6-Dlouhá cesta

9. března 2012 v 22:18 |  cesta Temnotou ke Světlu
,,Psst. Gwyn? GWYN!'', budil ji mladík ze spánku.
,,Hmm? Co se děje?'', zabrblala ze spánku.
,,Gwyn vzbuď se. Musíme jít!''
,,Kam jít?'', ptala se zívající Gwyn.
,,Pryč. Utéct. Sama jsi to navrhovala. Jen si vzpomeň!'', naléhal Sorontur.
,,Aha. Jistě. Už jdu.'', pravila a snažila se vstát. Svázaná už nebyla. Naštěstí. Když se zkusila postavit na bolavou nohu ,zatmělo se jí před očima. Nebýt pohotového mládence, spadla by nejspíš zpátky na zem.
,,V pořádku?'', zeptal se ustaraně.
,,Jasně. Já jen... jen jsem potřebovala zjistit, jestli se na té noze udržím sama.''
,,Počkej. Něco mě napadlo.'', řekl a položil ji jemně na zemi u stromu.
Zatímco Gwyn odpočívala, snažíc se rozdýchat bolest v noze, uslyšela rány. Za okamžik přiběhl Sorontur. V ruce držel větev, dlouho tak akorát. Na jedné straně byla zašpičatělá a na druhé straně se zdála zaoblená, do části přeseknutá vejpůl. Jedna polovina ohnutá do pravého úhlu a druhá useknutá.
,,Na,'' podával jí větev, ,,zkus se o to opřít. Mohla by posloužit jako improvizovaná hůl.''
Děvče se pomalu postavilo. S pomocí hole byla schopná pomalejší chůze.
,,Dobrý?'', ujišťoval se Sorontur.
,,V pohodě. Myslím, že jsem schopná vydat se na cestu.'', pravila.
,,Tak pojď. Kdybys potřebovala přestávku stačí říct.''
A tak se vydaly na cestu. Kolem svítání vyšli z lesa. Na chvíli si odpočinuly, pojedly a pak šly dál. Po cestě nikoho nepotkaly. A to jím připadalo divné. Ušly mnoho mil, přešly několik lesů, přebrodily pár potoků, uviděly mnoho vypálených vesnic a jen hrstku vesnic obývaných. Tak uplynulo několik dní. Další den, už ani nevěděly kolikátý to byl, poněvadž je přestaly počítat, potkaly poutníka.
,,Dobrý den, Gwyn. I tobě Soronture-páne sokolů.'', pravil slepý poutník.
,,Jak víte kdo jsme?'',ptala se udiveně Gwyn.
,,Já vím mnohé. Ikdyž jsem slepý, můj vnitřní zrak mi pomáhá víc než dokáží vidět obyčejné oči.''
,,Mohl bys nám tedy poradit kudy dál?'', otázal se Sorontur.
,,Bude mi potěšením. Ale nejdříve se posaďte. Cítím, že je někdo zraněn a unaven ale statečně to maskuje.'', otočil se ke Gwyn, ,,Gwyn, zlato, byla bys tak hodná a ukázala mi tu nohu?''
Gwyn na něj udiveně pohlédla ale odhrnula nohavici. Rána byla už celkem zacelená ale noha byla oteklá a hrála hnusnou červeno-modrou barvou kolem.
,,Ajajaj. To muselo pekelně bolet. Ještě chvíli bys ji takhle namáhala a rána by se znova otevřela a mohla by se zanítit.''
,,To jsem... AU!'', vykřikla dívka bolestí, když se stařeček dotkl kůže u rány.
,,Nemáte čistou vodu?'', zeptal se mladíka. Ten mu ji okamžitě podal. Starý poutník si ji vzal, omyl Gwyn nohu a přiložil na ně své ruce.
Gwyn nejdříve cítila, jak ty ruce chladí. Zchladily jí žár oteklé nohy. Potom začaly hřát. Teplo jí pronikalo kůží až do svalů. Devče si oddechlo.
,,Hotovo.'', promluvil poutník. Když sundal své ruce, místo rány tam byla jen malá růžová jizva.
,,Děkuju. Jak bych se vám mohla odvděčit?'', děkovala mu.
,,To nestojí za řeč. V zájmu Dobra jsem vám rád pomohl. A dále jděte po téhle cestě a dostanete se do města. Tam vám už poradí.'', poradil jim poutník a kulhavým krokem odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama