4-Tajemství

21. října 2012 v 22:00 |  Legenda města Ainë-Losillë
,,Cože?'', divil se mladík.
,,Je to přesně tak, jak jsem říkal. Princezna zmizela. Nejspíš ji někdo unesl.'', vysvětloval mu zahradník.
,,To ale není možné! Vždyť jsem s ní ještě ráno mluvil.''
,,Je to divný, to ano. Ale je to tak.''
,,Stejně tomu nemůžu uvěřit.'', povzdechl si.
Arton seděl na malé stoličce v kůlně a přesazoval bílý Ibišek. Princezninu nejoblíbenější květinu. Jemně pohladil jedno z poupat. Musel na ni myslet. Bůhví kde je ubohé Aině konec.
,,Vím, na co myslíš.'', ozval se za ním líbezný hlas. Otočil se a spatřil tam stát Camilii. Elfskou princeznu a budoucí královnu země. Ihned se jí uklonil.
,,Nemusíš se mi klanět. Viděla jsem tě s princeznou. Hned mi došlo, že se vy dva máte rádi. Myslím, že vím, co se stalo.'', pravila jemně.
,,Prosím, povězte mi to.'', žádal.
,,Myslím, že ji unesla nestvůra. Žije tu už dlouho, ještě z dob, kdy se naše dva rody nenáviděly.''
,,Nestvůra? Tady? Jak je to možné?''
,,Stará čarodějnice ji stvořila. Doufala, že s její pomocí elfové vyhrají válku nad lidmi. V té době se ale králové dohodly na míru, aby zabránily zbytečnému krveprolití. Elfská princezna si měla vzít lidského prince a jejich sňatek měl utvrdit mír. Když ji ale chtěla čarodějnice zničit, nestvůra se jí vymkla z rukou a zabila svoji stvořitelku. A potom, z neznámého důvodu byla unesena lidská princezna. Měla stejný věk a ztratila se ve stejnou dobu jako princezna Aina. Nikdo už ji nikdy neviděl.''
,,A ty si myslíš, že za to mohla ta obluda a může za to i teď?''
,,Bohužel ano.''
,,Ale to je už spoustu let. Několik století, možná i tisíciletí! Jak by mohla přežít tak dlouhou dobu?''
,,To netuším. Jiné vysvětlení ale nemám.''
,,A netušíš náhodou, kde bych ji mohl najít, že ne?''
,,Ne. Ale možná tu cestu najdeš sám, když půjdeš za svým srdce.'', dokončila vyprávění.
Camilie odešla a zanechala ho jeho myšlenkám. Měl taky o čem přemýšlet.
,,Je to možné? Je tento příběh opravdu pravdivý? Nebo to je jenom bláznivé vyprávění?'', přemýšlel nahlas.
Zdálo se to nemožné. V doznívající bouři ale zaslechl smích. Zlý a krutý smích, znící v zapomenutých chodbách hradu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama