8-Láska je mocná zbraň

9. března 2012 v 22:20 |  cesta Temnotou ke Světlu
Stanula před věží. Vítr jí cuchal vlasy. Popel se zvedl a vletěl jí do očí. Začaly jí slzet. Potřásla hlavou aby se zbavila nechtěných slz. Když si ale vzpoměla na bratra, na to jak musel odejít vést vojsko, chtělo se jí brečet. A tentokrát by za to nemohl popel. Zhluboka se nadechla.
Nesmí teď přemýšlet o Soronturovi. Musí se soustředit na svůj úkol. Musí oslabit nebo zničit temného pána. Raději nepřemýšlela o možnosti, že se jí to nepodaří. Že ona a brtar zemřou spolu s ostatními vojáky Světla a svět zahyne pod nadvládou Zla. Raději zkoumala, jestli její plán nemá chybu. Ponořena v myšlenkách vstoupila dovnitř.
Ve zdech se držel mrazivý chlad a nějaký zápach. Raději nachtěla vědět co to je.
Stoupala nahoru po kamenných schodech. Nahoře byli dvoje dveře. Automaticky přešla k těm na pravé straně. Najednou si vzpoměla co jí říkala matka, než sem odešla.
,,Všechno, co budeš chtít udělat nebo tam uděláš je přesně to, co udělat nesmíš. Ne, dokud bude mít takovou moc, jakou má teď'', říkala jí.
Ikdyž jí nohy neposlouchaly, přešla k druhým dveřím. Opatrně otevřela. Byla to temná místnost. V rohu se nacházel stůl s pohárem ve kterém plápolal oheň osvětlující komnatu. Na druhé straně bylo okno a uněj stál muž. Potichu vešla.
,,Jen pojď. Už na tebe čekám.'', pravil muž.
,,Tak to musíš vědět i proč jsem tu.'', divila se Gwyn.
,,Samozřejmě. Máš mě oslabit či zničit. To se ti ale nepovede. Já zničím tebe a tu vaší chabou armádu. Jen se podívej.'', vyzval ji k oknu.
Nechtěla tam avšak nohy jí tam samy zavedly. Tam to spatřila. Černou záplavu nestvůr. A mezi nimi byl obklíčen kousek Světla. Byla jich už asi jen polovina a obludy měly početnou převahu.

Mezitím se Sorontur statečně bil hned s několika Diporama. Jejich armáda na tom byla dost bledě. První útok je málem smetl. Teď už jich zbývala necelá polovina. Byli obklíčeni. Viděl padnout spoustu statečných mužů. Všichni byli unaveni a zraněni. Přesto bojovaly dál.
Gwyn se na to všechno dívala. Tu ji někdo praštil tyčí do zad. Okno bylo bez skla a ona jen cítila jak padá dolů. V poslední chvíli se zachytila okraje rámu. Nad ní se tyčil temný pán.
,,Já ti říkal, že tě zničím. Řekni sbohem, naivní dívenko.'', pravil a dupl jí vší silou na ruku.
Gwyn zaúpěla bolestí a pustila se. Pád se jí zdál nekonečný ale místo ječení zavolala jen jedno slovo: ,,Bratře!''
Výkřik se nesl daleko, až k uším volaného.
Sorontur právě zasadil smrtící ránu nějaké neidentifikovatelné obludě, když uslyšel výkřik. Prudce se otočil směrem k nedaleké věži. Spatřil padající Gwyn. Nejdříve na sekundu strnul, pak ale vztáhl ruce i s mečem k nebi a hlasitě zavolal, ,,Sokolové, podle svého jména váš pán vás volám. Zachraňte prosím moji sestru.''
Meč se rozzářil. Z výšky se sneslo zapískání. Pět velkých sokolů se řítilo k padající Gwyn.
Devče jen čekalo na to, jak se rozplácne o matičku zemi. Nedokázala to. Zklamala všechny. Lidi, elfy, matku i bratra. V tom ucítila jak ji někdo chytil. Otevřela oči. Velký sokol ji chytil za ruce a nesl zpátky k jedinému oknu ve věži. Kolem poletovaly další čtyři.
Sorontur, pomyslela si Gwyn. Jeho jméno přece znamená ,pán sokolů'. Musel je nějak povolat a oni ji zachránily. Sokol, který ji nesl souhlasně zapískal. U okna se zmenšil a vnesl ji dovnitř. Pustil ji přímo před překvapeného vůdce Temnot a odletěl pomoct vojákům na bojiště.
,,Jak je to možné?'', nechápal.
,,Jednoduše. A teď je čas na tvůj konec!'', zvolala. Než se zpamatoval z jejího objevení, položila mu ruce na hlavu a na srdce. Začala šeptat tak potichu, že slyšel jen nezřetelná slova. Jeho tělo začalo blednout. Ze srdce se okolo její ruky vyskočil velký pavouk. Nakonec tělo pána zbledlo a zůstal jen pavouk. Dívka padla na kolena vyčerpáním.
,,Jsem silnější.'', vykřikl hrubým hlasem. Chtěl na ni skočit a prokousnou hrdlo. Neviditelný štít ho odrazil.
,,Co to je?'', křičel.
,,Láska. Nejmocnější zbraň Světla.''
,,Brrr. Tak to je důvod proč se tě nemohu dotknout! Láska. Fuj!''
,,Ty mě ne. Ale já tebe ano.'', usmála se Gwyn. Vstala a rozšlápla pavouka. Místností se pronesl příšerný jekot.
Sorontur už byl příšerně vyčerpaný. Sokolové jim moc pomohly. Přesto se nestvůrným lukostřelcům podařilo dva zabít. Při každé jejich smrti ho zasáhla bolest u srdce. Jakoby mu tam někdo vrazil neviditelnou dýku. To ho vyčerpávalo víc než boj. Když už jen slabě odrážel útoky, obluda se otočila a jemu vyklouzl meč z ruky. Mladík zavřel oči. Místo toho aby ucítil smrtelnou ránu, slyšel sykot. Prudce otevřel oči. Zbytek armády Zla se vypařoval. Gwyn to dokázala. Když ji viděl jak k němu běží, nedbaje na únavu se rozběhl k ní také. Padly si úlevně do náruče. Svět byl zachráněl. O Gwyn i Sorontur nalezly svou rodinu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 K.Blaha K.Blaha | E-mail | 12. března 2012 v 12:06 | Reagovat

kijkijkij  Jak tomu mam rozumet? O_O

2 moje-male-pribehy moje-male-pribehy | 12. března 2012 v 20:39 | Reagovat

To milý pane znamená, že v pozdějších hodinách tam bude pravá kapitola. Stačí si počkat. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama