10-Boj v chrámu

26. července 2012 v 11:09 |  Carnicemeno
Opatrně, jakoby čekal nějakou další past, se blížil ke dveřím. Byli zavřené. Kliku tu nikde neviděl. Zkusil je odtáhnout ale ani se nehnuly. Zapíral se celou váhou a najednou šup. Dveře se otevřely tak snadno, že neudržel rovnováhu a spadl na zem. Kousek před sebou zaslechl smích.
,,Co je tu k smíchu?'', zavrčel podrážděně.
,,Ty.'', odpověděla popravdě Galliaca.
,,Ha ha ha. Moooc vtipné. Proč tu ze sebe vlastně pořád dělám šaška?''
,,Nemusíš. Můžeš svobodně odejít. Sice tím odsoudíš milovanou Saindru na smrt a svět asi zanikne, ale nikdo tě tu nedrží. Šel jsi sem sám a dobrovolně.''
,,Počkej! Svět asi zanikne? Co jsi tím myslela?''
,,Ach, já ti to neřekla? Pokud padne Carnicemena do ruky té... té.....''
,,Mno jen to dořekni. Jaké?'', ozval se za nimi další hlas.
,,Té bývalé kněžce. Zdravím Faindro. Dlouho jsme se neviděly.'', pozdravila ji Galliaca.
,,To vskutku ano. Jak vidím tak já jsem si na rozdíl od tebe uchovala svou plnou moc.''
,,Jak jste se sem dostala? Já myslel, že je toto místo skryté a chráněné.'', vmísil se do toho Heruo.
,,Pche! Ty ubohý nástrahy a pasti by fungovaly tak možná před sto lety.''
,,Zato TY máš síly stále víc co?''
,,Přesně tak. Tu ubohou křehutinku jsem zmákla raz dva. Jak byla důvěřivá a hloupá!''
,,Takhle o ní nemluv!'', zakřičel na ní mládenec.
,,Jinak co?''
,,Jinak... jinak.... jinak tě zabiju.''
,,Chachachaaaa. Ty mě chceš zabít? K smíchu.''
,,Co budeme dělat?'', zašeptal směrem ke své průvodkyni.
,,Změřím s ní své síly. Ty mezitím vezmeě květinu a utečeš odsud. Pamatuj! Květina jí nesmí padnout do rukou!''
,,Ale to nemůžeš! Její moc je mnohem větší než ta tvoje.''
,,Ale ano, můžu! Spojím své síly se silami tohoto místa a se silami kněžek dříve chránící chrám.''
,,Ale přesto...'', začal zase něco namítat Heruo.
,,BĚŽ!!'', zakřičela na něj Gallica, jenž si všimla černé střely od Faidry a hbitě je oba zahalila štítem. Střela se rozprskla a zmizela. Mladík na nic nečekal. Nějak podvědomě běžel až na konec chrámu. Tam ve výklenku, ozářena jemnými slunečními paprsky, kvetla ta nejhezčí a nejzvláštnější květina co viděl. Carnicemeno. Jenomže, jak ji vzít tak, aby jí neublížil a přitom ji mohl přemístit? Jako zázrakem se u jeho nohou objevila miska. Dost velká na to, aby tam mohl vyácnou květinu přesadit. Opatrně ji tam umístil. Jakmile byla na místě, rozběhl se k východu. Tam zuřil naplno boj dvou kněžek. Obě vypadaly unaveně, přesto po sobě pořád mrhaly modré a černé střely. Galliaca se ohlédla na něj. To byla chyba, které využila její protivnice. Střelila po ní velkou černorudou kouli
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama