8-Píseň lásky

7. prosince 2010 v 22:22 |  Diamantové srdce
Vzal ji do náruče. Sáhla si až na dno svých sil. Ten cizinec jí sebral srdce. Nikoliv ten přívěsek ale její vlastní srdce. Mohla zemřít. Nebýt její nezdolné vůle nevydržela by do doby než Ihmaer přišel na to, jak jí zachránit. Našel diamantové Srdce a přitiskl jí ho na místo, kde měla mít své srdce. Měla tam krvavý otisk jeho dlaně. Chvíli se nic nedělo. Potom se do ní Srdce jakoby vsáklo. Otisk zmizel a Nessie se zhluboka nadechla. Byla zachráněna ale zcela vysílena. Musela si odpočinout. Jenomže ona neměla na spánek ani pomyšlení. Za pomoci Dana se posadila a pak jen plakala. Když jí bral její srdce slyšela v hlavě jasně jeho hlas. Zpíval jí nějakou písničku.
Pro tebe Paní srdce,
diamant teď tluče.
Neměla jsi ponětí,
že se tvé srdce rozletí.
Teď je v držení mém,
a ty máš problém.
Největšího vraha jsi pustila,
svou mocí srdce obdařila.
Nyní mám moc nesmírnou,
nad světem, nad elfy i nad tebou!

Pomalu přestávala plakat. Už neměla sílu ani na slzy. Neměly však čas. S pomocí kluků odešla z věže i hradu. V malém lesíku se utábořily aby si mohla odpočinout. Pro jistotu drželi hlídku. Nesiie prospala celý zbytek dne a pak i celou noc. Když se probudila, nemohla si vzpomenout na to, co se stalo a kde je. Šla se pomalu potichu projít, aby nevzbudila Dana a Ihmaera. Jen kousek od jejich provizorního tábora uslyšela jezdce. Lekla se. Určitě už zjistily, že utekly a osvobodily vězně. Utíkala varovat kluky. Ne zrovna šetrně je probudila.
,,Rychle! Našly nás!'', volala na ně.
Rychle se zbalily. Pospíchaly k jezeru. U okraje se zastavily.
,,Co teďka?", zajímal se Ihmaer.
,,Jsme ztraceni. Člun tu není.'', panikačil Dan. A najednou to uviděl. Byl tam muž v kápi. Měl kuš a mířil jím na Nessie.
,,NEEE!'', zařval a vrhl se k ní přesně když muž vystřelil. Srazil jí k zemi.
,,Dane co...", začala ale ztichla. Danovi trčel z prsou šíp. Černý s ostny na konci místo per.
,,Miluji Tě, Nessie. Proto jsem tě musel zachránit. Alespoň vím, že když odejdu, nezůstaneš tu sama. Ihmaer se o tebe postará."
,,Ty nikam neodejdeš. Prosím. Taky tě miluju, Dane. zůstaň tu se mnou. Prosím", vzlykala Nessie a pohladial ho po tváři. Najednou se její ruce stříbrně rozzářily. Přejela Danovi po jizvě na ruce a ta se hned zahojila. Vytáhla šíp a s nadějí položila ruce na krvácející ránu. Ta se pomalu zahojila. Uzdravila Dana. Teď potřebovaly pryč, dřív než je najdou ostatní. Ihmaer naštěstí zlikvidoval toho střelce ale přesto musely pryč. Nessie dostala nápad. Pamatovala si na tu příšeru, co jim pomohla sem. Jak jen to říkala? Dvakrát lusknout pod vodou? Ano, tak to bylo. Strčila ruce pod vodu a dvaktrát luskla. Malý okamžik nato se objevila ona příšera. Zdálo se, že je ráda, že je vidí.
,,Co si přejete moje paní?", zasyčela.
,,Minule jsem se tě na něco zapomněla zeptat. Jak ti říkají?", odpověděla Nessie.
,,Antrila, má paní."
,,Neříkej mi prosím má paní Antrilo. Říkejmi jen Nessie."
,,Jak si přeješ Nessie. Nevěřím však že by jsi mě zavolala jen kvůli mému jménu. Co potřebuješ?"
,,Znáš toho mladíka, co mi dokázal ukrást srdce ale ještě předtím byl zavřený v tomto hradě?"
Antrila posmutněla:,,Ano. Bohužel ho znám. Nasednite. Zavezu vás k němu."
,,Jak víš, že ho chci najít?"
,,Prostě to vím. Tak nasednite už."
Když všicni seděly na jejím hřbetě zašeptala Ness:,,Děkuji. Jsi až moc laskavá."
,,Kdepak. To já děkuji tobě Nessie."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama