Prosinec 2010

9-Vzpomínky

7. prosince 2010 v 22:32 Diamantové srdce
Noc končí. Úplněk utíká před Sluncem. Dřív taky hodně utíkala ale teď už ne. Antrila jí pověděla příběh. Její a toho mládence.Když začala plavat neznámo kam zeptala se jí:,,Jak je možné, že ho znáš?"
,,Asi je čas abych ti pověděla jeden příběh a tvůj osud. Poslouchej prosím pozorně. Kdysis dávno žil jeden mladík. Jmenoval se Dares. Každá žena se za ním otáčela. Ale on je jen využíval. Každou noc jednu navštívil a když s ní strávil noc, ukradl jí srdce. Doslova. Tak jako tobě. Ale jednou si vybral špatnou ženu. Ta žena byla čarodějka. Aby jí nemohl ukrást její srdce proměnila ho na diamantové. Pak ze své jediné dcery-ze mě-utvořila strážkyni srdce. Příšeru žíjící v jezeře. Ale Daresovi se podařilo poštvat proti mě a mé matce celou vesnici. Matka byla upálena ale než zemřela, protkala svou silou jedno proroctví. Jednou příjde dívka před smrtí pro Diamantové srdce. Její sestra je jeho paní. Pomož jí a budeš volná neboť sílu zničit Darese má jen ona. Když tvá sestra došla za mnou a chtěla to Srdce, a pak jsi došla ty a měla jsi ho, věděla jsem že se proroctví naplní. Tvá sestra byla věštkyně. Věděla, že když dá tomu srdci svou moc, zemře protože její moc je současně její život. Jen díky tomu vím kde se Dares ukrývá. Zeptej se Srdce. Řekne ti to taky."
,,Ale jak ho můžu zničit? Vždyť jsem jen obyčejná holka.''
,,Ne, Nessie. Nejsi obyčejná. Jsi Vyvolená. Nevím jak zničit Darese. to budeš vědět Ty až nadejde čas."
Ateď jsou skoro tady. V údolí zlomených srdcí. Jaký příhodný název. Zde se ten darebák, ten Dares ukrývá. Musí ho najít a zničit. Dost bylo krádeží.
,,Jsme tady Nessie. Může tvůj přítel už chodit?", ozvala se Antrila
,,Myslím, že to zvládnu.", zašeptal nepříliš přesvědčivě Dan.
Já si zase myslím, že byste měly všichni zůstat tady. Půjdu tam sama.", pravila Ness.
,,To nemůžeš!", ozvaly se všichni zaráz.
,,To nejde!'', zatrhla jí to Antrila.
,,Samotnou tě tam nepustím!'', řekl Dan.
,,Jít tam samotná je bláznoství!'', nesouhlasil Ihmaer.
Nessie jejich strach o ni dojmul. Nemyslela si, že by někomu na ni až tak zaléželo kromě Dana.
,,Děkuji vám ale přesto. Cítím, že tam musím sama."
,,Opravdu to tak cítíš Nessie?", podezřívala ji stále Antrila.
,,Ano. Prosím zůstaťe tady.", pravila Nessie a s těmi slovy seskočila na zem. Zamířila k malému lesíku. Věděla kde je. Čekal tam na ni.
,,Tak jsi tady. A sama. Jaké to štěstí.", pravil, když ji viděl přicházet.
,,Jsem tady. A teď tě zničím.", odpověděla Nessie.
,,Opravdu? A co bys řekla třeba na malou ukázku mé síly?",zeptal se a vrhla proti ní krvavě rudou pulzující kouli. Nessie se sehla a koule za ní narazila do stromy který explodoval. Dares na nic nečekal a vrhl proti ní paprsek. Nevěděla co dělá ale natáhla ruce vpřed a z dnaní jí vyšlehl modrozlatý paprsek. Paprsky do sebe narazily. Chvíli se přetahovaly ale Dares byl silnější. Jeho červenočerný paprsek pozřel ten její a odstřelil jí pět metrů daleko. Pomalu se k ní blížil s dýkou v ruce. Chytl jí za vlasy a zvrátil ji hlavu dozadu.
,,Teď tě zabiju Vyvolená!'', Poslední slovo skoro vyplivl. Nessie skoro cítila smrt číhající okolo. Jenomže ona nechtěla zemřít. Rukou ho bouchla do rozkroku. Pustil ji a poodešel od ní. A to čekala. Zvedla ruce nad hlavu a začala šeptat slova která se jí bezděky rvala z úst.
,,Mocí mě propůjčenou, volám vás duchové žen okradených o srdce. Pomožte mi zničit toto zlo jednou provždy. Naplňte svou pomstu.'', Nessie začala hořet. Kolem jejího těla se ovíjel modrozlatý plamen. Nessie měla oči zavřené ale teď je otevřela. Její oči taky pozřely plameny.
,,Mocná sílo dobra srdce, žádám tě propůjč mi sílu dostatečně velkou. Dej ať můžu zničit zlo a osvobodit Antrilu.''
S posledními slovy se oheň ještě rozhořel. Potom jakoby ho jenom odfoukl vánek přenesl se na Darese který za šíleného jekotu shořel. Nessie ještě mírně hořící vydala za Antrilou. Když stála tak, že ji měla na dohled poslala zbytek ohně k ní. Ten jí celou strávil. Oheň se ztratil a na jeho místě stála krásná dívka.Ihmaer na ni vykulil oči.
,,Antrilo?! Jsi to ty?''
,,Ano, Ihmaeri. Konečně jsem to já.''
,,Konečně, má drahá."
Oba si padly do náruče.
,,Miluji Tě, Antrilo."
,,Miluji tě, Ihmaeri."
Tímto příběh končí. Zloděj srdcí byl zničen. Dlouho ztracená láska se znovu našla. Všechno dobře dopadlo. A tak to má být.

8-Píseň lásky

7. prosince 2010 v 22:22 Diamantové srdce
Vzal ji do náruče. Sáhla si až na dno svých sil. Ten cizinec jí sebral srdce. Nikoliv ten přívěsek ale její vlastní srdce. Mohla zemřít. Nebýt její nezdolné vůle nevydržela by do doby než Ihmaer přišel na to, jak jí zachránit. Našel diamantové Srdce a přitiskl jí ho na místo, kde měla mít své srdce. Měla tam krvavý otisk jeho dlaně. Chvíli se nic nedělo. Potom se do ní Srdce jakoby vsáklo. Otisk zmizel a Nessie se zhluboka nadechla. Byla zachráněna ale zcela vysílena. Musela si odpočinout. Jenomže ona neměla na spánek ani pomyšlení. Za pomoci Dana se posadila a pak jen plakala. Když jí bral její srdce slyšela v hlavě jasně jeho hlas. Zpíval jí nějakou písničku.
Pro tebe Paní srdce,
diamant teď tluče.
Neměla jsi ponětí,
že se tvé srdce rozletí.
Teď je v držení mém,
a ty máš problém.
Největšího vraha jsi pustila,
svou mocí srdce obdařila.
Nyní mám moc nesmírnou,
nad světem, nad elfy i nad tebou!

Pomalu přestávala plakat. Už neměla sílu ani na slzy. Neměly však čas. S pomocí kluků odešla z věže i hradu. V malém lesíku se utábořily aby si mohla odpočinout. Pro jistotu drželi hlídku. Nesiie prospala celý zbytek dne a pak i celou noc. Když se probudila, nemohla si vzpomenout na to, co se stalo a kde je. Šla se pomalu potichu projít, aby nevzbudila Dana a Ihmaera. Jen kousek od jejich provizorního tábora uslyšela jezdce. Lekla se. Určitě už zjistily, že utekly a osvobodily vězně. Utíkala varovat kluky. Ne zrovna šetrně je probudila.
,,Rychle! Našly nás!'', volala na ně.
Rychle se zbalily. Pospíchaly k jezeru. U okraje se zastavily.
,,Co teďka?", zajímal se Ihmaer.
,,Jsme ztraceni. Člun tu není.'', panikačil Dan. A najednou to uviděl. Byl tam muž v kápi. Měl kuš a mířil jím na Nessie.
,,NEEE!'', zařval a vrhl se k ní přesně když muž vystřelil. Srazil jí k zemi.
,,Dane co...", začala ale ztichla. Danovi trčel z prsou šíp. Černý s ostny na konci místo per.
,,Miluji Tě, Nessie. Proto jsem tě musel zachránit. Alespoň vím, že když odejdu, nezůstaneš tu sama. Ihmaer se o tebe postará."
,,Ty nikam neodejdeš. Prosím. Taky tě miluju, Dane. zůstaň tu se mnou. Prosím", vzlykala Nessie a pohladial ho po tváři. Najednou se její ruce stříbrně rozzářily. Přejela Danovi po jizvě na ruce a ta se hned zahojila. Vytáhla šíp a s nadějí položila ruce na krvácející ránu. Ta se pomalu zahojila. Uzdravila Dana. Teď potřebovaly pryč, dřív než je najdou ostatní. Ihmaer naštěstí zlikvidoval toho střelce ale přesto musely pryč. Nessie dostala nápad. Pamatovala si na tu příšeru, co jim pomohla sem. Jak jen to říkala? Dvakrát lusknout pod vodou? Ano, tak to bylo. Strčila ruce pod vodu a dvaktrát luskla. Malý okamžik nato se objevila ona příšera. Zdálo se, že je ráda, že je vidí.
,,Co si přejete moje paní?", zasyčela.
,,Minule jsem se tě na něco zapomněla zeptat. Jak ti říkají?", odpověděla Nessie.
,,Antrila, má paní."
,,Neříkej mi prosím má paní Antrilo. Říkejmi jen Nessie."
,,Jak si přeješ Nessie. Nevěřím však že by jsi mě zavolala jen kvůli mému jménu. Co potřebuješ?"
,,Znáš toho mladíka, co mi dokázal ukrást srdce ale ještě předtím byl zavřený v tomto hradě?"
Antrila posmutněla:,,Ano. Bohužel ho znám. Nasednite. Zavezu vás k němu."
,,Jak víš, že ho chci najít?"
,,Prostě to vím. Tak nasednite už."
Když všicni seděly na jejím hřbetě zašeptala Ness:,,Děkuji. Jsi až moc laskavá."
,,Kdepak. To já děkuji tobě Nessie."

7-Oběť zla

7. prosince 2010 v 22:07 Diamantové srdce
A je to tu znova. Znova zklamala. A tentokrát nejen sebe, sestru nebo Dana ale i celý národ elfů. Seděla uprostřed nejvyšší místnosti v páté věži a usedavě plakala. Vedle ní seděl Dan a Ihmaer. Oba jí položily ruku na rameno. Alespoň tímto malým gestem jí chtěly naznačit, že stojí při ní a že jí nijak nevyčítají co provedla. Nessie si toho ani nevšimla. Snažila se pochopit, co se stalo. Bylo toho na ni moc. Po tom co je Ihmaer osvobodil a oni mu řekly svůj příběh, zdálo se Nessii jako dobrý nápad osvobodit nejlíp střeženého vězně. Danovi se to vůbec nelíbilo a zkoušel jí to vymluvit ale ona se nenechala přemluvit. Někde uvnitř cítila, že je to dobrá věc. Cítila, že přesně toto je jejím osudem. Když už se jí podařilo přesvědčit i kluky aby jí pomohly vydaly se k věži. Společně vyšplhaly k hlavním dveřím a omráčily strážné. Hodně povně je svázaly k sobě, daly jim roubík a odtáhly je do rohu. Ness stála u dveří. Cítila se nerozhodně. Srdce jí napovídalo ať to nedělá. Ale ona poslechla jako vždy rozum a vytáhla Srdce. Většinou jasně zářilo všemi barvami ale teď jeho záře byla malátná a honily se přes něj šedavé stíny. Poklesla v kolenou. Mysl jí zachvátila panika. Nevěděla čí je to pocit. Naprosto jí ovládl. Snažila se zhluboka dýchat a ovládnout tu paniku. Nemyslela na nic. Jen nádech. Výdech. Nádech. Výdech. Pomalu to ustupovalo. Už věděla čí je to pocit. To Srdce ho k ní vyslalo. Sevřela ho pevně v dlani. Pokoušela se k němu vyslat povzbuzující myšlenky. Nefungovalo to. Zavřela oči a soustředila se jen na představu krásně rozkvetlé louky a sluneční paprsky laskající ji po tváři. Nechala se tou představou zcela prostoupit. Srdce jako by sdílelo její myšlenky. Šedé stíny ustoupily a místo nich začala probleskovat jasná záře. Sice nebyla tak oslnivá jako vždy ale i tak bylo konečně zářivé. Ness se zhluboka nadechla, otevřela oči a dala srdce pomalu do otvoru jako klíč. Zatlačila na něj.Srdce se propadlo a dveře se rozletěly. Za nimi byl překrásný mladík spoutaný v okovech. Trochu delší blond vlasy mu spadaly do očí. do jeho šedomodrých modrých očí připomínající moře před bouří. Tělo bylo pokryto silnými svaly. Na sobě měl jen plátěné černé kalhoty takže mohla obdivovat jeho vypracovanou opálenou hruď. Najednou jakoby vycítil že na něho hledí zvedl hlavu a podíval se jí do očí. Jeho pohled byl pronikavě studený, až jí naskočila husí kůže. Nohy se jí najednou začaly samy hýbat jakoby jí ani nepatřily. Nesly jí směrem k tomu mladíkovi ikdyž její mysl byla proti. Zůstala stát asi metr před ním. Dívaly si navzájem do očí. On uhnul pohledem jako první. Sklopila zrak a opatrně se dotkla jeho šrámů od okovů. Okovy opadly a rány se hned zahojily. Uchpil jí jednou rukou za zápěstí a druhou jí položil na srdce. Sevřel dlaň v pěsť. Nessie měla pocit jako by jí rval srdce z těla. Neznámý cizinec se otočil na vyděšeného Dana a Ihmaera a proletěl kolem nich jako blesk. Nessie se zhroutila na podlahu. Dan k ní rychle přispěchal. Z posledních sil zašeptala:,,Srdce." Pak se propadla do bezvědomí.

6-Osud

7. prosince 2010 v 21:57 Diamantové srdce
Věděla to. Vždycky věděla že je něčím vyjímečná. Jenže nevěděla čím a proč. Teď nastal den,kdy se to měla dozvědět. Druhý den ráno se probudila svázaná na zemi vedle Dana. Ten ještě spal. Zamrkala a rozhlédla se kolem. Byla ve vězení.
,,Dane??", zašeptala Ness.
,,Hmm...... Nech mě spát!", pravil rozmrzele Dan.
,,Dane! Jsme ve vězení!"
,,Cože??"
Teď už byl dokonale probuzený. Potřásl hlavou aby se zbavil ospalosti a lépe se rozhlédl.
,,A sakra.",zašeptal naštvaně.
,,Co se děje??"
,,Nejsme tu jen zamčení ale je tu i stráž."
,,Stráž?? Té jsem si nevšimla."
,,TICHO!",zaznělo za mřížemi.
Ness se přikradla blíž k Danovi.
,,Nevíš, proč nás tu vězní??"
,,To nevím Ness. Ale rás bych to taky věděl."
,,Dane?? dosáhneš si k botám??"
,,Ne proč?"
,,Já taky ne ale ty bys mohl. Mám v botě zasunutou malinkou dýku."
,,Super, Ness. Můžeme se tak snadno rozvázat."
Po mnoha strkanicích byla dýka v Danově ruce. Opatrně, tak aby jí nepořezal zbavil Nessii pout. Pak ponohla ona jemu. Oba si třely rozbolavělá zápěstí.
Rychle se stmívalo. Ke strážným došel nějaký muž v plášti s pochodní v ruce.
,,Co tady děláš Ihmaeri? K vězňům nikdo nesmí.", řekl jeden strážný.
,,Já vím.", odvětil na to Ihmaer.
Hned na to se oba strážní skácely k zemi. Ihmaer přispěchal k mřížím a odemkl je.
,,Pojďte! Rychle!", pobízel je netrpělivě.
Oba vyběhli za ním. Zamkl za nimi a vedl je dlouhým bludištěm chodeb do malé místnosti.
,,Tak a teď," pravil hned jak zavřel, ,,mi prosím povězte co se stalo, že jste se odvážila až sem?!"
,,No to je na dlouhé vyprávění."
,,Já mám času dost."
Nessie mu tedy za vydatné pomoci Dana odvyprávěla vše, co se stalo. Ihmaer potichu naslouchal. Když skončily bylo chvíli ticho.

5-Hrad

7. prosince 2010 v 21:42 Diamantové srdce
Pár dní po Danově úplném zotavení se vydali na další cestu. Dan ji teď znal nazpaměť. O to to měly lehčí. Aby prolomily ticho, které zavládno zeptal se Dan:,,Jak se ti vůbec podařilo mě najít??"
,,Já si jen sáhla na ten přívěsek a požádala ho o pomoc při tvém hledání. Najednou jsem e ocitla pár kroků za tebou na tom srázu. Jak, to nevím."
,,Aha. Děkuji!"
,,Vůbec nemáš za co."
,,Ale ano. Zachránilas mi život."
,,To bych pak ale neznala cestu a nevěděla bych to o mé sestře."
,,Promiň.", řekl, když viděl její slzy, jenž se snažila ukrýt. ,,Nechtěl jsem tě rozbrečet."
,,Ne... to je v pořádku. Já jen, že..... prostě to pořád ještě bolí."
,,Tak strašně rád bych ti pomohl, řekl, že to bude dobrý, že vím jak se cítíš ale nevím jak ani jsem to nikdy nezažil. Řeknu ti jen jedno a to že jsem tu kdykoliv."
,,Teď ti děkuju já."
Oba se mírně zasmály. Les se rozestoupil.
,,Dane, podívej!", vydechla Darin. Stály před branou hradu. Celý hrad byl skvostný. Odebíhaly ho vysoké hradby. Za nimi viděly pět věži. Každá byla o trochu menší než ta prostřední.
Přiblížily se k bráně. Žádný zámek ani klika či klepadlo. Pouze několik symbolů vytesaných do dřeva. Blesk, kapka, plamínek, květina a pár vlnovek. Symboly živlů. Energie, voda, oheň, země a vítr. To vše dokázalo otevřít bránu. Jenomže jak??
Ness dostala nápad. Foukla na symbol větru a ten se rozzářil. Na symbol země nasypala trochu hlíny, na symbol vody nakapala vodu ze zásob a na symbol ohně vykřesali pár jisker. Zbývala jen energie. Položila jednu ruku na symbol a druhou na přívěsek. Zavřela oči a mírně se soustředila. Poslední symbol se rozzářil a brána se otevřela.
Hrad byl prázdný. Teda zdál se prázdný. Z každé věže vyšli dva ozbrojení muži a z páté dokonce tři.
,,Jmenuji se Ihmaer. Kdo jste vy??", zeptal se jeden.
,,Já jsem Ness. Jsem paní diamantového srdce. A toto," ,ukázala na Dana, ,,je můj přítel!"
,,Paní diamantového srdce?? To... to není možné. Do vězení s nimi!", křikl další.
,,Ale můj pane, to.....", snažil se Ihmaer.
,,Ticho. Řekl jsem do vězení s nimi. A hned.", přikázal.
Ihmaer přistoupil k Ness.
,,Je mi to moc líto, paní. Je to však pro vaše dobro. Ale nebojte se. Pomohu vám." zašeptal cizím jazykem později se dozvěděla že to byla zase elfština. Pak ale nic nevěděla a ani neviděla. Ihmaer ji totiž položil k hlavě nějaký medově žlutý kámen. jenž jí zbavil vědomí.

4-Dan

7. prosince 2010 v 21:27 Diamantové srdce
Dan se nacházel na okraji velké skály. Nepřítomným výrazem díval dolů. Nikdo kolem něho nebyl ale on myslel že ano. Dívka. Znovu se na ni podíval. V očích se jí zračil odhodlaný výraz. Pak se podíval dolů. Skočit by byla sebevražda ale ona si byla jistý, že ne a chtěla to risknout. On byl rozhodnut následovat ji. Vzala ho za ruku, ,,Tak pojď!"
Nakročil do prázdna a ......
,,DANE NE!!"
Zastavil se. Poodstoupil od okraje.
,,Dane?? Dane slyšíš mě??"
,,Je otrávený.", ozval se za nimi hlas.
,,Kdo.... kdo jste??"
,,Stačí, když vám řeknu, že jsem přítel. Chtěl bych vám pomoci."
,,Pomoci?? Nám?? Ale proč??"
,,Moc se vyptáváš Paní diamantového srdce."
,,Jak to, že víš kdo jsem??"
,,Vím toho mnoho. Teď mi pomož odnést tvého přítele."
Vzaly ho pod paže a vlekly směrem ke stromům. Tam muž mávl rukou a najednou jakoby odnikud se vynořil dům. Taková malá dřevěná chatka. Vešly dovnitř. Muž je vedl až do poslední světnice. Položily Dana na slamník. Ness se nestačila divit. Pořád ale nechápala kdo to je.
,,Běž prosim tě před dům a dones mi trochu vody ze studny."
Nessie se tedy sebrala a šla. Nemusela chodit daleko. Studna stála hned vedle vchodu. Přísahala by, že tam nebyla, když šly dovnitř. Nabrala trochu vody a odešla zpátky k Danovi.
,,Dobře, že jsi tady. Ptal se po tobě."
,,Ano. Říkal, že ti musí něco hodně naléhavého říct."
,,Dane??"
,,Ness? Jsi to ty??"
,,Nechávám vás o samotě."
,,Děkuji"
,,Ness, měla bys něco vědět. Něco hodně naléhavého."
,,Poslouchám, Dane."
,,Víš, když jsem byl otrávený nebo v tranzu, či co to bylo, zdál se mi sen. V tom snu mě doprovázela nějaká dívka. Vypadala jako tvoje sestra. Povídala něco o zradě, pasti a zklamání. Její smrt nebyla náhoda. Někdo ji zabil. Pokud jí chceš pomoct, aby si její duše mohla odpočinout musíš najít vraha. A já už vím, kde ho hledat."

3-Cesta plná nástrah

7. prosince 2010 v 21:17 Diamantové srdce
Sešly se přesně v šest ráno, tak jak se domlouvaly. Oba byli připraveni s batohy kde měly jídlo, spacák, teplý kabát, deku, sirky a bandasku na vodu. Dan měl dokonce dvě dýky. Pro sebe a pro Nesii. Když se ujistily že mají vše vyrazily. Šly stále po lesní cestě až k rozcestníku. Kam dál? Vpravo do bažin? Vlevo do města? Nebo rovně po neoznačené cestě?
,,Kam teď?"
Nessie sundala batoh a rozdělala mapu.
,,Rovně."
,,Víš to jistě?"
,,100%. Pak dojdem k dalšímu rozcestníku a dáme se vlevo."
,,Dobře. Tak pojď. Brzy se setmí."
Měl pravdu. Slunce se klonilo k západu. Obloha nabrala oranžový nádech. Byli asi na půl cesty mezi rozcestníkama. Rozhodly se utábořit.
,,Jak je to ještě daleko, Ness?"
,,Na rozcestníku se dáme vlevo, pak musíme jen přeplout jezero a přejít les a jsme tam."
,,To je celkem daleko."
,,Tak týden cesty."
,,Pojď už spat. Začíná se ochlazovat a ráno potřebujeme být odpočatí."
,,O.K. Dobrou, Dane."
,,Dobrou, Ness."

Ráno je probudila padající rosa. První nesmělé paprsky Slunce hladily zem. Bylo sice brzo avšak oba se rozhodly jít dál. Ani nevěděly jak, a už byli u druhého rozcestníku. Snědly kousek chleba s tvarohem a pokračovaly k jezeru.Bylo velké. A nikde ani vidu po nějaké lodi. Vlastně....
,,Podívej, Dane. Loďka."
,,Ale taková chatrná. Vypadá to, že ji dlouho nikdo nepoužíval."
,,To ano. Asi si rybáři postavily nové, lepší."
,,Ness, tady ryby nejsou."
,,Jak to můžeš vědět?"
,,Voda je hodně špinavá. Tady by žít nemohly."
,,Asi ne. Ale konec dohadů o rybách. Pojď vyzkoušet jestli nás ta loďka uveze oba."
,,Doufám, že ano. Nerad bych plaval takovou dálku za tebou."
,,Já taky ne."
Oba se rozesmály. Pak ztichly. Zkoumaly loďku. První nastoupila Ness. Loďka se opovážlivě zakymácela ale držela. Pak nastoupil Dan. To loďka trochu klesla ale pořád se držela na vodě a k jejich štěstí do ní nezatékalo. Každý se chopil vesel. Ze začátku nasadily rychlé tempo avšak za chvíli se unavily tak zpomalily. Loďka se pomalu šinula vpřed. Uprostřed jezera se zastavila.
,,Co se děje?"
,,Nevím. Vypadá to, že jsme vjely na mělčinu."
,,Uprostřed Jezera?"
,,Tak to je.... Prokrista Pána!"
Ta ona mělčina byl vlastně hřbet. Hřbet jezerní příšery. Byla velká. Asi pět metrů dlouhá. Uprostřed zad jí vyrůstaly malá křídla. Hlava vypadala jako koňská a měla i dlouhou hřívu. Ocas vypadal jako delfíní. Místo tlap trčely z těla nohy s kopyty. Nebýt té délky a ocasu myslely by si, že je to pegas. Příšera se na ně zadívala. Pak začala neuvěřitelnou kroužit kolem. Začal se dělat vír. Ness ani nevěděla co dělá. Vír nabýval na síle a hrozil že je vcucne i s loďkou. Sevřela srdce a skočila. Příšera byla hned u ní. Zasyčela:,,Ty! Ty máš srdce!"
,,Ano." odpověděla v myšlenkách. Věděla, že ji uslyší.
Příšera sklopila hlavu. ,,Co si přejete, má paní?"
,,Zastav prosím ten vír a pomoz nám přeplout na druhou stranu jezera."
,,Jak si přejete. Jen prosím, vyslechněte moji radu. V lese se snažte neusnout."
,,Dobře. Děkuji za radu."
Ness vyplavala. Dan ji pomohl do lodi. Příšera připlavala těsně k loďce.
,,Máme na ni nasednout. Odveze nás na druhou stranu."
,,Ness! Ty jí rozumíš?"
,,Ano. Prostřednictvím srdce. A neboj. Ona nám neublíží."
,,No to nevím."
,,Dane! Snaží se bránit si své území. Pojď takhle budeme u lesa dřív, než jsme počítaly."
,,Dobře budu ti věřit."
Skočily do vody a opatrně se usadily na jejích zádech. Zamávala ocasem a potopily se. Ani se nenadály a byli na druhé straně. Seskočily na zem a poděkovaly.
,,Nezapomeňte na mou radu, paní."
,,Neboj se. A děkuji."
,,Není zač. Kdybyste se náhodou vracely luskněte dvakrát pod vodou. Uslyším to ať jsem kdekoliv a pomůžu vám. "
,,Ještě jednou děkuji. Jak doufám tak Nashledanou."
,,Sbohem, paní." zasyčela a zmizela pod vodou. Ness přetlumočila jejich rozhovor Danovi.
,,Neusnout?"
,,Ano. Nevím proč ale musíme se snažit neusnout."
,,Já jsem ale tak strašně unavený! Pojď půjdem mezi ty stromy si odpočinout."
,,Dobře. Ale neusni, prosím."
,,Neboj Ness."
Odešly trochu dál do lesa. Svalily se pod strom. Opřely se jeden o druhého. Ness cítila jak si Dan dal svou hlavu na její rameno. Usnul.
,,Dane vstávej! Dane to...."
Ani to nedořekla. Když tu totiž usnul jeden, ten druhý taky, ať chtěl nebo ne. Když se však Ness probudila, po Danovi ani stopy. Jen jeho batoh tu zůstal.
,,Dane? Kde jsi? DANE!"

2-Příprava na cestu

7. prosince 2010 v 21:02 Diamantové srdce
Když se od sebe odtrhli, rozloučily se a odešly. Ness si vzdychla cestou do domku. Všechno jí tam připomínalo Katherin. Sbalila její věci, které uložila do truhle. Mezi těmi všemi věcmi našla krabičku, na jejímž dně bylo napsáno:,,Nesie". Otevřela krabičku. Zalapala po dechu. Na sametové podušce leželo srdce. Z křišťálu, skla nebo diamantu. Přesně nevěděla. Bylo malé jako dětská pěst, překvapivě lehké.Vzala jej do ruk a tu, jakoby se její mysl oddělila od těla a letěla neznámo kam.
Viděla zámek. Úchvatnou stavbu s pěti věžičkama, přičemž ta pátá stála uprostřed nádvoří. Vplula dovnitř. Ocitnula se přede dveřmi. Žádná klika jen otvor. Otvor tvaru srdce velikosti dětské pěsti! Lekla a v tom uslyšela tu píseň. Později pochopila, že je v elfštině ale rozuměla jí.

Znám píseň tvou,
o lásce nás dvou.
Teď nás však dělí,
zdi z pevné oceli.
Já žiju jen ve zradě a bolesti,
mezi krvavými zdmi.
Proto prosím přijdi,
Prokletí, hrozící zánikem z nás sejmi.
Jen Ty, paní diamantového srdce,
Ty, klíč k záchraně nesouce.

Prudce otevřela oči. Ani si nevšimla, že je zavřela. Stala se vyvolenou. Tou, kterou určil osud. Nechtělo se jí pryč. Z jejího jediného domova. Ani od Dana se jí nechtělo. Né teď, když se udobřily. Neměla však na výběr. Její osud byl už napsaný. Nezbývá, nic jiného, než jej uposlechnout.

,,Kam si myslíš, že jdeš?", ozvalo se za ní. Sakra! Věděla že z vesnice se dostane jen kolem jeho domu ale doufala, že jí neuvidí.
,,Někoho máš?", ozval se Dan znova.
,,Ne!", zděsila se Ness.
,,Tak od koho máš ten přívěsek?"
,,Od Katherin. Chtěla mi ho dát k mým narozeninám."
,,Aha. Promiň. To mi stejně ale nedává odpověď kam jdeš!?"
,,Já ti to nemůžu říct."
,,Opravdu? Někdo ti to zakázal? Nebo mi nevěříš? Prosím, Ness. Víš, že tě mám rád. Mě se můžeš svěřit s čímkoliv."
,,Dobře. Sice mě budeš mít za blázna a asi mě přestaneš mít i rád ale já se s tím nějak vypořádám.", začala Nessie a pověděla mu o všem. O srdci, o hradu, o pocitu létající mysli, o písni i o svém poslání. Dan jen mlčky naslouchal. Když skončila odpověděl jen:,, Věřím ti. Ale jsi opravdu blázen. Copak jsi si myslela, že bych tě nechal jít samotnou?"
,,No, trochu jo."
,,No tak to ani náhodou. Jdu s tebou. Sbal si a zítra ráno v šest se sejdem."
,,Ale..."
,,Žádné ale. Jdu s tebou a basta. Tak jdi."

1-Domov

7. prosince 2010 v 15:30 Diamantové srdce
Kdysi dávno, v dobách kdy lidstvo nemělo žádné vyspělé zbraně a války trvaly max. pár týdnů se odehrál příběh jedné dívky. Ta dívka vyrůstala sama, jen se svou starší sestrou. Její sestra se o ni starala jak jen uměla avšak pár dní před dívčinými šestnáctinami si ji Bůh povolal k sobě. Dívka osiřela. A tehdy začalo její velké dobrodružství.
Z několika posledních hřebíků stloukla menší kříž. Zaryla ho do země u hrobu. Vzala kus kamene a vytasala do něj, ,,Katherina Reylová". Naposledy se pomodlila za svou sestru a odešla do jejich malé chatrné chaloupky. Avšak když se otočila uviděla člověka, kterého tu nechtěla.
,,Zmizni, Dane."
,,Ale no tak, Nesie. Nemůžeš mě odkopnout jen kvůli smrti své sestry.", snažil se chlapec bránit.
,,Ale můžu! Copak to nechápeš? Kdyby jsem tehdy byla doma, kdybych tehdy byla s ní..."
,,Tak bys byla taky mrtvá. Pochop to Nesii!"
,,Dokázala bych nás ubránit."
,,To určitě. Pár chvatů s mečem nebo dýkou co jsem tě na tvé naléhání naučil by ti poskytlo jenom pár minut navíc."
,,Aspoň by nám umožnily utéct."
,,Vzdávám to. Tak tvrdohlavého člověka jsem ještě nezažil."
,,Super a teď můžeš zmizet."
,,Ale Nesii..."
,,Běž prosím Tě. Budu v pořádku, jen potřebuju být chvíli sama."
,,Dobře. Jak chceš!"
Chlapec už pomalu odcházel, když v tom se za něm ozvalo:,,Dane počkej!"
Chlapec se otočil, akorát když mu Nesie padla kolem krku. Dala průchod svým emocím. Její slzy mu smáčely triko. Jemu to však nevadilo. Chápal ji. Hladil ji po vlasech a šeptal do ucha nesmysly. Po chvíli ho přestala objímat. Utřela si slzy. Rozechvělím hlasem pravila:,,P.. Promiň jsem husa."
Chlapec se usmál:,,Kdepak jen tě to trochu víc sebralo."
,,Zamáčela jsem ti triko."
,,To neva. Nebudeš mě ale znova přehlížet?"
,,Ne. Proč?"
,,Protože by mi to už utrhlo srdce."
Ness se mírně usmála ale její úsměv nahradil provinilý výraz.
,,Nechtěla jsem tě takhle trápit!"
,,Já vím. Taky ti odpouštím."
,,Co bych si bez tebe počala? Děkuji a mám tě ráda, Dane."
,,Já tebe taky, Ness."
Nessie chtěla něco dodat ale Dan ji umlčel polibkem. Opětovala mu ho avšak v hlavě jí šeptalk jeden hlásek:,,Vůbec si ho nezasloužíš!"