Červen 2012

8-Nástrahy a léčky

28. června 2012 v 15:31 Carnicemeno
Prodíral se hustou spletí kapradin a keřů. Nohavice měl tak rozedrané, že už nedokázaly uchránit pokožku nohou. S každým krokem mezi křovinami získával další škrábance. Ani ruce už nebyly bez škrábanců. V duchu se už poněkolikátý ptal, kdy už to skončí.
,,STŮJ!'', ozval se mu v hlavě jasný příkaz.
Překvapeně zamrkal a zastavil. Udělal dobře, neboť asi dva metry před ním začínala hluboká propast. Kdyby ho ten hlas neupozornil, asi by už ležel na dně. Pak si vzpoměl, kdo ho asi varoval.
,,Děkuju Galliaco.'', zašeptal.
,,Říkala jsem ti, že ti pomohu. Plním svůj slib.'', ozval se hlas znovu.
S vědomím bezpečí pokračoval dál. Věřil, že jeho tajemná průvodkyně ho bude varovat. Pomalu a namáhavě obešel propast. Na druhé straně ho už žádné křoví a keře nečekaly.
,,Pozor! Tady je močál. Budu tě vést po jediné bezpečné cestě. Pozorně mě poslouchej a nedívej se dolů.'', varovala ho.
Mladík znovu tiše poděkoval. Nebylo to ale tak snadné. Jen vešel do území močálu a skoro tam spadl. V hlavě najednou slyšel plno hlasů. Všechny ho lákaly do hlubin močálu. Musel se pořád soustředit aby slyšel svou průvodkyni Galliacu. V jednu chvíli se přestal soustředit a nohou sklouzl do odporného blátivého močálu. Pamětliv na radu zavřel oči. Napínal svaly aby se vyprostil. Nohu mu jakoby držely miliony rukou a táhly ho dál. Po dlouhém zápase se mu podařilo vyprostit.
,,Soustřeď se, prosím. Už je to jenom kousek.'', pobízel ho její hlas.
Jakmile se ale postavil, zavrávoral a málem spadl do bláta celý. Noha ho odmítala poslouchat. Zapřel se celou vahou na tu druhou. Poskakoval směrem od močálu. Každou chvíli sice musel odpočívat, ale podařilo se mu dostat pryč.
,,Támhle za tím malým keřem je studánka. Můžeš si omýt nohu a urvat proutek místo hůlky pokud ji budeš potřebovat.'', poradila mu Galliaca. Téméř slyšel úsměv v jejím hlase.
Dobelhal se ke studánce. nejprve si omyl ruce. Jakmile se voda dotkla jeho škrábanců, začaly se pomalu uzavírat. Nakonec nešlo ani poznat, že by tam byl nějak poškrábaný. Zasmál se. Teď už chápal ten úsměv. Omyl si i nohy. Byl opět zdraví. Sice příšerně vyčerpaný, ale nic ho nebolelo.
,,Děkuju Galliaco! Moc děkuju.'', děkoval a smál se zároveň.

7-Vzhůru na cestu

28. června 2012 v 14:58 Carnicemeno
Heruo netušil kolik času uplynulo a jak daleko se už dostal. Poháněl ho strach o Saindru. O jeho milovanou princeznu. Najednou uslyšel nějaký hluk. Nastražil uši. Opravdu. Někde za ním praskla větvička.Prudce se otočil. Přitom le zjistil, že nemá ani nůž, kdyby se musel nějak bránit. Musel tedy spoléhat na vlastní pěsti a svou sílu.
Naštěstí to byla jenom holčička s košíkem plným nejrůznějších druhů hub. Vypadala celkem vystrašeně.
,,Neboj se mne. Já ti nic neudělám.'', přesvědčoval ji.
Dívka na něj jenom hleděla svýma velkýma černýma očima.
,,Jak se jmenuješ?'', zkusil to jinak.
,,Nikta'', odpověděla holčička pisklavým hláskem.
,,To je pěkné jméno.'', usmál se na ni. Nevypadalo to totiž, že by se už přestala bát.
,,Nejste náhodou ten, co dnes ráno utekl z hradu? Ten co prý otrávil princeznu.''
Heruo se na okamžik zamyslel. Potřeboval její pomoc. Už tak byla vystrašená a kdyby jí řekl, že je tak by s křikem a pláčem utekla a on by měl za patama snad celé vojsko. Musel jí proto, ač nerad, zalhat.
,,Ne, nejsem. Neboj. Potřeboval bych ale pomoc. Pomůžeš mi?''
Nikta se na něj jenom dívala. Vypadalo to, že o něčem přemýšlí.
,,Prosím, pomůžeš mi?'', naléhal.
Když děvčítko kývlo, ylehka si oddychl.
,,Nemáš sebou náhodou trochu vody? Prosím. Mám žízeň, že bych vypil i jezero.''
,,Mám tu akorát poslední kapku, jestli ti bude stačit.'', pravila a podávala mu nádobku.
,,Děkuju. Jsi moc hodná. Ale potřeboval bych ještě něco. Pomůžeš mi ještě?''
Kývla jenom tiše na souhlas. Heruo z kapsy vytáhl malou korunku ze sedmikrásek zpevněnou tenkou stříbrnou stužkou. Chtěl jí dát Saindře, ale když se to stalo tak už neměl příležitost. Nikta nemohla od korunky odtrhnout oči.
,,Máš v om košíčku nožík?'', zeptal se.
,,Ten ale není můj! Mám ho jenom půjčený od bratra.'', namítala.
,,Vrátím ho. A dám ti za něj tuhle korunku.''
Nikta mu nadšeně podala nožík. Heruo ji s úsměvem připevnil korunku na vlasy. Vypadala jako malá lesní princeznička. Nikta radostně odskotačila domů, zatímco on se vydal hlouběji do lesa.

6-Útěk z hradu

28. června 2012 v 14:34 Carnicemeno
Ihned k němu přiběhly stráže.
,,Co zase řveš?", ptal se první.
,,Vím jak pomoci princezně. Nechte mě jít a já ji zachráním.", prosil je zoufale.
,,Tak ty sis už vzpoměl, co jsi jí to tedy udělal!? To jsi měl říct hned.", poškleboval se druhý.
,,Jo. Přesně. Vzpoměl jsem si. Tak už mě nechte jít.", nedal jim pokoj Heruo.
,,Jak myslíš. Nejdříve ale musíš za králem. To on rozhodne jestli můžeš jít či nikoliv.",pravil jeden ze strážných, zatímco ten druhý odemykal zámek.
Ikdyž se mladík bál, že mu nebude král věřit a nepustí ho, nevzdával se naděje. Šlo přece o jeho dceru! Zatímco takhle přemýšlel, dostal se už ke krály. Ten už ho velmi netrpělivě očekával. Ani se nestačil uklonit jak se sluší a patří a už se ho ptal, ,,Tak co? Doufám, že sis vzpoměl, co by jí mohlo pomoci!?"
,,Ano pane.", odpověděl zdvořile.
,,Řekni mi to tedy.", vyzval ho nedočkavě.
Mladík najednou nevěděl, kde má začít. Odvyprávěl mu tedy znovu to co si pamatoval a nakonec i celý svůj sen. Král se nejdříve tvářil pohrdavě, pak nechápavě a nakonec se začal smát.
,,Tak ty věříš, že ta zázračná květina existuje? Je to jenom pohádka pro děti!"
,,Já jí ale věřím. A věřím svému snu. Když mě pustíte, do sedmi dnů jsem zpátky i s květinou!" ,bránil se Heruo.
,,MLČ! Jestli je to všechno, co jsi mě chtěl říct tak ses sem nemusel ani obtěžovat chodit!", rozzlobil se král, ,,Odveďte ho zpět do jeho cely!"
,,Tak pojď. Zkusil jsi to aspoň. Později tě určitě pustí. Teď je jenom moc naštvaný.", přemlouval ho některý ze strážných.
Heruo už ale nikoho neposlouchal. Jeho naděje se rozpadly v prach. Něco ho sice napadlo, ale nevěřil, že se mu to povede. Když byli na nádvoří, vysmekl se jim. Kopl je mirně do rozkroku, aby měl čas utéct. Když se je oba ohromila bolest, na nic nečekal a utíkal. Utíkal až k lesu, kde se otočil. Nikdo za ním neběžel. Zhluboka se nadechl a vešel do lesa.