12-Zrádná naděje

30. prosince 2011 v 19:20 |  Zloděj srdcí
Antrila musela počkat na noc.Neměla strach že potká Darese. Věděla že elfové se o něj postarali. Mnohem větší problémy měla ale s tím, aby ji nenalezly lide z vesnice. Cely den se před nimi musela schovávat. Nakonec se lide s příchodem tmy odebrali do svých domovu. Ještě chvíli počkala a potom utíkala do domu. Měla štěstí ze ho lid ještě nespálil. Jakmile vesla do domu ucítila jemné brnění na kůži. Tušila ze je to účinek nějakého kouzla. V hlavě slyšela matné volání. Něco ji lákalo a chtělo to aby šla za voláním. Poddala se tomu. Zavedlo ji to až ke skříni. Pod ni až úplně vzadu ležela krabička. Krabička s Diamantovým srdcem. Jak ji sevřela v dlani volání v hlavě a brnění na kůži ustalo. V dálce slyšela odbíjet zvon. Byla půlnoc.
,,Antrilo, holčičko moje?", zavolala na ni její matka.
,,Matko! Co mám dělat? Kam mám to srdce schovat?", ptala se dívka.
,,Není místo, kde by bylo v bezpečí. A také mám strach, že uplyne mnoho let, než přijde ta, jenž má Darese zničit. Možná víc, než kolik by ses normálně mohla dožít.''
,,Co mám tedy dělat? Ochráním ho ať to stojí cokoliv.''
,,Ach, mé dítě to není tak jednoduché. Musela by ses stát strážkyní a vzít na sebe jinou podobu.''
,,Jakou jinou podobu?''
,,Stala by ses vodní příšerou žijící v jezeře. Srdce by bylo tvou součástí. Zastavilo by pro tebe čas. Ale protože vím o tvé lásce k Ihmaerovi, tomu elfovi, umožním ti aby ses každý den a noc v čase úplňku stala normální dívkou.''
,,Podstoupím to. Budu čekat na sestru té, jenž právem náleží srdce, abych jí ho předala a Vyvolené pomohla.''
,,Staniž se. Teď sbohem Antrilo. A děkuji ta tvou oběť.'', zašeptala matka a zmizela.
A tak se Antrila stala strážkyní a přitom příšerou chránící Diamantové srdce. uplynula spousta let. Antrila tajně sledovala lidi žijící u jezera a někdy jim nenápadně pomohla. Od doby co tam žila, tam bylo spoustu ryb a nikdo se tam neutopil, a přesto z ní měly, ti co ji zahlédly, strach.
Jednoho dne přišla k jezeru mladá žena. Zastavila se na okraji. Zakřičela:,,Velká strážkyně Diamantového srdce! Tvé poslání je u konce. Má sestra je Vyvolená. Předej mi pro ni prosím srdce, ať může naplnit svůj osud.''
Antrila se pomalu vynořila z vody a zasyčela na odpověď:,,Vidím, že máš pravdu. Dej mi ruku.''
Katherina ji podala ruku, jak si přála. Antrila na ni dýchla. Najednou držela Katherina malou krabičku se srdce.
,,Děkuji, Velká strážkyně.'', poklonila se Antrile a odešla.
Daleko v hradě elfů stál přivázaný mladý muž. Čas se na něm nijak nepodepsal, jeho moc ho chránila. A přesto ji nemohl použít, aby se osvobodil. Svou moc se naučil ovládat jinak. Pomocí mysli se mohl vloudit do jiných myšlenek. Dokonce se dokázal napojit na mysl Vyvolené. Ukázal jí, kde ho najde a zašeptal jí milostnou báseň, aby jí přesvědčil, že on je ten hodný, kterého vězní ti zlý. A ona mu uvěřila. O několik dnů později ucítil Moc. Vyvolená byla tady! I se srdce! Pomocí mysli jí donutil dojít až k němu. Ovládán touhou po moci a po svobodě si ji ani neprohlédl. Jakmile zničila jeho okovy, sebral její mocné srdce. Nechtěl to Diamantové, i když mělo větší moc. Ne. Chtěl její, neboť věděl, že když jí sebere její srdce a zašeptá posměšnou básničku, bude ho chtít ještě víc nalézt. Nemýlil se. Utekl do svého rodného místa a čekal. Čekal na ni.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama