Únor 2012

3-Na straně Temnoty

9. února 2012 v 21:14 cesta Temnotou ke Světlu
Když se probudila, zjistila že je uvázaná u stromu. Nohy měla u kotníku taky svázané. Pomalu se rozkoukávala, kde to je. Pokusila se podívat vedle sebe, ale nedopatřením pohnula s nohama. Vystřelila k ní prudká bolest. Vedle ní někdo zamumlal. Rychle se ohlédla. Z prudkého pohybu se jí na okamžik zatmělo před očima. Podle krátkých tmavých vlasů s jedním světlejším pramenem poznala Markuse.
,,Markusi? Markusi jsi v pořádku?", naléhavě na něj šeptem zavolala.
,,Nech mě spát!", zamumlal.
,,Markusi vstávej! Zajaly nás, svázaly ke stromu a vzali mi zbraně a já netuším jak se odtud zatraceně dostaneme!", mírně už zuřila Gwyn.
,,COŽE?", vykřikl šeptem Markus, aby nevzbudil podezření. Gwynina slova ho dokonale probrala.
,,Přesně tak! Ale ošetřily nám rány, takže nás nejspíš nebudou chtít zabít.'', vysvětlovala Gwyn.
,,Proč?'', ptal se Markus.
,,Nevím. Vypadá to jakoby.....'', začala přemýšlet ale další hlas to dokončil za ní, ,,... s vámi měly nějaké jiné plány. A to rozhodně máme!''
Gwyn vzhlédla. Před ní stál mladík v plášti. Světle blonďaté až skoro bílé vlasy ostře kontrastovaly s jeho oči, černými jako půlnoc. Přes tvář se mu táhly tři jizvy v pravidelném rozestupu, takže vypadaly jako stopy po drápech nějaké šelmy. Vypadal hodně mladě. Mohlo by mu být tak kolem dvaceti. Stál před ní a pozorně si ji prohlížel, stejně jako ona jeho.
,,Ty nejsi elfka!'', řekl jakoby ji za to obviňoval.
,,Ne. To teda rozhodně nejsem!'', odpověděla mu stejným tónem.
Přešel několika krokama směrem k ní a přiložil ji dýku ke krku, ,,Takhle se mnou nemluv!''
,,Budu s tebou mluvit jak se mi zlíbí.''
,,Mohl bych tě hned teď na místě zabít.''
,,Tak proč to neuděláš?''
Mladík na ni přestal mířit dýkou a odvrátil se. Nedokázal zabít další nevinné. Ne. Teď už ne. Ale musel to udělat. Pokud..... Náhle dostal nápad. Prudce se otočil zpátky směrem k nim.
,,Na, tohle vypij.'', poručil Markusovi a podal mu lahvičku.
,,Co v tom je?'', ptal se zděšeně Markus.
,,Nezabije tě to'', zašeptala mu tiše do ucha Gwyn.
Markus si oddechl a vypil to na ex. Najednou mu začala víčka těžknout a v okamžiku znovu tvrdě spal.
,,Už mi prozradíš, proč mě nechceš zabít?'', zeptala se upřímně Gwyn.
Mladík se na ni udiveně podíval. Pak si povzdechl a přisedl si vedle ní.

2-Temnota se šíří

9. února 2012 v 21:13 cesta Temnotou ke Světlu
O patnáct let později putovala tou krajinou jedna dívenka. Byla zahalena v dlouhém bílém plášti s kápí, takže ji nebylo vidět do obličeje. Na zádech měla dlouhý luk zbarveny v temně rudé a černé barvě se stříbrnými elfskými znaky. Člověk by si ji mohl lehko splést s elfkou ale opak byl pravdou. Ta dívka se jmenovala Gwyn. Kdysi se tu narodila. Avšak řízením osudu ji vychovávali elfové. Byla předurčena pomoci vykonat velké věci. A tak byla vychovávána samotnou elfskou princeznou. Byla jediným člověkem v jejich království, pokud tedy nepočítáme poutníky. Vždy ji to trochu trápilo i když se k ni chovali vlídně. Když dosáhla svých osmi let začaly s jejím velkým učením. Kromě toho co by se učila normálně mezi lidmi ji ještě učily umět střílet z luku, bojovat s mečem i dýkou a dokonce zdárně absolvovala složitý výcvik ducha. Když ji už neměly čemu učit odešla. Na cestu dostala právě ten tmavý luk, malou dýku, váček s penězi, plášť a zásoby na několik týdnů. Nevěděla kam míří. Než odcházela zašeptala ji princezna jenž ji vychovala ze má najít zdroj zla a zničit ho. Zlo se šíří a jeho moc nebezpečně narůstá. Má za úkol najít velitele armády dobra. Musí naslouchat svému vnitřnímu hlasu. Ten jí vždy poradí a pomůže. Měla by se dobře dívat. Ten jenž byl vyvolen může sloužit Temnotě. A ona mu musí pomoci vystoupit z ní a najít ztracenou sílu, naději a víru v dobro. Byla už skoro u vesnice, když ucítila kouř. Rychle si pospíšila do vesnice. Byla už téměř u ní když ji někdo srazil k zemi.
,,Psst! Možná tě neslyšely.", zašeptal hrubý hlas u jejího ucha.
,,Kdo oni? A proč jsi mě srazil k zemi?", zasyčela na něj Gwyn.
,,Promiň. Jen jsem nechtěl aby tě zahlídly oni. Ti oni to jsou vlastně Diporové. Jsou to příbuzní trollů ale menší a chytřejší. Jsou to vyslanci zla.", odpověděl muž.
,,Aha. No díky. Myslím že jsem na tebe zbytečně vyjela. Já jsem Gwyn.", promluvila stále šeptem.
,,To nic. Já se jmenuji Markus.", představil se na oplatku.
Najednou za sebou zaslechly těžké kroky a sípání. Gwyn se chtěla otočit a podívat se, kdo to je, když vtom Markus zařval:,,UTÍKEJ!!"
Gwyn se lehce zvedla a rozběhla pryč. Náhle ji přepadla ostrá bolest. Někdo ji střelil do nohy. Vytáhla dýku na svou obranu ale někdo ji uhodil do zezadu do hlavy. Poslední na co si pamatovala byl Markusův zděšený výkřik volající její jméno. Pak ji obestřela sladká tma bezvědomí.

1-Jak to všechno začalo

9. února 2012 v 21:11 cesta Temnotou ke Světlu
Dávno, dávno se odehrál tento příběh. Stalo se to ještě v dobách, kdy lidé věřily v Bohy a uctívaly je. Jedné ošklivé, bouřlivé noci se mladé ženě, Lenoře, narodila dcera. Dostala jméno Gwyn. Městem Hollywened kde žila se nesly pomluvy. Nebohá žena se připletla k velké oslavě. Padla do oka prý samotnému bohovy oslav Dionýsovi. Strávila s ním noc. Následek této hříšné noci bylo to dítě. Holčička Gwyn. Protože byli lidé pověrčivý věřily tomu a z obav že by se na ně Bohové rozlobily chtěly ubohou Lenoru i s jejím novorozenětem upálit. Podle kněze Caina musela být čarodějnice. Té osudné noci totiž vyschly, kromě jedné nejhlubší, všechny městské studny. A pouze čarodějnice nebo šlechtična mohla okouzlit Boha Dionýse. Naštěstí měla Lenora jedinou kamarádku, Gledu, která tomu nevěřila a včas ji varovala. Rodička musela sebrat veškerou sílu aby dokázala utéci aspoň kousek od města. Byla na pokraji ale zfanatizovaný lid ji stále pronásledoval. Utíkala a padala vyčerpáním, klopýtava přes větve, kořeny a keře v lese. Pronásledovatelé ji byli v patách. Když ji měly skoro nadosah objevil se před ní zázrak. Na oslňujícím sněhově bílým koni s dlouhou zlatou hřívou a ohonem seděl člověk v kápi. Sundal si ji a Lenora spatřila že je to elfka. Její krása byla okouzlující. Dlouhé bílé vlasy ji splývaly snad až na záď koně. Oči měla jasně modré a hluboké. Bledá pokožka jasně kontrastovala v černém kabátu. Elfka natáhla ruce.
,,Dej mi to dítě, Lenoro. Bude o něj dobře postaráno.'', řekla jasným zvonivým hlasem.
,,Kdo jste? Proč chcete mé dítě? A jak to že znáte mé jméno?'', ptala se zděšeně Lenora.
,,Postačí když budete vědět toto: Jsem princezna Äntas z elfského království. Tvé dítě sehraje důležitou roli v cestě za Světlem. A proč znám tvé jméno ti říci nemohu, neboť je to trochu záhada i pro mě.'', odpověděla elfka.
,,Dobře. Zachraň mé dítě. Postarej se, prosím, o Gwyn. Mám už jen ji.'', podávala Lenora Gwyn elfce do náručí.
Elfka ji sevřela v náručí, zamávala na Lenoru, zašeptala nějaká slova a zmizela pryč.
Lenora zadržela dech. Lid byl až u ní ale přeběhl ji bez povšimnutí jakoby byla neviditelná. Lenora si oddechla a odklopýtala do lesa. Nikdo ji od té doby už neviděl.