Megane

16. června 2010 v 20:55 | Neznámý |  Minipříběhy
Ve stáji bylo úplné prázdno.Šla jsem opatrně uličkou mezi boxy a oči mi směřovali do země.Neměla jsem odvahu podívat se kolem sebe,nechtěla jsem ani dýchat,protože s vůni těch překrásných koní,co zde byli,se mi do očí vlévaly slzy.Přišlo mi,jakoby mi těch krásných 10 let strávených mezi nimi proplulo mezi prsty a nezanechalo mi jedinou stopu,jedinou vzpomínku nic.V tu chvíli jsem nebyla schopná komunikace,ani normálního myšlení.Vzpomínala jsem na hodiny tréninků na jízdárně,na krásné večerní odpočinkové vyjížďky,na spoustu krásných chvil při závodech,při plavení…Bylo mi do breku.Snažila jsem se slzy potlačit,ale šlo to prostě samo,já jsem byla bezmocná.A aby toho nebylo málo,moje oči uvízly na dveřích od boxu mého nejoblíbenějšího koně,Sponzora.Naplno jsem se rozbrečela.Jedna slza za druhou se mi kutálely po tvářích a padaly na betonovou zem ve stáji.Vyběhla jsem ven,abych se alespoň trošku uklidnila.Do jakých rukou se asi dostali všichni naši koně?Kdepak je asi Sponzor?Kdo ho teď jezdí?Kdo mu čistí jeho sametovou ryzavou srst?Mnoho otázek se mi honilo hlavou,ale z přemýšlení mě vyrušilo neklidné ržaní a podivné kopání.Pomalu jsem šla za roh stájí,kde jsem spatřila bývalého majitele areálu se třemi muži,jak se snaží dostat do přepravníku naší nejlepší klisnu Desdemonu. "Proboha počkejte!" zakřičela jsem hystericky.Všichni muži se podívali směrem ke mně.Rozběhla jsem se za nimi a vzala jednomu otěže klisny z rukou. "Nemůžete na ní tak rychle!" Křikla jsem na něj.Pak jsem opatrně klisnu vyvedla z rampy,na zemi ji jemně pohladila po čele a vydala se jako první do přepravníku.Desdemona opatrně našlapovala po ne příliš pevné dřevěné konstrukci,ale nakonec nastoupila bez jakýchkoli protestů. "Páni!To teda koukám!Snažíme se jí dovnitř dostat už přes půl hodiny." "Všimla jsem si." Odsekla jsem. "Kam ji vlastně vezete?" Zeptala jsem se zvědavě.Jeden z mužů se zasmál a zvedl ironicky ruku.
"Vezou jí ke mně slečno.Je pro mou dceru.Máme už ve stáji několik koní,ale všechno jsou to bídné herky,tohle bude zlaté eso." Usmál se a nasedl do velkého džípu za nímž se posléze jen zaprášilo.Pan Buckley mě poplácal po rameni: "Je mi to všechno moc líto holčičko." Se slzami v očích odešel ke svému domu.Já být na jeho místě,nevím co bych dělala.Celý svůj život zasvětil koním.
Jako mladý nechal školy a převzal tuhle stáj po svém otci a na smrtelné posteli mu slíbil,že jí povede dokud mu bude zdraví sloužit a pak jí předá svým potomkům.Ovšem drahý syn pana Buckleyho se odstěhoval do New Yourku za populární zpěvačkou.O jeho dceři,Veronice,raději ani nemluvím.Nikdy jsem jí ve stájích neviděla,a to jako malá milovala koně.Takže ani kdyby pan Buckley chtěl předat stáj potomkům,neměl by komu.Nikdo o to nestál.V duchu jsem si říkala,co já bych za to dala mít takovýhle komplex závodiště a stájí!V nich mít překrásné a špičkové koně,o které se jezdci jenom perou! Lidský rozum je někdy opravdu krátký. Došla jsem pomalu do sedlovny,kde jsem vzala svoje jezdecké potřeby a hodlala jsem jít do auta a odjet už domů a nikdy se sem nevrátit.Když v tom se ve dveřích objevil stín koně.Upustila jsem leknutím věci na zem,ale stín tam stále byl.Opatrně jsem se přiblížila,abych se podívala,který kůň utekl,nebo který ještě nebyl odvežen do nového domova.Když jsem vyšla dveřmi na malý dvorek spatřila jsem něco,co mi vyrazilo dech a já zůstala stát jako opařená s otevřenou pusou.Vynořil se přede mnou úchvatný bílý hřebec.Jeho mohutné tělo se lesklo v srsti,jejíž odstín ještě lépe vybarvovaly paprsky slunce,ušlechtilá hlava hrdě vzhlížela z výšky na mé duchem nepřítomné tělo.Na neuvěřitelně dlouhém a svalnatém krku vlála při jemném větříku dlouhá hříva,kterou dokonale doplňoval neposedný ohon mrskající sebou sem a tam.Kde se tu ale vzal?To se mi snad jen zdá.Ze snění mě vyrušil nepříjemný hlas starší silnější ženy,běžící ke mně. "Megane!Ty hajzle!Okamžitě se vrať!" Řvala nepříčetně žena.Udiveně jsem na ní koukala,ale přesto jsem ze sebe dokázala dostat pár slov: "Dobrý den,já jsem Rachel." "Nazdar." Odsekla,aniž by se na mě podívala a rvala hřebci do huby ostré udidlo a velmi těsnou uzdečku. "Nemyslím si,že ta uzdečka je správně nastavená na jeho hlavu."Podotkla jsem. "A já si zase nemyslím,že by jsi mi měla radit co mám a nemám dělat.Dámo!" Zařvala,škubla koni za otěže a táhla ho za sebou k bráně areálu.Zaslechla jsem kousky rozhovoru mezi ní a panem Bucklyem. "Paní Stevensnová,náš areál zkrachoval.Byli jsme nuceni prodat všechny koně a já se uchýlím do penzionu.Nejsem již schopen obstarávat vše kolem koní a nemohu za tu práci ani nikomu zaplatit!Není z čeho." Obhajoval se smutně.Žena byla ale neodbytná. "To by vás to zabilo mít tady jednoho koně?!Mnoho inteligence sice nepobral,ale moje dcera je teď dlouhodobě upoutána na lůžku a já nemám o koních ani ponětí." Mluvila k majiteli arogantně. "Myslím,že ta cena,kterou jsem vám za ustájení navrhla,není k zahození.Takovouhle nabídku od nikoho nezískáte!" Obhajovala svůj názor. "Nejde tady jen o ustájení milá paní.Jde o to,kdo ho bude jezdit,kdo ho bude trénovat.Nemůže tady jen tak stát a běhat ve výběhu." Tvrdil pan Buckley,když v tom mu skočila do řeči. "Zaplatím i jeho trénink,i veterináře i jezdce,co jen bude potřeba!Hlavně mi ho tady nechte!" Ze zlé ženy se stala prosící panička,které pan Buckley bohužel podlehl. "Dobře dobře.Říkáte,že to na moc dlouho dobu nebude,když vše zaplatíte,nevidím tedy problém." Dáma vrazila otěže hřebce do jeho rukou s nějakou pro mě nezjistitelnou částkou ,nasedla do svého kabrioletu a odjela.Už už jsem chtěla odejít,když v tom mě pan Buckley zastavil: "Rachel!Rachel!Počkej chvíli.Pospícháš hodně?" "No…já….vlastně ani ne.Proč?" Nešťastně se podíval na Megana. "Aha.Je mi to jasné.Ale neříkal jste náhodou,že si najdete malý byt,při nejhorším penzion,a s tímhle vším nadobro praštíte?" "Ano,to jsem řekl.Ale taky jsem od jak živa tvrdil,že ženy dokáží s muži neuvěřitelně manipulovat." Nabídnul mi jeho otěže.Významně jsem se mu podívala do očí napřed vážně,ale pak jsem se začala smát a vzala jsem si cígle do rukou. "Dobře.Takže já ho vyčistím a připravím mu box…." "A Rachel?" podíval se na mě,když už jsem se s hřebcem rozešla ke stájím. "Potřebuji,abys ho jezdila do té doby,než dcera té paní bude schopná postarat se o něj.Dostaneš od ní zaplaceno." Než jsem stihla cokoliv říct,nebo jakkoli protestovat,pan Buckley zmizel ve svém domě.Mohutný hřebec do mě jemně drcnul čumákem. "Copak je krasavečku?Máš už hlad?" Zalaškovala jsem s ním a odvedla ho do jeho nového boxu.Stáje byly tak prázdné,nebude tu žádný jiný kůň.Jen on.Uvázala jsem ho v uličce a s kolečkem mu jela pro pořádnou nálož pilin,aby se tu měl jako v bavlnce.Celou cestu s napětím sledoval,co se bude dít.Když jsem vykládala čerstvou podestýlku na podlahu boxu,ucítila jsem,jak mi funí na záda.Prudce jsem se otočila a Megane ucuknul.Začala jsem se smát,protože pohyb,který udělal prostě směšný byl.Prohlédl si mě tak trošku z patra a znenadání sebral mou zelenou mikinu,kterou jsem měla položenou na zemi vedle boxu.Začal s ní mávat vysoko nad zemí,jemně u toho ržal a vyloženě se bavil.Snažila jsem se na ní dosáhnout,ale vždy mi ji buď vytrhl z ruky,nebo byla prostě moc vysoko.Náhle jsem ucítila,že zamnou někdo je.Megane upustil mikinu a vydal se i přes uvázané otěže té osobě vstříc.Sklonil hlavu a nechal se něžně laskat od mladé slečny,která byla upoutána na invalidní vozík. "Ahoj drobečku.Tak ty tu takhle řádíš s novou ošetřovatelkou jo?" Její pohled uvízl na mém. Omlouvám se.Takhle sem vpadnu a ani se nepředstavím.Jmenuji se Estelle a tady Megane je můj." Usmála se a podala mi ruku.Nepohrdla jsem. "Já jsem Rachel.Budu mít Megana na starosti.Nemusíš se bát,bude v dobrých rukou." Trošku nedůvěřivě se na mě podívala. "To jsem ráda.Snad si budete rozumět." Smutně se zadívala hřebci do očí a pak k němu promluvila. "Ach Megane.Co si mi to provedl?" Objevily se jí v očích slzy.Trošku mě to vyděsilo.Co by jí mohl provést kůň?Může snad za její zranění on? "Estelle?Stalo se něco?" Zeptala jsem se. "Ne,to bude v pořádku." Zmateně vytáhla kapesník z kapsy a otřela si obličej. "Promiň,už musím jet.Byla jsem jen zaplatit panu Bucklyemu ustájení na další měsíc.Tak ahoj." "Ahoj…" Než jsem se stačila vzpamatovat byla blonďatá dívka s modrýma očima jako studánky pryč.Megane za ní znepokojeně koukal a překračoval na místě. "Hou malý.Klid." Snažila jsem se ho uklidnit.Vylezla jsem po žlabu v boxe k oknu,abych viděla,co se děje.Pan Buckley mladou dívku objal a pomohl jí z vozíku nastoupit do auta.Pak se podíval směrem ke stájím a vydal se zamnou. "Rachel?Jsi tu někde?" Díval se mezi boxy zmateně. "Tady jsem.Stalo se něco?" "Ne já jen jestli jsi se seznámila s Estelle." "Ano.Seznámila.Vypadá jako moc milá dívka." "To vypadá a taky je.Přijela mi zaplatit ustájení dopředu.Potom se zamnou stav,zaplatím ti za tenhle měsíc." Prohlásil a odešel.U dveří do stáje se ale otočil a ne příliš nadšeně řekl: "Na toho hřebce si dej pozor." Cože?Proč si na něj mám dát pozor?Vždyť mě přijde jako naprosto pohodový a klidný hřebec.To je mi ale tajností dneska.Proč každý mluví v tajnostech? Jen co jsem stihla hřebci připravit box a do žlabu mu nandat poslední zbytky sena,co tu ještě zbyly,objevil se opět pan Buckley. "Rachel dej mu uzdečku a vyveď ho do haly!Já tam zatím počkám." A mě bylo jasné co se bude dít.Proběhne tak zvané zkoumání kvality koně,přesně tak,jako ho prodělal Sponzor a všichni ostatní koně,co zde byli.Ovšem problém byl,že Megane neměl žádnou výstroj.Ani svou uzdečku,sedlo,prostě nic.A ačkoliv mi něco uvnitř říkalo,ať to nedělám,šla jsem do sedlovny pro závodní uzdečku mého Sponzora.Pevně jsem jí stihla v rukou a na chvíli zavřela oči,abych si připomněla okamžik,když jsem mu jí nandávala.Megane vyhlížel poněkud zmateně z boxu a nevěděl,co bude dál.Krásná čokoládově hnědá kožená uzdečka s pozlaceným zapínáním mu padla jako ulitá.Vyvedla jsem hřebce do haly,kde už pan Buckley postavil malý parkur s vysokými překážkami. "Můžeš ho pustit.Já si vezmu bič a naženu ho támhle na ty dva skoky co jsou za sebou." Jakmile se starý muž přiblížil k hřebci s dlouhým lonžovacím bičem,rozběhl se proti němu a začal se před ním vzpínat.Uši podél hlavy a oči plné zlosti a nenávisti mě vyděsili hrozným způsobem,ale i přesto jsem byla schopná jednat.Přeskočila jsem hrazeníhaly a běžela se postavit před starého bezmocného trenéra. "Megane přestaň!" Křičela jsem na koně.Ten ale jako vyměněný začal běhat kolem nás s hlavou přikrčenou u země. "Megane co se to s tebou děje?" Křičela jsem stále.Hřebec ale na nic nereagoval a aby toho nebylo málo,Buckley ho švihnul pořádnou ranou přes hřbet.Kůň zlostně zakvílel a začal po muži chňapat. "Zahoďte ten bič!Dělejte!" Křikla jsem na pana Buckleyho,který to v mžiku udělal.Náhle se hřebec s nadpozemsky rozšířenýma nozdrami postavil před nás a začal střihat ušima.Sklonil
hlavu a jemně do mě strčil.Pan Buckley se napřáhnul,že koně uhodí,hřebec odskočil a já trenérovi chytla ruku. "Zbláznil jste se?!Nevidíte,že mu zřejmě doma nedělají nic dobrého?!A vy ho ještě chcete bít!" Popošla jsem k vyplašenému běloušovi a hladila ho po čele.Najednou byl jako beránek. "Holka zlatá za celý můj život co pracuji s koňmi se mi nic podobného nestalo.Aby kůň honil lidi jako divou zvěř!" Rozčiloval se pan Buckley až mu po tváři stékal pot a košili mu rychleji než obvykle nadzvedával hrudník. "Klid,on už vám neublíží,podívejte." Snažila jsem se starého muže uklidnit,ačkoliv jsem si sama nebyla sto procentně jistá,že kůň už nic neprovede.Stáli tam,koukali na sebe jako dva gladiátoři v aréně a společně si to všechno chtěli vyříkat.Ne slovy,ale obyčejnou lidskou silou a neobyčejnou silou koňskou. "Dobře.Teď v klidu jděte za hrazení a já ho naženu na překážku." Navrhla jsem a starý trenér se belhal za hrazení.Hřebec se nenechal zrovna dvakrát pobízet a sám od sebe si na dlouhé stěně haly nacválal a jeho tělo se jako stroj dalo do pohybu.Na tu krásu bych byla schopná hledět hodiny a hodiny.Každý sval na těle byl v pohybu.Jeho hříva a ocas vlály,hlavu měl krásně sám od sebe sbalenou na mohutných plecích.Před skokem se jemně napřímil a jako luk se přenesl s neobyčejnou lehkostí a ladností několik centimetrů nad břevno překážky.Podívala jsem se významně na pana Buckleyho.Ten nemohl z hřebce spustit pohled. "Výborně.Výborně." Opakoval pořád dokola. "Rachel dej mu tam o pár stupňů výš." Halekal na mne.Kývla jsem a rozešla jsem se k překážce.Hřebec mi byl v patách a funěl mi na záda.Uskočila jsem a hlasitým výkřikem na něj bafla.Megane ucukl a začal hluboce a krátce řehtat a několikrát to opakoval s hlavou vysoce zdviženou.Smála jsem se,měl opravdu něco do sebe.Jakmile ale viděl,že je postavená překážka,rozběhl se,udělal si malý kroužek a cvalem se řítil na překážku.Zase skočil s obrovskou rezervou.A věřte tomu nebo ne,bylo stojan překážky ukazoval 140 centimetrů. "Kolik tam je?" Zakřičel na mě Buckley. "Sto čtyřicet!" Opakovala jsem nahlas a viděla jeho udivený výraz. "Jdi si pro sedlo,zkusíme,kolik skočí s jezdcem." Prohlásil.Na jednu stranu jsem se třásla radostí a srdce mi plesalo blažeností,ale na druhou stranu jsem měla strach z neznámého koně.A taky z té věty co Buckley prohlásil…Dej si na toho hřebce pozor… Běžela jsem poháněná jistým krásným pocitem do sedlovny pro sedlo po mém milovaném Sponzorovy.Bylo ve stejné barvě jako uzdečka.Čokoládově hnědé s pozlacenými klipsnami a sponkami.Dokonce i třmeny byli ve zlaté barvě.Když jsem vstoupila přes stáje znovu do haly,uprostřed pískového areálu stál Megane a vedle něj starý trenér.Ten k němu natahoval opatrně a pomalu ruku a hřebec stál trošku dál,ovšem zvědavě natahoval krk,aby se ruky dotkl alespoň trošku.Pak se setkali.Megane popošel blíže a začal si starého muže dobírat jemným žďucháním do ramene.Trenérovy ruce jezdili po hřebcově krásné bílé srsti sem a tam a v jeho očích byla vidět radost.Takového ho znám já.Ve společnosti těch krásných zvířat se promění v úplně jiného člověka.V člověka který je plně soustředěný na svou práci a vnímá každý pohyb koně. "No dělej,kde si." Ucukl od hřebce Buckley a pokynul mi,abych si pospíšila.Věřte mi,bála jsem se na tak krásný hřbet položil sedlo.A ještě víc jsem se bála na něj naskočit,a musím vám říct,že to nebylo nic snadného,byl opravdu vysoký.Nahoře jsem se cítila jako na rozhledně.Jemně jsem si přitáhla otěže,prošlápla si paty a pořádně se přitiskla stehny.Hřebec střihal ušima,ale hleděl stále dopředu a čekal na mou pobídku. "No tak nezdržuj,už je rozhýbaný.Támhle si nacválej a skoč to sním." Zvýšil hlas pan Buckley,což byla jeho oblíbená a hlavní činnost při trénování:řvát řvát a řvát.Tak se toho opravdu všichni hodně naučí!Ale já už to brala jako samozřejmost a bez toho jeho jekotu jsem si žádný trénink už nedokázala představit.Stiskla jsem tedy holeně a bělouš se vydal vpřed svižným klusem.Trošku mi trvalo,než jsem chytila jeho tempo,ale nakonec se mi to podařilo.Přišla chvíle,kdy jsme si měli nacválat.Další jemná pobídka,kterou jsem vlastněani nestihla dokonat a Megane cválal.Cítila jsem se jako na houpačce,byl to pohodlný cval.Ne žádné nerytmické drncání,na které jsembyla zvyklá od koní zkažených dětmi,které byli u nás ve stáji.V mém zorném poli se objevil dvojskok.Znervózněla jsem a Megane náhle vysadil jeho rytmický cval. "Rachel neboj se!On to cítí!Musíš ho na tu překážku navést!Tak neblbni a dělej!" Křičel trenér.Vlastně až teď mi došlo,že jsem nikdy tak vysokou překážku neskákala.Vždycky to byl nejvýše metr,ale nikdy ne více.Bála jsem se.Ale najednou byla překážka přede mnou a hřebec musel jednat.Skočil,chvíle letu vzduchem a tvrdý dopad.Cítila jsem,jak jedno břevno padá.Jeden cvalový skok,já neudržela rovnováhu,ale stále jsem se statečně držela v sedle.Megane zaváhal,skočil a předníma nohama shodil další břevno.Doskočil a poslušně cválal dál.Zmateně střihla ušima a škubal hlavou.Slyšela jsem trenérovo "proboha". "Rachel ty se mi snad jenom zdáš!Postavím ti to znova a ty na to teď najedeš správně a neshodíš ani jedno břevno!A jestli jo,tak ten kůň putuje zpět tam,odkud přišel,protože když ho nezvládneš ty,nebude ho mít kdo jezdit!" Řval na mě.Ale měl pravdu,protože v klubu jsem zůstala jako jediná.Má kamarádka Merry byla na koně příliš silná a tréninky pro ní byly spíše utrpením.Agnes odešla chvíli přede mnou,když se dozvěděla,že se bude klub rušit.A ostatní slečny,které sem dojížděli abyli dcerky milionářů nebo zbohatlíku,přestali koně bavit v okamžiku kdy zjistili,že to není jen ježdění,ale taky ohromná práce kolem.Klusem jsem objížděla halu po obvodu a když trenér postavil překážky do původního stavu a zalezl za hrazení,nacválala jsem a namířila si to na dvojskok.Tentokrát už jsem si věřila více a vnucovala jsem si fakt,že on na to má,ale já mu to kazím.Před překážkou jsem se přemístila do stehenního sedu,přizpůsobila se skoku koně,povolila mu nad překážkou otěže a při doskoku jsem se opřela do třmenů.Než jsem se nadála a zkrátila zase otěže byli jsme nad dalším skokem,který proběhl stejně čistě jako ten předchozí.Zpoza hrazení se ozvalo tleskání a pískot. "Haha!Smekám!To byla paráda!A víte vy vůbec kolik jste tam měli?!140 centimetrů!Přesně tolik,kolik skočil ve volnosti!Jdi ho uklidit,už je unavený.A ty určitě také." Smál se šibalsky trenér a plácal koně po plecích.Odešel z haly ven.Pobídla jsem Megana ke kroku a povolila mu otěž.Ikdyž mi krokování přišlo jako nejnudnější část tréninku,tentokrát jsem měla radost,protože jsem seděla na špičkovém koni a měla jsem možnost sledovat a cítit každý jeho pohyb.Sklonila jsem se a natáhla ruku na jeho uši,za které jsem mu jemně zatahala. "Ty si pašák,víš to?" Řekla jsem mu. Odvedla jsem Megana do jeho boxu,sundala z něj sedlo a všechnu výstroj a vyčistila ho.Přežvykoval v klidu seno a z jeho zpocené srsti se jen kouřilo.Vytřela jsem ho do sucha a přehodila přes něj stájovou deku. "Tak ahoj ty šampióne.Zítra za tebou přijdu." Poplácala jsem ho po boku a vlepila mu pusu na krk.V klubovně jsem ze sebe sundala zpocené rajtky a společně s helmou a rukavicemi jsem je položila na stojan,kde ještě pořád stálo moje jméno.Zase jsem si vzpomněla na staré časy,ale možná právě díky Meganovi už mi nebylo tak úzko jako předtím,než ho přivezli.Zamkla jsem klubovnu i sedlovnu a klíče jsem nesla panu Bucklyemu.Ten seděl na lavičce vedle svého domu a usrkával ze šálku teplého šípkového čaje,který měj nejraději. "Tady jsou klíče.Já jedu domů.Zítra přijedu hned jak to bude možné,slibuji." Slibovala jsem. "Rachel…víš…Já nevím,kde mám začít.Je to pro mě těžké,oznamovat ti teďněco,co jsem ti měl říct,než jsem tě na toho koně posadil.Co kdyby se ti něco stalo?Něco jako se stalo…" Nedořekl větu a já mu do ní skočila: "…myslíte jako se stalo Veronice?" Udiveně se na mě podíval. "Jak…to…víš?" "Nejsem hloupá.Ty vaše tajnůstkářské řeči by prokouklo i malé dítě." Dala jsem s ironicky do smíchu. "No jsem rád,že jsi to vzala takhle.Upřímně jsi mě překvapila." Dodal. "Akorát nevím,proč jste se mi to bál říct.Ale na jednu stranu to chápu a už to nechci řešit.A taky jsem vám ještě chtěla něco říct.Všechny ty peníze,které mi chce dávat jeho majitelka,já nechci.Jezdím ho ráda,vlastně budu ho jezdit ráda a žádné finanční záplaty nepotřebuji.Nechte si je a kupte za to Meganovi kvalitní krmení." Řekla jsem a pan Buckley se usmál.Neodpověděl,jen seděl,upíjel z hrknu a koukal,jak nasedám do auta a odjíždím.S blaženým pocitem u srdce jsem se podívala na sedadlo vedle sebe.Měly na něm ležet věci na koně.Ale nejsou tam.Jsou pořád v sedlovně a já mám šanci začít s novým koněm úplně od začátku.Zavřela jsem oči a koukala vstříc budoucnosti.Já a Megane.Spolu.Alespoň prozatím…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama