3-Cesta plná nástrah

7. prosince 2010 v 21:17 |  Diamantové srdce
Sešly se přesně v šest ráno, tak jak se domlouvaly. Oba byli připraveni s batohy kde měly jídlo, spacák, teplý kabát, deku, sirky a bandasku na vodu. Dan měl dokonce dvě dýky. Pro sebe a pro Nesii. Když se ujistily že mají vše vyrazily. Šly stále po lesní cestě až k rozcestníku. Kam dál? Vpravo do bažin? Vlevo do města? Nebo rovně po neoznačené cestě?
,,Kam teď?"
Nessie sundala batoh a rozdělala mapu.
,,Rovně."
,,Víš to jistě?"
,,100%. Pak dojdem k dalšímu rozcestníku a dáme se vlevo."
,,Dobře. Tak pojď. Brzy se setmí."
Měl pravdu. Slunce se klonilo k západu. Obloha nabrala oranžový nádech. Byli asi na půl cesty mezi rozcestníkama. Rozhodly se utábořit.
,,Jak je to ještě daleko, Ness?"
,,Na rozcestníku se dáme vlevo, pak musíme jen přeplout jezero a přejít les a jsme tam."
,,To je celkem daleko."
,,Tak týden cesty."
,,Pojď už spat. Začíná se ochlazovat a ráno potřebujeme být odpočatí."
,,O.K. Dobrou, Dane."
,,Dobrou, Ness."

Ráno je probudila padající rosa. První nesmělé paprsky Slunce hladily zem. Bylo sice brzo avšak oba se rozhodly jít dál. Ani nevěděly jak, a už byli u druhého rozcestníku. Snědly kousek chleba s tvarohem a pokračovaly k jezeru.Bylo velké. A nikde ani vidu po nějaké lodi. Vlastně....
,,Podívej, Dane. Loďka."
,,Ale taková chatrná. Vypadá to, že ji dlouho nikdo nepoužíval."
,,To ano. Asi si rybáři postavily nové, lepší."
,,Ness, tady ryby nejsou."
,,Jak to můžeš vědět?"
,,Voda je hodně špinavá. Tady by žít nemohly."
,,Asi ne. Ale konec dohadů o rybách. Pojď vyzkoušet jestli nás ta loďka uveze oba."
,,Doufám, že ano. Nerad bych plaval takovou dálku za tebou."
,,Já taky ne."
Oba se rozesmály. Pak ztichly. Zkoumaly loďku. První nastoupila Ness. Loďka se opovážlivě zakymácela ale držela. Pak nastoupil Dan. To loďka trochu klesla ale pořád se držela na vodě a k jejich štěstí do ní nezatékalo. Každý se chopil vesel. Ze začátku nasadily rychlé tempo avšak za chvíli se unavily tak zpomalily. Loďka se pomalu šinula vpřed. Uprostřed jezera se zastavila.
,,Co se děje?"
,,Nevím. Vypadá to, že jsme vjely na mělčinu."
,,Uprostřed Jezera?"
,,Tak to je.... Prokrista Pána!"
Ta ona mělčina byl vlastně hřbet. Hřbet jezerní příšery. Byla velká. Asi pět metrů dlouhá. Uprostřed zad jí vyrůstaly malá křídla. Hlava vypadala jako koňská a měla i dlouhou hřívu. Ocas vypadal jako delfíní. Místo tlap trčely z těla nohy s kopyty. Nebýt té délky a ocasu myslely by si, že je to pegas. Příšera se na ně zadívala. Pak začala neuvěřitelnou kroužit kolem. Začal se dělat vír. Ness ani nevěděla co dělá. Vír nabýval na síle a hrozil že je vcucne i s loďkou. Sevřela srdce a skočila. Příšera byla hned u ní. Zasyčela:,,Ty! Ty máš srdce!"
,,Ano." odpověděla v myšlenkách. Věděla, že ji uslyší.
Příšera sklopila hlavu. ,,Co si přejete, má paní?"
,,Zastav prosím ten vír a pomoz nám přeplout na druhou stranu jezera."
,,Jak si přejete. Jen prosím, vyslechněte moji radu. V lese se snažte neusnout."
,,Dobře. Děkuji za radu."
Ness vyplavala. Dan ji pomohl do lodi. Příšera připlavala těsně k loďce.
,,Máme na ni nasednout. Odveze nás na druhou stranu."
,,Ness! Ty jí rozumíš?"
,,Ano. Prostřednictvím srdce. A neboj. Ona nám neublíží."
,,No to nevím."
,,Dane! Snaží se bránit si své území. Pojď takhle budeme u lesa dřív, než jsme počítaly."
,,Dobře budu ti věřit."
Skočily do vody a opatrně se usadily na jejích zádech. Zamávala ocasem a potopily se. Ani se nenadály a byli na druhé straně. Seskočily na zem a poděkovaly.
,,Nezapomeňte na mou radu, paní."
,,Neboj se. A děkuji."
,,Není zač. Kdybyste se náhodou vracely luskněte dvakrát pod vodou. Uslyším to ať jsem kdekoliv a pomůžu vám. "
,,Ještě jednou děkuji. Jak doufám tak Nashledanou."
,,Sbohem, paní." zasyčela a zmizela pod vodou. Ness přetlumočila jejich rozhovor Danovi.
,,Neusnout?"
,,Ano. Nevím proč ale musíme se snažit neusnout."
,,Já jsem ale tak strašně unavený! Pojď půjdem mezi ty stromy si odpočinout."
,,Dobře. Ale neusni, prosím."
,,Neboj Ness."
Odešly trochu dál do lesa. Svalily se pod strom. Opřely se jeden o druhého. Ness cítila jak si Dan dal svou hlavu na její rameno. Usnul.
,,Dane vstávej! Dane to...."
Ani to nedořekla. Když tu totiž usnul jeden, ten druhý taky, ať chtěl nebo ne. Když se však Ness probudila, po Danovi ani stopy. Jen jeho batoh tu zůstal.
,,Dane? Kde jsi? DANE!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama