14-Nová pomoc

21. září 2012 v 22:02 |  Carnicemeno
Kráčel dál a dál. Soustředil se pouze na svůj úkol a slib. Najít Carnicemeno a ochránit ho za každou cenu. Jakmile pomyslel na tuto rostlinu, jakoby zahlédl modrou nitku, která směřovala kolem lesa. Heruo usoudil, že to bude asi ta správná cesta. Zahnul doprava a vydal se tím označeným směrem. Postupoval dále kolem hvozdu. Nitka ho vedla stále po okraji ale nikdy ho nezavedla do něj.
Míjel několik vesnic a přebrodil pár potůčků. Niť se ale náhle zastavila a ztratila. Jakoby byl na místě. Nikdo a nic tady ale nebylo. Vlastně ano. Vyhořelé otisky koňských kopyt. Snad tudy projel ohnivý kůň, snad je tady zanechal nějaký ďábel. To ale nevěděl. A neviděl ani ukazovatel. Rozhodl se jít po těchto stopách.
Les kolem něj se stále více zhušťoval. Dovnitř už pronikalo stále méně světla. Netušil či je to tím, že tu stromy byli blíže sebe a měly mohutnější a rozložitější koruny než na začátku, kde kmeny těchto stromů vlastnily jenom pár větviček kromě úplné nahoty. Mohlo to být už dokonce pokročilejší hodinou, neboť zde se nedalo odhadnout jak dlouho se toulá tímto divným lesem.
Dlouhou dobu trvalo než Heruo došel na mýtinu. Vypadalo to, že snad někdo vysekal v nejhustším lese kruhovou mýtinu. A uprostřed ní stál kůň. Celý černý krom žluto-červených kopyt, hřívy a ocasu. V tom se jeden ze zatoulaných paprsků Slunce zatoulal směrem k němu. Hříva s ocasem se rozevlála a změnila v oheň. Kolem kopyt se objevily jiskřičky, takže v místě kde stál trávu sežehly a spálily.
,,Pojď blíž statečný mládenče. Já ti neublížím.'', zazněl hlas vycházející směrem od tohoto čarovného stvoření.
,,Asi jsem se zbláznil. Myslím si, že se mnou mluví ohnivý kůň.'', děsil se Heruo.
,,Nezbláznil jsi se. Jsem Sluneční posel. A pomohu ti odpovědět na otázku, kde je kouzelná rostlina.''
,,Sluneční posel? Proč mi chceš pomoct zrovna ty?''
,,Carnicemeno v sobě skrývá kapku ze Slunce. Proto je tak mocné. A proto ti pomohu.''
,,Děkuji. Ani nevím, jak se ti budu moct odvděčit.''
,,Jakmile zničíš Faindru a získáš květinu, musíš ji vrátit Slunci.''
,,Vrátit? Hned jakmile ji získám? Ale co Saindra?''
,,O ni se neboj. Zachráníš ji i bez Carnicemeny.''
,,Jak?''
,,To ti říci nemohu. Zítra za úsvitu buď znovu tady. Vydáme se zachránit svět.''
Na to kůň zmizel. Heruo si povzdechl.Tohle bylo tedy velmi zvláštní.
Přemýšlel jak by mohl pomoci své lásce bez kouzelné květiny a jak ji má vrátit Slunci. Nakonec ho únava z dlouhé cesty přemohla a on usnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama