdy toho chlapce vůbec nechápu.'', zabrblal si pod vousy zahradník při pohledu na odbíhajícího mládence.
Arton si spokojeně pískal. Všechno vycházelo.
Začalo se pomalu ale jistě smrákat. Mládenec se vydával stejnou chodbou, kterou ještě nikdy nešel. Hrad byl v této části temný a zlověstný. Doufal, že se tady neztratí. Litoval, že si nevzal ani svíčku, aby si mohl posvítit na cestu. Neviděl v té tmě ani na špičku nosu.
Pokračoval stále vpřed. Snad dojde ke svému cíli. S dalším ubýhajícím čase v to ale přestával pomalu doufat. A to se mu mohlo stát osudným. Jak stále pokračoval, najednou se mu ztratila země pod nohama a on padal. Padal a padal a najednou prudce spadl na zem.
Pomalu se zvedl a někdo na něj skočil tak, že se znovu ocitl na podlaze. Chtěl se začít bránit. Někdo ho ale chytl ze napřaženou dlaň a vtiskl polibek. Byl tak zaskočený, že se přestal bránit.
,,Artone! Konečně! Já věděla, že mě najdeš.'', uslyšel hlas a okamžitě ho poznal.
,,Aino? Jsi to ty?'', nevěřil tomu.
,,A kdo jiný asi?'', smála se.
,,Tak jsem tě našel.'', zasmál se také mladík a vrátil jí polibek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama