9-Pasti, Pastičky

3. července 2012 v 20:11 |  Carnicemeno
Po dlouhém a vydatném odpočinku byl Heruo připravený na cestu. Ještě se naposledy napil z kouzelné studánky. Vstal a vydal se na cestu. Tu uslyšel smích. Zastavil se a podrážděně se zeptal, ,,Co je tady k smíchu?"
,,Ty.", ozval se hlas a znovu se zasmál.
,,Proč jsem ti k smíchu. Co jsem provedl?"
,,Jdeš na opačnou stranu. Tudy jsme přišly."
,,Aha. Promiň.", omluvil se mladík. Měl pocit, že se hanbou asi propadne.
Otočil se aby pokračoval už na té správné cestě. Šly už dlouho. Heruovi se to zdálo divné. Dokonce i Galliaca byla podivně zamlklá. Rozhodl se jí na to zeptat.
,,Galliaco, proč jsi......", začal se ptát ale něco jakoby mu zavřelo pusu.
,,Pššš! Teď už nemluv. Doufej že nás neslyšeli Slovožrouti. Protože jestli ano tak jsme ve velkým průšvihu a ty a tvůj jazyk nejvíce."
Chtěl se zeptat na několik otázek. Například kdo jsou ti Slovožrouti a co by udělali s ním a jeho jazykem. Raději se ale neptal. Nechtěl ty odpovědi slyšet od nich a už vůbec ne je vyzkoušet.
Zastavil se velké plochy s mechem. Mech byl porostlý květinami různých barev, tvarů a velikosti. Když se ale podíval lépe, viděl že každý druh květiny roste ve tvaru jednoho písmene. Dohromady tvořily celou abecedu.
,,Toto je poslední překážka. Musíš šlápnou vždy jen na určitá písmena. O květy se neboj, jestli na ně šlápneš nic se jim nestane. Jsou to hodně vzdálené příbuzné naší Carnicemeny. Ale pozor! Ty písmena musí tvořit jméno toho, po čem tvoje srdce nejvíce touží."
,,A co když šlápnu na špatné písmeno?"
,,Každá květina má skrytý svůj trest i odměnu. Já ale netušìm, která má jaký. Vybírej moudře. Setkáme se před chrámem."
Po čem moje srdce touží nejvíce? To je lehké. Je to Saindra. Podíval se kde je skryté S a skočil na něj. Ale běda. Začal se propadat jako do močálu.
,,Mysli, mysli! Co to může být když ne Saindra?", mumlal si. Vtom ho to napadlo. Vždyť ji miluje. Utekl z hradu a je tu jenom kvůli ní. Musí to být teda LÁSKA! Ještě že písmena nejdou podle abecedy. L bylo hned vedle. Vytáhl nohy po kolena zabořené v bahně. Jen co se dostal ke květinám tvořící L ucítil rozkvetlou louku. A teď kde je Á? Viděl jen obyčejné A tak to riskl. Skočil tam a uslyšel andělskou hudbu. Teď S. Bílé kvítky příjemně ochladily jeho rozehřáté tělo jakoby na něj dopadl sníh. Kvítky písmene K udělaly svět mnohem krásnější než dříve. Teď znovu A. Ale co potom? Byl uprostřed louky. Tam na konci ale uviděl zvláštní květinu. Byla samotná. Každý okvětní lístek měl barvu květů podle písmen tvořící jeho slovo. Skočil za ní. Květ se zatřepotal. Najednou uviděl Heruo svojí lásku. Saindru.
,,Pospěš si. Čekám tu na tebe lásko. Miluji tě Heruo.", pravila něžně.
,,I já tě miluju, Saindro.", řekl se slzami v očích.
Kvítek se zatřepal znovu. Saindra zmizela. A on měl volnou cestu k její záchraně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama