8-Nástrahy a léčky

28. června 2012 v 15:31 |  Carnicemeno
Prodíral se hustou spletí kapradin a keřů. Nohavice měl tak rozedrané, že už nedokázaly uchránit pokožku nohou. S každým krokem mezi křovinami získával další škrábance. Ani ruce už nebyly bez škrábanců. V duchu se už poněkolikátý ptal, kdy už to skončí.
,,STŮJ!'', ozval se mu v hlavě jasný příkaz.
Překvapeně zamrkal a zastavil. Udělal dobře, neboť asi dva metry před ním začínala hluboká propast. Kdyby ho ten hlas neupozornil, asi by už ležel na dně. Pak si vzpoměl, kdo ho asi varoval.
,,Děkuju Galliaco.'', zašeptal.
,,Říkala jsem ti, že ti pomohu. Plním svůj slib.'', ozval se hlas znovu.
S vědomím bezpečí pokračoval dál. Věřil, že jeho tajemná průvodkyně ho bude varovat. Pomalu a namáhavě obešel propast. Na druhé straně ho už žádné křoví a keře nečekaly.
,,Pozor! Tady je močál. Budu tě vést po jediné bezpečné cestě. Pozorně mě poslouchej a nedívej se dolů.'', varovala ho.
Mladík znovu tiše poděkoval. Nebylo to ale tak snadné. Jen vešel do území močálu a skoro tam spadl. V hlavě najednou slyšel plno hlasů. Všechny ho lákaly do hlubin močálu. Musel se pořád soustředit aby slyšel svou průvodkyni Galliacu. V jednu chvíli se přestal soustředit a nohou sklouzl do odporného blátivého močálu. Pamětliv na radu zavřel oči. Napínal svaly aby se vyprostil. Nohu mu jakoby držely miliony rukou a táhly ho dál. Po dlouhém zápase se mu podařilo vyprostit.
,,Soustřeď se, prosím. Už je to jenom kousek.'', pobízel ho její hlas.
Jakmile se ale postavil, zavrávoral a málem spadl do bláta celý. Noha ho odmítala poslouchat. Zapřel se celou vahou na tu druhou. Poskakoval směrem od močálu. Každou chvíli sice musel odpočívat, ale podařilo se mu dostat pryč.
,,Támhle za tím malým keřem je studánka. Můžeš si omýt nohu a urvat proutek místo hůlky pokud ji budeš potřebovat.'', poradila mu Galliaca. Téméř slyšel úsměv v jejím hlase.
Dobelhal se ke studánce. nejprve si omyl ruce. Jakmile se voda dotkla jeho škrábanců, začaly se pomalu uzavírat. Nakonec nešlo ani poznat, že by tam byl nějak poškrábaný. Zasmál se. Teď už chápal ten úsměv. Omyl si i nohy. Byl opět zdraví. Sice příšerně vyčerpaný, ale nic ho nebolelo.
,,Děkuju Galliaco! Moc děkuju.'', děkoval a smál se zároveň.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama