2-Oslava

6. října 2012 v 21:40 |  Legenda města Ainë-Losillë
Začalo se šeřit. Sluhové v posledním kousku Slunečního světla začaly pobíhat po ulici vedoucí k zímku a rozžínaly veliké lucerny. Cesta byla osvětlena jemným naoranžovělým světlem. Celá ta situace společně s tímto světlem dodávala této chvíli takové jemné romantické chvění ve vzduchu. Atmosféra jí byla přímo přesycená.
Princezna Camilie jí ale nevnímala. Mladého prince jenž si měla brát viděla jen jednou a to v době zásnub. Ne, že by nebyl pěkný to ano. Jen ho vůbec neznala. Skoro nic o něm nevěděla. A k tomu si ho měla vzít.
Jejich rodiče domluvily tento sňatek jen krátce po jejich narození. Byla to dlouhodobá tradice. Vždy když se těmto dvěma rodům narodila dcera a syn, dohodl se jejich sňatek. Jen velmi málo lidí už ale vědělo proč to tak je.
,,Usmějte se, princezno. Jedete na svoji svatbu a ne na pohřeb!'', napomínala ji její gardedáma.
,,Nemohu se usmívat, když nejsem šťastná.'', povzdechla si Camilie.
,,Ale Výsosti, to by jste měla. Pomůže to vaší zemi! A mimochodem, princ je pěkný a má vás rád.''
,,Rád? Princ, že mě má rád? To snad nemyslíte vážně, madam! Princ má tak akorát rád mé věno a vnady. Ach, samozřejmě má rád i sám sebe a nikoho jiného!''
,,Princezno Camilie to jste tedy přehnala! Sama přeci víte, že se stará o svoji mladší sestru.''
,,Promiňte. Samozřejmě máte pravdu. Jen jsem se nechala trochu unést.''
,,Nic se neděje. Každá nevěsta je ve svůj slavný den nervózní. Tudíž na to máte právo.'', usmála se gardedáma.
Princezna si jenom povzdechla a raději už nic neříkala. Taky už nebyl ani čas. Byly skoro na místě.
Jakmile vjel kočár do dvora, zhluboka se nadechla. A je to tady. Dveře se otevřely a ona vystoupila. Od kočáru vedl červený koberec končící až u oltáře. Za ní vystoupila její gardedáma a rodiče. Za jemného znění sboru zpívajícího svatební pochod se pověsila do svého otce a vyšla pomalým avšak vznešeným a důstojným krokem ke knězi a svému budoucímu manželovi. Malé dcery nižších šlechticů kráčely před ní. Koberec postupně posypávaly okvětními lístky bílých a vyšlechtěných světle modrých růží.
Princ na ni mohl oči nechat. Její štíhlá postava byla zvýrazněna korzetovými šaty se znovcovými rukávy. Celé šaty byli vlatně jednoduché kromě složitého stříbrně vyšivaného vzoru. Na krku měla jemný stříbrný náhrdelník s přívěškem tvaru stromu. Jejich znaku. Obdobné byli i malé náušnice. Rudé vlasy, tak moc vzácné u elfů, se splétaly ve velmi složitém stylu, kromě dvou pramínků, vlnících se kolem uší. Účes zvýrazněval malinkou démantovou korunku. Její krása byla skutečně ohromující.
Princeznin otec, elfský král jí u oltáře jemně políbil na čelo a pak už ji předal jejímu nastávajícímu. Jakmile oba řekly své ,ano' a spečetily sňatek polibkem, vypukl kolem nich velký jásot. Rody se opět spojily. A mír byl stvrzen po další generaci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama