3-Vzpomínky minulosti

10. dubna 2011 v 13:26 |  Zloděj srdcí
Šel dál a dál. Míjel města, vesnice, lesy, pole. Ničeho si však nevšímal. Zahloubán do svých vlastních myšlenek došel najednou k velkému jezeru. Sklonil se, aby se napil ale najednou...
Voda se zčeřila a ztmavla. Na hladině se začaly míhat obrazy. Jeho matka s ním v náručí, když se narodil. Její radostný smích, když řekl své první slovo a pak když začal chodit. On, jak se pomalu ale jistě učí vyznat v bylinách. Okamžik, kdy ho matka léčila, když si spletl borůvku s vraním okem. On, se zavázanou rukou, jak se učil věštit z ohně. Ten pocit, když se topil jak se snažil naučit plavat. Těžké rozhodnutí odejít do světa. Matčin pláč. Pád z koně u města Thoren. To všechno jakoby během pár minut prožil znovu. Už si na všechno vzpomněl. Věděl kdo je, odkud pochází, pamatoval si vše co ho matka naučila a nakonec..... ano, pamatoval si ji také. Svou matku. Ženu jenž ho milovala nadevše, ať byl jakýkoliv. Ta skutečnost mu vyloudila úsměv na tváři. Pocítil jakýsi záchvěv, který jakoby ho pobízel, aby se vrátil. Pocítil touhu, vrátit se domů. Chtěl vidět svou matku. Okamžitě. Sedl si na okraj, do pozice lotosového květu. Vyčistil si myšlenky a mávl rukou nad hladinou jezera.
V tom ji spatřil. Štíhlá žena, střední postava s dlouhýma kaštanově hnědými vlasy mírně zvlněnýma, teď ale zacuchanýma s jehličím a větvičkami. Krásné, laskavé modré oči, které jakoby viděly na dno vaší duše, byli nyní plna bolesti a žalu. A ty plné rty, jimiž ho políbila na čelo, když odcházel byly popraskané s uschlou krví kolem ranek. Vždy dbala na to, aby nebyli ani oni ani jejich věci špinavé a roztrhané, pokaždé když roztrhal nové kalhoty a umazal se, se velmi zlobila. Oblečení vonělo po kopretinách, které dávala do vody, když prala. Teď bylo její oblečení špinavé, roztrhané a moc vábně nevonělo. Jakoby mu to někdo zašeptal, věděl, že jeho matka před někým či něčím utíká. Chtěl jí pomoci. Musel za ní. Neviditelný provaz jakoby ho popotahoval směrem k ní. Aniž by si znovu cokoliv uvědomil, zvedl se a pokračoval v cestě, i když už odbila půlnoc.
Musel proběhnout několik údolí, přebrodit pár potoků a projít jeden velký les než se k ní dostal. Byla schoulená v malém seníku. Když se k ní přiblížil trhla sebou. Natáhl ruku aby ji pohladil ale ona se odtáhla. Bolelo ho srdce při pohledu na ni. Chtělo se mu řvát i brečet při pohledu na to, jak byla zničená. Sundal si plášť a přehodil ji ho přes ramena. Trochu sebou cukla ale potom si ho přitáhla blíž k tělu. Přisedl si vedle a ona zabořila tvář do jeho ramene a začala plakat. Objal ji a nechal aby se vyplakala.
,,Daresi? Jsi to opravdu Ty?'', zeptala se po chvíli.
,,Ano, mami. Jsem to já. Řekni mi, prosím, co se stalo?''
,,To Kateřina s Olinou. Ony...... Ony mě zradily.''
,,Co udělaly?''
,,To je na dlouhý příběh a také tě nechci zatěžovat svými problémy.''
,,Klidně mluv! Já mám času dost. Tvé problémy jsou zčásti i mé problémy.''
,,Dobře. Tak poslouchej.'', řekla a začala vyprávět svůj příběh plný bolesti, smutku a zrady.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama