1-Kdysi dávno

6. dubna 2011 v 15:58 |  Zloděj srdcí
Kdysi dávno, v dobách kdy vládl mezi lidmi mír, narodil se jedné věštkyni kluk. Pojmenovala ho Dares po svém, vroucně uctívaném, bohovi. Věštkyně věděla, že její syn bude vyjímečný. Zdědil také část jejích sil. Už v době kdy začal chodit a mluvit ho začala učit svému umění. Naučila ho, jaké byliny se používají na takové a takové lektvary, které jsou nejlepší na ty a ty rány. Učila ho věštit z vody, ohně i z křišťálu. V jeho patnácti už uměl vše, co ho dokázala naučit. Dares se tedy odebral do světa za učením. Kdejaká žena se za ním ohlédla neboť jeho dlouhé černé vlasy si vázal do culíku a světle modré oči jasně zářily z jeho opáleného obličeje. On si jich však nevšímal. Uplynulo pět zim a z Darese se stal ještě krásnější mladý muž, než byl dříve. Ve svém životě potkal už mnoho žen ale tu poslední -Brianu -miloval stále ať se na snažil sebevíc zapomenout. Její jemnou tvář s plachýma hnědýma očima, plnými rty a blonďatými vlasy do pasu si pamatoval, i když to byli už dva roky co od utíkal. Ano. Utíkal před ženou. Všechno se to odehrálo jakoby včera. Kousek od města Thoren jeho kůň, kterého si koupil, za veškeré peníze co měl, se splašil a shodil ho ze sedla. Měl velké štěstí. Tou dobou chodila Briana sbírat lesní plody poblíž místa, kde spadl. Nalezla ho a vzala domů tam se o něho začala starat. Dobře se vyznala v bylinách. Vařila mu nápoje a dávala mu obklady, zatímco on blouznil v horečkách. Ani ona ani on nevěděly jak dlouho tam vůbec ležel. Možná chvíli a možná celou noc. To se asi už nedozví. Neví totiž skoro nic. Tu dobu než spadl si pamatoval jen velmi málo. Když se po týdnu a několika dní konečně probral, na nic si nevzpomínal.
,,Kde to jsem?", ptal se jakmile se probudil.
,,Ve městě Thoren. Nebojte se, asi jste se pořádně praštil do hlavy ale už jste v pořádku.", odpověděla mu Briana.
,,A... A kdo jste vy?"
,,Jmenuji se Briana a jsem místní léčitelka."
,,A kdo jsem já?"
,,Vy to nevíte?", zděsila se Briana.
,,Ne. Na nic si nevzpomínám."
,,A sakra. Vypadá to na ztrátu paměti. Mno uvidíme, co se s tím dá udělat. Teď ale spěte."
,,Jak... Jak dlouho jsem byl mimo?"
,,Asi tak 11 dní. Nebojte, postupně vám bude lépe. Ale teď už spěte. Musíte nabrat sílu."
,,Děkuji vám paní."
,,Jen Briana, prosím", zasmála se a nechala ho osamotě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama