1-Poselství

12. května 2010 v 14:30 |  Jiná verze
,,A je to tu. Dnes, v den mých 15 narozenin se konečně dozvím, co se děje. Mamka mi dlouho chce něco říct, ale nemůže. Až nabudu těch svých vzácných 15 narozenin, prozradí mi to. Musí to být ale strašné. Už několikrát jsem ji viděla tajně brečet."
,,Darino, můžeš sem na chvíli jít?", ozvala se její matka z kuchyně.
,,Už jdu, mami.", zakřičela Darin z podkroví. Než opustila svůj pokojík, podívala se do zrcadla.
Dlouhé, blonďaté vlasy jí splývaly až po pás. Zelené oči zářily jako dva smaragdy. Rty zase plály jasnou červení, zvýrazněnou bezbarvým leskem na rty. Postavou byla celkem vyskoká, štíhlá. Nebyla ale jako ostatní štíhlá a neohrabaná. Co se týkalo fyzické práce, nevadila jí. Prostě úžasná bytost. Věděla ale, že je jiná. Viděla aury okolních lidí, dokázala pouhou myšlenkou hýbat předměty.
,,Darino!", zakřičela její máma netrpělivě z kuchyně.
,,Vteřinu.", zašklebila se a zastrčila pramen vlasů za ucho. Potom seběhla dolů do kuchyně.
,,Darin", začala matka, ,,Ty víš, že jsi jiná. Už od tvých 5 let jsi dokázala hýbat předměty a o pár let později i aury ostatních."
,,To už vím, matko. Proč mi to všechno vlastně říkáš?"
,,Víš Darin, Ty nejsi moje dcera. Jednoho dne ke mě přišla elfka. Dala mi tě do náruče i s podivným listem. Až ti bude patnáct, mám ti ho dát. Víc se dozvíš pak. Po těch slovech padla na zem. Byla mrtvá. Dnes nastal ten čas, aby ses to dozvěděla. Tady máš ten list.", dovyprávěla žena podávající Darin zvláštní list. Vypadal jako malé princeznicovská korunka. Hýřil žlutou s červenými skrvnkami. Darin ho vzala do obou ruk. List se začal měnit. Rostl, prodlužoval se, stáčel se do kolečka. Naonec se odloupl a děvče drželo v rukou opravdovou korunku, hodnou princezny. Její kování prozazovala, že je vyrobena elfy. Měla mnoho rozličných výpletů, tvořících listy. Dívka v nich poznala listy posvátného stromu Alkan. Rostl jen na ostrově elfů. Pošetilé děvče si dalo korunku na hlavu. Koruna se přizpůsobila její hlavě, ale to nebylo všechno. V mysli viděla obraz nějaké ženy.
,,Milá Darin. Přeji ti všechno nejlepší k tvým narozeninám, avšak byla bych radši kdyby ti byli zase tři. Tenkrát jsi nevěděla, co tě čeká. Jsi moje dcera a princezna ostrova elfů. Jsi napůl elf, tudíž tě nemohou prozradit zašpičatělé uši a bílé vlasy. Tvůj původ je pro tebe největší hrozbou. V den kdy jsi nabyla těch osudných tří let, prastaré zlo se probudilo a tobě bylo určeno ho jednou provždy uspat. Musíš se ale vydat do hor Sanak. Čelenka ti pomůže. V horách je jiná verze tohoto světa. Musíš se tam vydat. Pro to, aby zlo bylo jednou provždy uspáno ho tam musíš zabít. Bude to dlouhá a nebezpečná cesta. Po cestě se zastav ve vesnici Zachl a vyhledej tam Ceda. Dovol mu jako jedinému dotknou se tvojí korunky. Za tím to neví, ale je princ jiné verze světa. Až zlo uspíš, rozhodni se podle svého srdce. Buď můžeš zůstat se Cedem nebo se vrátíš na náš ostrov. Byla bych ráda, kdyby ses vrátila. Rozhodnutí však nechám na tobě. Chraň sebe i svou korunku. Sbohem, dcerko. Měla jsem tě moc ráda.", pravila žena. Na to zmizela. Zmatená Darin nevěděla, co si o tom má myslet. Mysl tomu odmítala uvěřit, avšak srdce jí přesvědčovalo, že je to pravda. Rozhodla se poslechout své srdce.
,,Mami, zbal mi na cestu, prosím. Musím jít svou cestou."
Matka ta slova slyšela nerada. Ikdyž to nebyla její dcera. Oblíbila si ji a považovala ji za vlastní.
,,Dobře Darinko. Buď na sebe opatrná. Sbohem. ", loučila se její nevlastní matka.
,,Raději nashledanou.", usmála se odcházející Darin.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama