6-Nalezená láska

22. května 2010 v 15:45 |  Jiná verze
Když se kámen odsunul úplně uviděly tam lidi. Normální lidi jimž za zády frkal kůn.
,,Jste v pořádku?", otázal se jeden z nich.
,,My dva ano, ale naše kamarádka je zraněná.", ujal se slova Retn.
,,Žiko! Zachraňte se!", volali další. Začaly utíkat.
,,Počkejte! Neutíkejte! On je náš přítel. Neublíží vám.", snažil se je zklidnit Ced. Pozdě. Kromě jednoho se všichni rozprchly.
,,Opravdu nám neublížíš?", obával se.
,,Kdepak. My lidi nejíme. To jste si vymysleli vy.",ujistil ho Retn.
,,Je všechno co se povídá lež, nebo je tam trochu pravdy?"
,,Vše je lež. A prosím, my nejsme Žika a Damini."
,,Aha. Co se vám vlastně stalo?"
,,Přepadly nás takový malý tvorové. Nepatříte k nim snad?"
,,Kdepak. My s nimi vedeme válku. Slyšely jsme, že tu s někým bojují, tak jsme šly pomoct."
,,Uff. Díky, že jste přišly. Sice trochu pozdě, ale kdybyste se tu neobjevily vy, tak nás mohly objevit oni a to by byl náš konec. Ale Darin potřebuje pomoct."
,,Hned se na ni podívám.", omlouval se neznámý.
,,Jste lékař?"
,,Náhodou ano. Mohly byste na chvíli odejít?"
,,Jistě. Cede?"
,,Už jdu."
Oba tedy odešly a nechaly toho neznámého lékaře ať dělá svoji práci. Seděly před jeskyní a koukaly do prázdna. Nikdo netušil, jak dlouho tam jsou. Najednou Neznámý vyšel z jeskyně.
,,Jak jí je?"
,,Je při vědomí. Přežije to."
,,Děkuji. Můžu za ní?"
,,Jistě."
Ced šel. Měl o Darin strach. Tam před skálou pochopil, že ji miluje. Možná ne tak doslovně, ale bylo to hodně blízko. Byl do ní prostě nenávratně zamilovaný.
,,Jak se cítíš?"
,,Je mi dobře. Co se stalo"
,,Ty potvůrky byli trochu hbitější než ty."
,,To není k smíchu. Kdy budu zdravá, aby jsme se mohly vydat na cestu?"
,,Nevím. Zeptám se lékaře."
,,Přiveď ho sem prosím. Chtěla bych mu poděkovat."
,,Jak chceš."
Když Neznámý vešel, Darin zalapala po dechu.
,,Tati?"
,,Ty jsi Vinsová?"
,,Ano."
,,Darin! Dcerko! Tak jsem tě našel."
,,Proš jsi chtěl vědět mé přijmení?"
,,Paní, ke které ji tvoje matka dala se jmenuje taky Vinsová. Tak jsem se musel přesvědčit."
,,Co kdyby to byl omyl?"
,,Nemohl být. Tvoje oči mi tě prozradily. Máš je po matce."
,,Ach, tati. Vlastně, kdy se uzdravím, abych mohla pokračovat?"
,,Pokud budeš poslušná tak za 3 dny."
,,Budu. Neboj. Jsem tak ráda, že jsi tu."
,,Jsem taky rád, že jsem tě našel. Teď si ale odpočiň, ano?"
,,O.K."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama