11-Návrat zpět

16. září 2012 v 18:13 |  Carnicemeno
Když viděl letící kouli směrem ke Galliace zadržel hrůzou dech. Už ji viděl mrtvou alestalo se něco neuvěřitelného. Zničeho nic se rychlostí blesku objevily duchové několika žen. Mohlo jich být tak nanejvýš sedm. stouply si před ní a smrtící koule se rozprskla o modravý energetický štít., který se kolem nich rozprostřel.
,,Běž, Heruo. Dokážeme ji společně zadržet na tak dlouho, aby jsi mohl květinu odnést. Pamatuj ale, že pokud ji dostane ona, tak svět zanikne. Na síle Carnicemeny závisí život všech rostlin. Je to taková matka všech rostlin. Pokud zahyne Carnicemena, zahynou i ostatní.'', pravily společným hlasem.
Tak to bylo horší, než si myslel. Takže celá země záležela jen na něm. A sakra! Cítil jak ho někdo šťouchnul do ramene. No jasně, musí běžet. Faidra jakoby ho ani neviděla. Soustředila se jen na kněžky. Když se na chvíli ohlédl, spatřil tam sám sebe. Proto si ho nevšímala! Viděla ho tam stát vedle ostatních kněžek. Měl málo času. Určitě jí brzo dojde, že to ve skutečnosti není on. Zatím musel získat tak velký náskok, jak jen to půjde.
Běžel, jak nejrychleji mohl. Rychlostí blesku přeskákal přes Srdcové pole květin jak nazval poslední past před chrámem. A teď projít potichu kolem Slovožroutů. Pokoušel se běžet rychle a hlavně tiše. Nevšiml si ale jednoho kořene stromu a zakopl o něj.
,,Kruci!'', zařval a pak se zarazil. Květináč byl rozbitý!
,,Sakra! Já pitomec.'', zuřil sám na sebe. Rozum se mu zapnul moc pozdě. Teď si uvědomil, kde je. Doufal, že ho Slovožrouti neslyšely. Doufal marně. Kolem něj začaly vyskakovat malý lidé. Byli zakrslý, hohlavý a tělo mělo pokryto písmeny v nic neříkajícím smyslu. Prsty měli neobyčejně dlouhé s ostrými nehty. Vypadaly spíš jako čepele dýk.
Heruo vytáhl nůž a hodil ho dobře mířenou ranou na nejbližšího človíčka. Nůž se mu zabodl do krku. Z rány se vyvalila krev černá jako inkoust. Mladík na nic nečekal, rozběhl se pryč. Po cestě se vyhnul několika oštěpům a sebral nůž z mrtvého těla.
Močál! Z nejbližšího stromu uřezal větev a hledal bezpečnou cestu. Kupodivu ji našel podivuhodně rychle. Teď opatrně hledat kde je propast. Tady je! Rychle ji oběhnul a pokračoval teď už v bezpečné cestě zpět. V boku se mu začala ozývat řezavá bolest avšak on ji nevnímal. Nebral na vědomí ani to, jak jeho znavené svaly protestovaly. Najednou ho jeho znavené tělo odmítlo poslouchat. Zhroutil se na zem, pár metrů od hranice lesa. A ani netušil jak to dokázal.
Heruo prudce oddechoval. V ústech měl sucho jako na poušti. Teď zrovna by dal všechno jen za doušek vody. Když se ale podíval na květinu musel se opravit. Skoro všechno. Po kratičkém odpočinku, zatímco nabral dech a upletl z tenkých větviček keříků provizorní misku jako květináč, vstal a unavenými kroky směřoval k hradu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama