2-Ve vesnici Zachl

12. května 2010 v 14:45 |  Jiná verze
Darin nešla dlouho. Prošla jen sousední vesnící Holan. Zachl se rozprostíral přední. Váhala. Nevěděla, co ji tam čeká. Přece jen ale sebrala veškerou svou odvahu, sundala korunku, kterou pak ukryla v malém ranečku na zádech. Věděla, že se nerozbije.
,,Kam jdeš, děvče?", zeptala se jedna stará dáma Darin.
,,Daleko, paní.", odpověděla zdvořile.
,,Hledáš tady snad někoho?", otázala se jí znovu žena, vidíc rozhlížející se dívky.
,,Hledám Ceda. Nevíte kde ho najdu?"
,,Ceda? Tak to musíš za starým Otýpkou. Má krámek s košíkama támhle naproti."
,,Děkuji. Nashledanou."
,,Sbohem, děvče."
Darin utíkala do krámku. Před vchodem se zastavila. Zhluboka se nadechla a vkročila.
,,Dobrý den.", pozdravila jak se sluší a patří.
,,Dobrej, děvenko. Co si račte přát?"
,,Jedna stará paní mi řekla, že víte kde je Ced."
,,Ced? Proč s ním potřebuješ mluvit?"
,,To nesmím povědět. Víte tedy kde je?"
,,Počkej, já ti ho zavolám.", odpověděl prodavač. Přešel ke schodům a zařval:,,Cede! Ty kůže líná, pojď sem."
,,Ano, tati.", ozval se jiný hlas ze zhora. Po chvíli seběhl dolů hezký kluk. Vyšší, štíhlý. Světle hnědé vlasy rámovaly jeho obličej. Oči byli černé, jako noc, ale zářily odvahou a odhodláním. Darin nepochybovala, že bude dobrý panovník.
,,Máš tu návštěvu.", zahřměl prodavačův hlas.
,,Ahoj. My se známe?", otočil se k děvčeti.
,,Ne. Snad se ale poznáme líp. Je tu někde místo, kde bysme mohli být o samotě?"
,,Ale jistě. Tati, jdeme do mého pokoje.", obrátil se k otci.
,,Dobře. Ale žádné techtle mechtle. Nechci mít další problémy.", varoval ho.
,,Jasně, tati.", ušklíbl se Ced.
,,Můžeme už jít? Docela spěchám.", netrpělivě podupávala Darin.
,,O.K. Pojď za mnou.", pobídl ji kluk.
Vystoupali po schodech. Nebyla tam žádná delší chodba jak si myslela. Jen taková krátká k jedněm dveřím. Ced k nim přistoupil a otevřel je dokořán.
,,Vítej v mém království.", přivítal jí v jeho pokoji. Byl velký. Celou jeho jednu stěnu pokrývali proutěné police plné knížek.
,,To máš tolik knih?"
,,Hm... Ani ne. Umíš zachovat tajemství?"
,,Jasan."
,,Dobře. Neříkej to ale prosím mému otci."
,,Neboj. Neřeknu mu to.", ujistila ho Darin. Ced si povzdechl a začal sundávat knihy. Většina byla jen zohýbaný papír jako hřbet knihy. Také proutěné poličky byli krátké. Když měl Ced sundanou polovinu knih, poznala Darin co to je. Byla to velká harfa.
,,Harfa?", zašeptala aby ji neslyšel jeho otec.
,,Ano. Je to to jediné co mi po matce zbylo. Její poslední přání bylo abych si ji vzal a naučil se na ni hrát. Otec nenávidí, když na ni hraji."
,,Zahraješ mi něco?", zeptala se zvědavě Darin.
,,Možná později. Ty jsi mi chtěla ale něco říct."
,,Spíš ukázat.", zašeptala dívka. Pak vytáhla korunku. Změnila barvu. Nebyla jiskřivě stříbrná, nýbrž temně černá.
,,Páni. Elfská práce. Kde jsi ji dostala?", obdivoval čelenku Ced.
,,Dotkni se jí. Proto jsem tady. Musíš se jí dotknout!", pravila naléhavě Darin.
,,Já... já nemůžu.", zašeptal.
,,Musíš. Prosím.", naléhala dál.
Ced natáhl ruku ale pak ucukl. Darin protočila panenky. Ceda to popudilo. Napřáhl ruku a dotkl se korunky. Koruna se zase začala měnit. Tentokrát tmavla čím dál tím víc až praskla. Její poloviny nespadly na zem ale měnily se dál. Ced se stále dotýkal jedné poloviny oči pevně zavřené. Darin které chtěla zachytit druhou polovinu se jí dotkla ale ucukla. Polovina které se dotkla se proměnila v korunku. Stejnou jakou měla před tím než praskla. Ta druhá se měnila ve tvaru malé harfy. Darin se na to jen úžasle dívala. Jakmile se proměna obou polovin dokonala, zhroutil se Ced na zem.
,,Cede!", zakřičela bezmocně Darin.
,,Co se to tam nahoře děje?", uslyšela rozzlobený hlas Cedova otce.
,,Nic. Nezlobte se, že jsem křičela.", omlouvala se dívka.
Netušila, co se stalo. Nevěděla proč, avšak bála se, že ho zabila. Co když to nebyl ten pravý? běželo jí hlavou.
,,Neboj. Jsem ten pravý.", zasmál se potichu Ced.
,,Ty! Jak víš, co jsem si myslela?", vyjela na něj.
,,Hádej!", ozval se jí v hlavě jeho hlas.
,,Ty máš dar telepatie?", pomyslela si.
,,Jasan. Ale neboj, nebudu ti odposlouchávat myšlenky když si to nebudeš přát.", mrkl na ni.
,,Dík. To jsi poslouchal mé myšlenky už ze začátku?", pravila v myšlenkách.
,,Ne. Až potom co jsem se dotkl té tvé korunky. Najednou jsem myšlenky všech ve vesnici. Proto jsem se zhroutil.", vysvětloval myšlenkově.
,,Proč korunka praskla a z té tvé poloviny se utvořila harfa?", zašeptala teď už normálně Darin.
,,Nějaká žena v mé hlavě mi řekla, že jsem princ jiné verze tohoto světa, ty jsi princezna elfů a máme zachránit svět před nějakým zlem. Mám jít s tebou a tu matčinu harfu mám vzít sebou. Pokus se dobře podíváš, uvidíš že ta velká harfa zmizela. zmenšila se do této malé."
,,Jak na ni ale budeš hrát?"
,,Takhle.", pousmál se a foukl na harfičku. Uvnitř ní to prasklo a místo malé měl před sebou Ced tu velkou. Foukl na ni podruhé a harfa se zase zmenšila.
,,Už bysme měly jít.", pravila Darin a chystala se setoupit po schodech. Ced ji chytil za ruku.
,,Blázníš? Otec mě nenechá odejít. Pojď. Musíme utéct zadem."
Než se stačila Darin nadechnout k nějaké otázce, Odtáhl Ced skříň. Za ní byli malé dveře.
,,Dělej!", pobídl ji.
Dívka se nadechla a vlezla do dveří. Za nimi byla úzká skluzavka. Dole se rozhlédla kolem. Byla na druhé straně obchodu. Zezadu do ní narazil Ced.
,,Co civíš? Pohni nebo nás otec chytí." zavrčel na ni a utíkal pryč. Darin si vzdychla a dala se za ním.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama