Prosinec 2011

13-Přichází konec

30. prosince 2011 v 20:35 Zloděj srdcí
Dares na ni dlouho čekal. Věděl, že přijde. Čekal ho poslední pomyslný úkol. Musí zabít Vyvolenou. Jen když jí sebere i Diamantové srdce a zabije ji získá neskutečně ohromnou moc. Cítil že k němu přichází. Otočil se k ní s úšklebkem na tváři.
,,Tak jsi tady. A sama. Jaké to štěstí.", pravil, když ji viděl přicházet.
,,Jsem tady. A teď tě zničím.", odpověděla Nessie.
,,Opravdu? A co bys řekla třeba na malou ukázku mé síly?",zeptal se, stvořil ze své moci menší krvavě rudou pulzující kouli a vrhl jí na ni. Nessie se naneštěstí pro Darese sehla a koule za ní narazila do stromy který explodoval. Dares na nic nečekal a vrhl proti ní paprsek i když mu to bralo částečně síly. K jeho velkému překvapení natáhla Nessie ruce vpřed a z dlaní jí vyšlehl modro-zlatý paprsek. Paprsky do sebe narazily. Chvíli se přetahovaly ale Dares byl silnější. Jeho červenočerný paprsek pozřel ten její a odstřelil jí pět metrů daleko. Pomalu se k ní blížil s dýkou v ruce. Užíval si tu její porážku. Chytil jí za vlasy a zvrátil ji hlavu dozadu. Cítil tu krásnou moc jak mu prostupovala tělem.
,,Teď tě zabiji Vyvolená!'', Poslední slovo skoro vyplivl. Nessie skoro cítila smrt číhající okolo. Jenomže ona nechtěla zemřít. Rukou ho bouchla do rozkroku. Zavyl bolestí. Pustil ji a poodešel od ní. A to byla osudová chyba. Nessie totiž mezitím zvedla ruce nad hlavu a začala šeptat ta mocná slova: ,,Mocí mě propůjčenou, volám vás duchové žen okradených o srdce. Pomozte mi zničit toto zlo jednou provždy. Naplňte svou pomstu.'', Nessie začala hořet. Dares věděl, že se blíží jeho konec ale nechtěl to vzdát. Vrhl na ni celou svou moc. Z jeho ruk vyšlehl velký temný plamen. Obtočil se kolem jejího modro-zlatého avšak za chvíli nadobro pohasl. Nessie stále žila. Dares padl na kolena vyčerpáním. Kolem jejího těla se stále ovíjel modro-zlatý plamen. Nessie měla oči zavřené ale teď je otevřela. Její oči taky pozřely plameny.
,,Mocná sílo dobra srdce, žádám tě propůjč mi sílu dostatečně velkou. Dej ať můžu zničit zlo a osvobodit Antrilu.''
S posledními slovy se oheň ještě rozhořel. Potom jakoby ho jenom odfoukl vánek přenesl se na Darese. Ten začal hořet. Sbíral veškerou zbývající sílu aby se zachránil, ale jen pomyšlení na použití Temné moci ho ještě více spalovalo.
,,NEEEEEEEEEEEEEEEEE!'', zařval naposledy Dares. Plamen ho celý zachvátil a zaživa upálil. Jeho moc ho nezachránila. Tak jako on zabil spoustu žen a dívek a ukradl jim srdce kvůli větší moci a nesmyslné pomstě, tak dobrá moc ukradených srdcí spálila jeho vlastní černé kruté srdce. Jeho matka měla přeci jen pravdu. Z pomsty nikdy nevzejde nic dobrého.

12-Zrádná naděje

30. prosince 2011 v 19:20 Zloděj srdcí
Antrila musela počkat na noc.Neměla strach že potká Darese. Věděla že elfové se o něj postarali. Mnohem větší problémy měla ale s tím, aby ji nenalezly lide z vesnice. Cely den se před nimi musela schovávat. Nakonec se lide s příchodem tmy odebrali do svých domovu. Ještě chvíli počkala a potom utíkala do domu. Měla štěstí ze ho lid ještě nespálil. Jakmile vesla do domu ucítila jemné brnění na kůži. Tušila ze je to účinek nějakého kouzla. V hlavě slyšela matné volání. Něco ji lákalo a chtělo to aby šla za voláním. Poddala se tomu. Zavedlo ji to až ke skříni. Pod ni až úplně vzadu ležela krabička. Krabička s Diamantovým srdcem. Jak ji sevřela v dlani volání v hlavě a brnění na kůži ustalo. V dálce slyšela odbíjet zvon. Byla půlnoc.
,,Antrilo, holčičko moje?", zavolala na ni její matka.
,,Matko! Co mám dělat? Kam mám to srdce schovat?", ptala se dívka.
,,Není místo, kde by bylo v bezpečí. A také mám strach, že uplyne mnoho let, než přijde ta, jenž má Darese zničit. Možná víc, než kolik by ses normálně mohla dožít.''
,,Co mám tedy dělat? Ochráním ho ať to stojí cokoliv.''
,,Ach, mé dítě to není tak jednoduché. Musela by ses stát strážkyní a vzít na sebe jinou podobu.''
,,Jakou jinou podobu?''
,,Stala by ses vodní příšerou žijící v jezeře. Srdce by bylo tvou součástí. Zastavilo by pro tebe čas. Ale protože vím o tvé lásce k Ihmaerovi, tomu elfovi, umožním ti aby ses každý den a noc v čase úplňku stala normální dívkou.''
,,Podstoupím to. Budu čekat na sestru té, jenž právem náleží srdce, abych jí ho předala a Vyvolené pomohla.''
,,Staniž se. Teď sbohem Antrilo. A děkuji ta tvou oběť.'', zašeptala matka a zmizela.
A tak se Antrila stala strážkyní a přitom příšerou chránící Diamantové srdce. uplynula spousta let. Antrila tajně sledovala lidi žijící u jezera a někdy jim nenápadně pomohla. Od doby co tam žila, tam bylo spoustu ryb a nikdo se tam neutopil, a přesto z ní měly, ti co ji zahlédly, strach.
Jednoho dne přišla k jezeru mladá žena. Zastavila se na okraji. Zakřičela:,,Velká strážkyně Diamantového srdce! Tvé poslání je u konce. Má sestra je Vyvolená. Předej mi pro ni prosím srdce, ať může naplnit svůj osud.''
Antrila se pomalu vynořila z vody a zasyčela na odpověď:,,Vidím, že máš pravdu. Dej mi ruku.''
Katherina ji podala ruku, jak si přála. Antrila na ni dýchla. Najednou držela Katherina malou krabičku se srdce.
,,Děkuji, Velká strážkyně.'', poklonila se Antrile a odešla.
Daleko v hradě elfů stál přivázaný mladý muž. Čas se na něm nijak nepodepsal, jeho moc ho chránila. A přesto ji nemohl použít, aby se osvobodil. Svou moc se naučil ovládat jinak. Pomocí mysli se mohl vloudit do jiných myšlenek. Dokonce se dokázal napojit na mysl Vyvolené. Ukázal jí, kde ho najde a zašeptal jí milostnou báseň, aby jí přesvědčil, že on je ten hodný, kterého vězní ti zlý. A ona mu uvěřila. O několik dnů později ucítil Moc. Vyvolená byla tady! I se srdce! Pomocí mysli jí donutil dojít až k němu. Ovládán touhou po moci a po svobodě si ji ani neprohlédl. Jakmile zničila jeho okovy, sebral její mocné srdce. Nechtěl to Diamantové, i když mělo větší moc. Ne. Chtěl její, neboť věděl, že když jí sebere její srdce a zašeptá posměšnou básničku, bude ho chtít ještě víc nalézt. Nemýlil se. Utekl do svého rodného místa a čekal. Čekal na ni.

11-V zajetí

30. prosince 2011 v 18:06 Zloděj srdcí
Dares byl primo vzteky bez sebe. Tohle se mu ještě nestalo. Ta hnusná čarodějnice musí mít dceru. Ale kam ji schovala. A kde je její mocné srdce, přeměněné na Diamantové? Ať je to tak nebo jinak to proroctví se nesmí naplnit. Ještě teď mu znělo v hlavě. Jednou přijde dívka před smrtí pro Diamantové srdce. Její sestra je jeho paní. Pomoz ji a budeš volná, neboť sílu zničit Darese má jen ona. Pořád si musel to proroctví přehrávat v hlavě. Dívka před smrti-to by mohla byt nějaká další čarodějnice co ho zná. Její sestra je jeho paní-tudíž musí byt dvě. Sestry. Pomoz ji a budeš volná-takže ta co má to srdce musí být někde vězněna nebo se někde ukrývá. Sílu zničit ho má jen ona-větší nesmysl neslyšel. Ale ať chtěl nebo nechtěl začínal se bát. Začínal se bát že není nepřemožitelný jak si myslel. Co kdyby ho nakonec přeci jen nějaká dívka zničila? A zatímco přemýšlel nad těmito věcmi, nevšiml si ze kráčí do nové pasti, ze které se tentokrát nedostane tak snadno jako předtím. A teď ale zpátky k Antrile, která ničeho nevědoma utíkala domu. Doběhla až k brodu u kterého se tolik bála. Tam se jí zjevil duch její matky.
,,Stůj Antrilo, nebo skončíš jako já.", pravila šeptavým hlasem.
,,Matko? Co se stalo? Proc nemám jít domů?", zděsila se Antrila.
,,Dares se pomstil za to, že jsem schovala své srdce. Poštval proti mě náš lid a ti mě upálily jako čarodějnici. Ale teď jde po tobě. Myslí si že máš moje srdce. Nikdo z vesnice tě nesmí vidět. Musíš se nepozorovaně dostat do domu. Tam ti řeknu víc.", poradila ji matka a zmizela. Mezitím se Dares, ponořen do svých myšlenek, dostat do další sítě. Tato byla elfy očarovaná, takže nemohl používat svou moc. Elfové ho zuřícího a naprosto odzbrojeného vlekly s sebou do hradu. Jak se jim podařilo ho dostat do sítě a zajistit aby nemohl používat svou moc nikdo nevěděl. Elfové to nikomu neřekly a ani sám Dares netušil jak se jim to mohlo podařit. Ale zajaly ho a on nemohl nic dělat. Jen jít naprosto bezmocně za nimi.

10-Elfove

30. prosince 2011 v 12:12 Zloděj srdcí
Antrila pospíchala. Před sebou už viděla Ztraceny les. O tomto lese se vědělo velmi málo. Par vyvolených vědělo ze ho obývají elfové. Pro ostatní byl proste obyčejný tajemny les. I když nebyl obyčejný. Normálním lidem pomáhal. Nikdo v něm nezabloudil. Kazdy po chvíli přešel na druhou stranu. Zle bytosti v něm našly zkázu. Ti, kteří chtěly najít elfy a věděly o kouzlu lesa v něm našly to co hledaly. Antrila potřebovala najít elfy. Potřebovala jejich pomoc. Co nejdříve. Na začátku lesa vyslala tichou žádost:,,Prosím, potřebuji pomoc. Dovol mi spojit se s elfy. Prosím.''
Stromy začaly šumět a vrzat. Znělo to jako odpověď. Antrila doufala ze ji pomůže. Po chvíli bloudění v lese se před ni objevil malý palác. Stalo kolem něho spoustu elfích stráži.
,,Kdo jsi? Co tu děláš?'' , ptaly se ji, jakmile si ji všimly.
,,Já musím mluvit s vašim králem. Je to moc důležité.'', odpověděla jim krapétek udýchaně.
,,Jsi ohlášená?'', ptaly se dál.
,,Ne, to nejsem. Ale prosím, pusťte mě za nim. Ztrácíme tu čas. Může to ohrozit spoustu lidi.''
,,Přesto vás nemohu pustit dal. Řekněte mi alespoň své jméno a důvod vaší návštěvy.''
,,Jmenuji se Antrila a přišla jsem sem na žádost své matky čarodějky. Chtěla bych požádat o vaši pomoc při boji s Daresem, Zlodějem srdcí.''
,,Děvče cos to neřekla hned. Okamžitě tě tam zavedeme.'', řekli a zavedli ji do paláce. Vedli ji nekonečnou spletí chodeb. Nakonec se ocitla v sále. Byl jednoduše zdobený zlatými a zelenými kresbami. Naproti ní stal menší trůn. Nestihla si ho vsak dostatečně prohlédnout neboť se ozval jemný ale zároveň velitelský hlas: ,,Vítej Antrilo. Vím proč jsi sem došla a moc rádi vám pomůžeme.''
,,Opravdu? To je od vás moc laskavé. Děkujeme.''
,,Neděkuj. A teď by jsi měla jít domů. Mam neblahé tušeni ze jsi se zpozdila až moc."
,,Dobře. A znovu děkuji. Na shledanou.", zavolala na krále a znova spěchala. Tentokrát ale domu.

9-Nebezpečné proroctví

30. prosince 2011 v 11:35 Zloděj srdcí
Dares dlouho nesel. Čarodějka na něj musela čekat celou noc. Co se mezitím stalo s Antrilou? Ta spěchala daleko. Musela utíkat aby to stihla. Měla veliký strach o matku. Nevěděla jak to dopadne ale doufala ze to obě zvládnou. Najednou se ocitla před brodem. Doufala ze v něm nežije nějaká obluda která by ji smlsla jako malinu. Bala se ale musela pomoci své matce a ostatním ženám. Zhluboka se nadechla. Jak nejrychleji dovedla překonala brod. Nikde nic. V dali zahlédla vrcholky stromu. Doufala ze je to les kde najde elfy. Musí ji pomoci. Mezitím co utíkala k lesu se Dares dostal do jejich vesnice. Čarodějka už o něm věděla. Pomoci malého kouzla změnila svoji postavu. Teď byla mladší a vyšší. Kazdy muž by po ni hned zatoužil. Vyšla z domu. Ihned si všimla krásného neznámého mladíka. Kazda na něm mohla pohled nechat. Její oko vsak vidělo i jeho černou auru s ještě temnějšími blesky. Přešla k němu s něžným úsměvem na tváři.
,,Dobry den, Pane. Potřebujete něco?'', zeptala se mile.
Dares se zdál zaskočený:,,Ah, ano. Mohla by jste mi říct kde najdu nějaký hostinec. Mam po cestě žízeň.''
,,Ale tady žádný nenajdete. Toto je mala vesnička. Ale pokud budete chtít můžete jít ke mě.'', nabídla sladce čarodějka.
Dares pod vidinou dalšího srdce a s nim i větší moci nebyl proti. Tak snadno se nechal vlákat do pasti. Vstoupil do domu. Tam na něj padla síť. Jako kdyby byla živá se kolem něho začala pevné utahovat. Dares zuřil. Takové přivítání si rozhodne nepředstavoval. Soustředil svou silu a spálil síť. Čarodějka byla zaskočena jeho zuřivosti. Dares ji shodil a chtěl ji sebrat srdce. Tvar se mu zkřivila překvapením.
,,Ty! Ty nemáš srdce!'', rval na ni.
,,Schovala jsem ho před tebou. A ty ho nikdy nezískáš!'', oplatila mu to čarodějka.
,,To mi zaplatíš!'', procedil přes zuby a vyběhl z domu.
Čarodějka byla skoro u konce svých sil. Když pro ni přišel dav lidi řvoucích na ni ze je čarodějnice nebránila se. Teprve až ji vlekli na hranici snažila se utéct. Dav ji ale chytil a schytala par facek a kopanců. Nebránila se neboť věděla ze by stejně moc dlouho nevydržela. Když ji plamen olizoval, sahajíc až ke tváři z posledních sil vykřikla to nejsilněji proroctví té doby. Nikdo a nic proti tomu nemohl udělat. Osud Darese byl zpečeťen.

8-Čarodějka

18. prosince 2011 v 21:09 Zloděj srdcí
Už dávno přestal počítat, kolik žen získal. Cítil jen nesmírnou moc a sílu. Každým dnem, každým okamžikem byl silnější a nebezpečnější. Král už na něj napsal odměnu. V každém městě byl letáček. Podoba tam nebyla, neboť každý kdo spatřil jeho tvář zemřel. Proto na letáčku stálo jen:

Pozor!
Hledá se nebezpečný muž.
Ženy a dívky doslova okrádá o srdce.
Přistihnete-li ho při činu odveďte ho okamžitě na policii.
Odměna za dopadení: 1 000 zlatých.
Nikomu se nepodařilo ho najít. Cestoval rychle, skrytý pod rouškou tmy. Ve dne se skrýval pod kápí. Každý den udeřil někde jinde. Jeden den byl v I-Lůnii, druhý den zase několik desítek kilometrů dál v Sednalu. Nikdo ho neočekával, nikdo na něj nebyl připraven. A přesto se zdálo, že někdo ho přece jen očekával. Jedna trošku starší paní se svou dcerou. Byla to mocná čarodějka. Věděla kdo je, ale také co je potřeba na to, aby byl zastaven.
,,Antrilo, je vše připraveno?'', zeptala se čarodějka své jediné dcery.
,,Ano mami. Jsi si ale jistá, že to zvládneš? Je to mocné kouzlo a žádná čarodějka nepřežila bez srdce více jako dvanáct hodin.'', strachovala se Antrila.
,,Neboj se dcero. Přijde mnohem dříve, než si myslíš. Ale tebe tu nesmí najít. Vezmi si ten svitek a uteč k Elfům. Musíš je hledat ve Ztraceném lese. Neměj strach. stačí jen požádat stromy a ony tě tam samy dovedou.''
,,Ale to není možné. Copak by mě stromy mohly někam zavést?''
,,Zapomínáš na moc Elfů a na moc naší krve. Spěchej. Do setmění se musíš vrátit.''
Antrila se na nic už neptala. Důvěřovala své matce. Ona ví co dělá. A zatímco utíkala ke Ztracenému lesu, její matka chystala něco, o co by se nikdy neměla pokoušet. Neměla však na vybranou. Vzala lektvar od Antrily a nalila ho do formy srdce. Pak se začala soustředit a šeptat prastará mocná slova. Najednou jí zachvátila prudká bolest. Z jejího těla a z formy se začala linout jasná zlatavá záře. Čarodějka věděla, že nyní je její srdce pryč. Ztvrdlo a změnilo se v diamantové, ležící nyní ve formě. Otevřela ji a opravdu. Leželo tam srdce jasně se lesknoucí. Opatrně jej vyjmula. Uzavřela ho do malé krabičky aby ho nemohl Dares najít. Samotná krabička byla opatřena kouzlem Volání. To mohla zaslechnout jen ona a Antrila. Nakonec si lehla a očekávala Darese. Muže, jenž musela, byť jen na chvíli, zastavit.

7-Krása se Zkázou kráčejí spolu

17. prosince 2011 v 21:49 Zloděj srdcí
Pozvolna kráčel k malé vesničce. Jak očekával. Každá dívka se, k velké nelibosti jejich mužů, po něm otáčela a obdivně vzdychala. Zašel do malé hospůdky. Sedl si k prázdnému stolu úplně v rohu. Po minutce k němu dorazila číšnice.
,,Budete si přát?'', usmála se na něj.
,,Jen vodu, prosím.'', odvětil neutrálně a hodnotil ji očima. Hmm.... poněkud menší a dobře tvarovaná. Ta by stála za jednu noc.
,,Zdržíte se tu?'', zeptala se mile, čímž ho vytrhla z myšlenek.
,,Myslím, že ano. Máte tu nějaké volné pokoje?'', otázal se přičemž jí opětoval úsměv.
,,Jistě že máme. Jste tu sám?''
,,Proč vás to zajímá?''
,,Já jen tak. A málem bych zapomněla na tu vodu. Hned jsem zpátky.'', odvětila číšnice s ruměncem na tváři.
Dares se musel pro sebe zasmát. Pěkná a ochotná. To mám štěstí - na rozdíl od ní.
Číšnice mu donesla vodu a klíček od pokoje. Poděkoval jí cestou do pokoje. Byl obyčejný. Prostorný s malým okénkem a velkou postelí u níž stál stoleček.
Na chvíli se natáhl na postel. Později ho napadlo podívat se po vesničce. Vyšel ven a málem vrazil do malé dívenky. Ta se na něj podívala.
,,Pro...promiňte, já nechtěla.''
,,Nic se neděje. Jak se jmenuješ?'', zeptal se zdvořile.
,,Krystin. Ale ne. Máte kvůli mě roztržené kalhoty. Pojďte se mnou, já vám je zašiji.''
Dares se nebránil. Pravdou bylo, že mu na nějakých kalhotách nezáleželo. Zkoumal jen jak ji také využít. Následoval ji do malého domku. Zatímco mu Krystin začínala zašívat kalhoty přiblížil se pomalu k ní. Políbil ji a ona se nebránila. Trochu si s ní užil a nakonec jí sebral srdce. Pocítil ještě větší moc. Tu noc navštívil ještě několik žen. Nakonec si užil s tou číšnicí. Přišla sama do jeho pokoje. Na sobě měla jen krátké šaty. Líbila se mu. Pozval ji dál.
,,Já jsem jen přišla zjistit jestli... jestli něco nepotřebujete.'', začala nesměle.
,,Ne, nic nepotřebuji. I když... někdy se cítím tak trochu osamělý. Nechcete tu se mnou chvíli zůstat?'', nabídl jí možnosti. Buď bude chytrá a odejde nebo zůstane a bude to její poslední noc. O tom však neměla ani ponětí.
,,Ráda zůstanu, pokud vám to tedy nebude vadit.'', zašeptala odpověď.
Dares se zasmál. Přitáhl jí k sobě. Prudce jí políbil. Když ucítil, že je povolná ke všemu hodil jí na postel. Celou noc si s ní užíval. A jako třešinku na dortu celé noci jí sebral srdce. Hloupá dívenka. Stejně jako ostatní. Ráno zaplatil hostinskému a šel dál. V každé vesničce se našlo pár žen a dívek. Tak ochotné se mu oddat a tak hloupé. Avšak Dares pokračoval stále dál.

pozastaveníčko

13. prosince 2011 v 22:24
Moji ehm..... věrní čtenáři
omlouvám se za menší neúčast na svém blogu po nástupu na střední jsem totálka nic nestíhala ale jelikož se konečně blíží Vánoce (a s nima dluho očekávaný tablet) tak budu mít více času na psaní. Do konce roku by měli být dopsány povídky Zloděj srdcí a cesta Temnotou ke Světlu. Také mám v plánu o Vánočních prázdninách vytvořit novou galerii s obrázky postav plus k nim přidám nějaký popis. Snad se k tomu dohrabu a všechno to nějak stihnu (ikdyž se zase blíží pololetí).
Takže neztrácejte trpělivost jedeme dál.