13-Vnitřní zrak

21. září 2012 v 19:02 |  Carnicemeno
Heruo té noci spal velmi neklidným spánkem. Zdálo se mu o konci Země takové, jakou ji zná. Všechny rostliny zvadly a uschly. Vzduch začal těžknout, lidé hladověly. Vypukly války o poslední jídlo, spousta obyvatelstva se udusila nedostatkem kyslíku ve vzduchu. Nakonec se celá planeta změnila v kamení, písek, hlínu a vodu. Nic nepřežilo. Ani rostliny a zvířata ve vodě, neboť ta potřebuje taky kyslík aby v ní mohl být život. Bez kyslíku zmizel ozon, voda se vypařila a z naší malé Země se stala mrtvá planeta.
S hrůzou se probudil. Myslel si, že má zavázané oči. Vztáhnul ruku k očím, aby pásku sundal. Nahmatal však jen svou kůži. Žádná páska. Nic. Byl slepý! Takže měla nakonec pravdu. Bez zraku nic nesvede a svět zanikne. Jen a jen kvůli němu. Protože selhal. Protože se nechal hloupě obelstít. Protože důvěřoval cizí osobě, i když dobře věděl, že po něm Faindra půjde. Protože jen kvůli němu teď byla Saindra v ohrožení života.
,,Heruo? Jsi tady?'', ozval se jemný hlásek.
,,Kdo je tam?'', snažil se rozpoznat hlas.
,,Přece já. Ty mě nepoznáváš?''
,,Promiňte, já.... já vás nevidím.''
,,Cože?! Takže..... Faindra tě nakonec našla.''
,,Bohužel. A ještě k tomu si vzala Carnicemenu.'', pravil Galliace když jí poznal.
,,Jak? Určitě jsi jí nedal jedinou záchranu Země jen tak.''
,,Ne, to ne. Oklamala mě a já jí hloupě věřil. A teď nemám ani květinu ani zrak. Všechno zanikne. A všechno jen kvůli mě. Kvůli mé vlastní hlouposti.'', obviňoval se mládenec a slzy se mu zase začaly tlačit do očí.
,,Klid, jen klid. Zvládneme to. Jak ti sebrala ten zrak?''
,,Dala mi chleba a vodu a pak se začala smát, já ztratil postupně zrak a potom si ji sebrala. Proč se ptáš?''
,,Asi..... asi ti budu moct pomoci. Jen mi prosím něco slib, ano?''
,,Dobře. Ale jak mi chceš pomoct?''
,,Neptej se. Dobře mě teď ale poslouchej. Slib mi, že ať se děje, co se děje, najdeš Carnicemeno a ochráníš ho před Faindrou.''
,,Dobře. Slibuju ti to. Ale.....''
,,Žádné ale. Dám ti velkou část své moci a tím získáš vnitřní zrak, který tě povede. Bohužel, tvůj zrak se vytratí jakmile sevřeš květinu v rukách.'', pravila Galliaca.
Jakmile to dořekla, položila své dlaně a Heruovi spánky a poslala do něj svou moc. Heruovi jakoby v hlavě vybuchnul modravý ohňostroj. Pak postupně a po malých chvilečkách začínal jakoby vidět. Viděl Galliacu jak má zavřený oči a od soustředění vrásku na čele. Otevřela oči a on zjistil, že je má úplně bílé, bez panenek. Zhroutila se na zem vedle něho.
,,Galliaco! Galliaco, jsi v pořádku? Řekni něco, prosím.'', naléhal na ni.
,,Jdi. Nech mě tady, já se o sebe postarám. Jen jdi a nezapomeň na svůj slib.'', pravila.
Heruo ji pohladil po tváři a odešel. Opatrně, jakoby nemohl uvěřit, že opravdu vidí. Ve dveřích se ještě otočil na svou průvodkyni. Doufal, že bude v pořádku.
,,Děkuju. Za všechno.'', zašeptal jejím směrem a pak už opravdu odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama