1-Domov

7. prosince 2010 v 15:30 |  Diamantové srdce
Kdysi dávno, v dobách kdy lidstvo nemělo žádné vyspělé zbraně a války trvaly max. pár týdnů se odehrál příběh jedné dívky. Ta dívka vyrůstala sama, jen se svou starší sestrou. Její sestra se o ni starala jak jen uměla avšak pár dní před dívčinými šestnáctinami si ji Bůh povolal k sobě. Dívka osiřela. A tehdy začalo její velké dobrodružství.
Z několika posledních hřebíků stloukla menší kříž. Zaryla ho do země u hrobu. Vzala kus kamene a vytasala do něj, ,,Katherina Reylová". Naposledy se pomodlila za svou sestru a odešla do jejich malé chatrné chaloupky. Avšak když se otočila uviděla člověka, kterého tu nechtěla.
,,Zmizni, Dane."
,,Ale no tak, Nesie. Nemůžeš mě odkopnout jen kvůli smrti své sestry.", snažil se chlapec bránit.
,,Ale můžu! Copak to nechápeš? Kdyby jsem tehdy byla doma, kdybych tehdy byla s ní..."
,,Tak bys byla taky mrtvá. Pochop to Nesii!"
,,Dokázala bych nás ubránit."
,,To určitě. Pár chvatů s mečem nebo dýkou co jsem tě na tvé naléhání naučil by ti poskytlo jenom pár minut navíc."
,,Aspoň by nám umožnily utéct."
,,Vzdávám to. Tak tvrdohlavého člověka jsem ještě nezažil."
,,Super a teď můžeš zmizet."
,,Ale Nesii..."
,,Běž prosím Tě. Budu v pořádku, jen potřebuju být chvíli sama."
,,Dobře. Jak chceš!"
Chlapec už pomalu odcházel, když v tom se za něm ozvalo:,,Dane počkej!"
Chlapec se otočil, akorát když mu Nesie padla kolem krku. Dala průchod svým emocím. Její slzy mu smáčely triko. Jemu to však nevadilo. Chápal ji. Hladil ji po vlasech a šeptal do ucha nesmysly. Po chvíli ho přestala objímat. Utřela si slzy. Rozechvělím hlasem pravila:,,P.. Promiň jsem husa."
Chlapec se usmál:,,Kdepak jen tě to trochu víc sebralo."
,,Zamáčela jsem ti triko."
,,To neva. Nebudeš mě ale znova přehlížet?"
,,Ne. Proč?"
,,Protože by mi to už utrhlo srdce."
Ness se mírně usmála ale její úsměv nahradil provinilý výraz.
,,Nechtěla jsem tě takhle trápit!"
,,Já vím. Taky ti odpouštím."
,,Co bych si bez tebe počala? Děkuji a mám tě ráda, Dane."
,,Já tebe taky, Ness."
Nessie chtěla něco dodat ale Dan ji umlčel polibkem. Opětovala mu ho avšak v hlavě jí šeptalk jeden hlásek:,,Vůbec si ho nezasloužíš!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kudrlinka-Autorka Kudrlinka-Autorka | 13. prosince 2011 v 22:11 | Reagovat

Děkuji svému nejlepšímu kámošovi za dovolení použití jeho jména. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama