4-Záhadná nemoc

15. dubna 2012 v 20:00 |  Carnicemeno
Heruo netušil co přesně se jí stalo. Věděl jen, že je to víc než co kdy zatím viděl a znal. Saindra zůstávala v nevědomí. Začalo se stmívat. Mládenec začal být zoufalý. Co ji tak asi může být? Proč se stále neprobrala? Co to bylo za stařenu a co bylo v té vodě? Samá otázka a odpověď nikde.
Najednou si uvědomil, že budou princeznu za chvíli hledat. Měl strach, že by je tu našly a on by šel do vězení. A mě strach ještě o Saindru. A ten byl mnohem, mnohem větší než obavy o sebe.
Vzal ji do náručí. Cestou k hradu mu běželo hlavou moc otázek. Ani si neuvědomil, že bude mít strašný průšvih jen tím, že je princezna venku z hradu. A dokonce s ním. A je v bezvědomí.
Začalo se smrákat. Mladík si pospíšil aby nezavřeli bránu dříve než se dostane do města. Strážní na něj jenom mávly a zavřely za ním. Vypadalo to, že princeznu v prostých šatech nepoznaly.
Na nádvoří se zastavil. Kam teď? Co když umírá? Lékař by chtěl nejdříve vidět peníze. A domů nemůže. Nejen, že by ji tím nepomohl ale matka by ji poznala. Dělala ji dříve osobní švadlenu než si něco udělala s rukou. Rozhodl se pro to, co bylo pro ni nejlepší. Vydal se rovnou do zámku. Na sebe ohledy nebral.
Jakmile ho spatřily stráže spustily poplach. Přiběhlo několik další vojáků, služebnictvo a také královský pár. Jen uviděly princeznu v jeho náručí už se děsily hrůzou. Chudák královna dokonce omdlela. Jeden mladík ze služebnictva okamžitě vzal Saindru z jeho náruče. Sám Heruo stál za bránou a s hlavou sklopenou k zemi.
,,Co se jí stalo?'', křikl na něho král.
Heruo, najednou nemohl říct ani slovo. Pokrčil jen rameny a sklopil hlavu ještě níž.
,,Ty nevíš na co se ptám? Ptal jsem se, co se stalo mojí holčičce?'', řval na něho král. Oči se mu zaleskly hromadícími se slzami.
,,Já.... netuším.... pane.'', nalezl konečně svůj hlas mladý muž.
,,Tak ty netušíš?! Určitě jsi jí ublížil sám a teď jsi byl přistižen, a nevíš jak z toho ven!'', obviňoval ho jeho král.
,,Proč bych ji potom ale nosil sem?'',
,,Třebas měl výčitky svědomí. A nevěděl jsi co s ní!''
,,Ale pane, tak to není!''
,,A jak to je tedy?''
,,Vaše dcera byla rozčilená a chtěla jít ven z hradu. Umožnil jsem jí vidět alespoň kousíček světa za těmito zdmi. Šli jsme na louku na nejsladší borůvky co znám. Pak s nic nepamatuju. Jen jak jsem tu najednou stál s ní v náručí.''
,,Tys s ná šel ven?! Na borůvky, či co?! Ty jsi se zbláznil! Otrávil jsi jí a teď to maskuješ vlastní nevědomostí! Stráže!'', křičel král.
,,Ano, pane?'', ozvalo se za ním.
,,Hoďte ho do vězení. Tam si třeba vzpomene co jí udělal.'', přikázal král.
Stráže obklíčily Herua. Dobrovolně se tedy nechal odvést do vězení. Věděl totiž, že tím že se bude bránit, princezně nepomůže. Zahnal tedy slzy beznaděje a sedl si do kouta své cely, zatímco za ním zamkly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama