5-Hrad

7. prosince 2010 v 21:42 |  Diamantové srdce
Pár dní po Danově úplném zotavení se vydali na další cestu. Dan ji teď znal nazpaměť. O to to měly lehčí. Aby prolomily ticho, které zavládno zeptal se Dan:,,Jak se ti vůbec podařilo mě najít??"
,,Já si jen sáhla na ten přívěsek a požádala ho o pomoc při tvém hledání. Najednou jsem e ocitla pár kroků za tebou na tom srázu. Jak, to nevím."
,,Aha. Děkuji!"
,,Vůbec nemáš za co."
,,Ale ano. Zachránilas mi život."
,,To bych pak ale neznala cestu a nevěděla bych to o mé sestře."
,,Promiň.", řekl, když viděl její slzy, jenž se snažila ukrýt. ,,Nechtěl jsem tě rozbrečet."
,,Ne... to je v pořádku. Já jen, že..... prostě to pořád ještě bolí."
,,Tak strašně rád bych ti pomohl, řekl, že to bude dobrý, že vím jak se cítíš ale nevím jak ani jsem to nikdy nezažil. Řeknu ti jen jedno a to že jsem tu kdykoliv."
,,Teď ti děkuju já."
Oba se mírně zasmály. Les se rozestoupil.
,,Dane, podívej!", vydechla Darin. Stály před branou hradu. Celý hrad byl skvostný. Odebíhaly ho vysoké hradby. Za nimi viděly pět věži. Každá byla o trochu menší než ta prostřední.
Přiblížily se k bráně. Žádný zámek ani klika či klepadlo. Pouze několik symbolů vytesaných do dřeva. Blesk, kapka, plamínek, květina a pár vlnovek. Symboly živlů. Energie, voda, oheň, země a vítr. To vše dokázalo otevřít bránu. Jenomže jak??
Ness dostala nápad. Foukla na symbol větru a ten se rozzářil. Na symbol země nasypala trochu hlíny, na symbol vody nakapala vodu ze zásob a na symbol ohně vykřesali pár jisker. Zbývala jen energie. Položila jednu ruku na symbol a druhou na přívěsek. Zavřela oči a mírně se soustředila. Poslední symbol se rozzářil a brána se otevřela.
Hrad byl prázdný. Teda zdál se prázdný. Z každé věže vyšli dva ozbrojení muži a z páté dokonce tři.
,,Jmenuji se Ihmaer. Kdo jste vy??", zeptal se jeden.
,,Já jsem Ness. Jsem paní diamantového srdce. A toto," ,ukázala na Dana, ,,je můj přítel!"
,,Paní diamantového srdce?? To... to není možné. Do vězení s nimi!", křikl další.
,,Ale můj pane, to.....", snažil se Ihmaer.
,,Ticho. Řekl jsem do vězení s nimi. A hned.", přikázal.
Ihmaer přistoupil k Ness.
,,Je mi to moc líto, paní. Je to však pro vaše dobro. Ale nebojte se. Pomohu vám." zašeptal cizím jazykem později se dozvěděla že to byla zase elfština. Pak ale nic nevěděla a ani neviděla. Ihmaer ji totiž položil k hlavě nějaký medově žlutý kámen. jenž jí zbavil vědomí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama