3-Kulovitý les

12. května 2010 v 15:00 |  Jiná verze
Vesnici Zachl nechaly daleko za sebou. Nyní se blížily ke Kulovitému lesu. Nazývá se tak, protože když si ho prohlédnete z výšky, zjistíte, že má tvar dokonalého kruhu. Kdysi dávno to byl úplně normální les bez nějakého určitého tvaru. Za nějaký čas se ten prý přistěhovali divní tvorové. Napůl lidé, napůl žirafy. Lidé jim říkaly Žiko. Něměly ten dlouhý krk samozřejmě. Vlastně vypadaly jako kentauři, avšak nohy měly delší, ocas a zbarvení žirafí. Ti nějakým způsobem kácely stromy a požírali je. Jakmile měl tvar dokonalého kruhu, přestali. Nikdo neví, proč a ani čím se teď živí. Někteří si vymysleli, že jedí lidské maso. Někteří, že se živý vnitřnostmi. Mno, lidé si vymysleli ledascos.
,,Bojíš se", ozval se posměšně Ced.
,,Nebojím! A slíbils mi, že nebudeš lízt do mé hlavy.!",odbyla ho Darin.
,,Ale bojíš.Bojíš a bojíš a bojíš."
,,Dobře. Trochu se bojím. No a co?"
,,Hmm.... Chtěl jsem si hrát na drsňáka, ale musím ti říct že se taky trochu bojím."
,,WoW. Ty seš první kluk, který něco takového přiznal."
,,Díky", zabručel.
Pak pokračovaly dál. Když se ocitnuly před lesem, zastavily. Vysoké stromy a přítmí, které tam panovalo je děsily. Pak se po sobě podívaly a vykročily. Pravou samozřejmě.
V lese moc světla nebylo. Brzy ale našly málo udržovanou cestu. Podle stále ubývajícího se světla poznaly, že se blíží večer. Začaly hledat místo na přespání. Nakonc našly místo, kde byla maličká mýtina. Sotva na ní udělaly oheň a lehly si. Zvuky lesa jim však nedaly spát.
,,Cede?", zašeptala Darin.
,,Ano?", ozval se též šeptem Ced.
,,Spíš?"
,,Když jsem se ti ozval tak asi ne, ne?"
,,Promiň. Já jen.... No..."
,,Co potřebuješ?", posadil se.
,,Já jen, že jsi mi v té vesnici v tvém pokoji řekl, že mi někdy zahraješ."
,,Teď?"
,,Prosím. Nikdo tu není."
,,Tak jo.", povzdechl.
Za okamžik držel v dlani malou harfu. Jediným fouknutí ji proměnil ve větší. Protáhl si prsty a začal hrát. Líbezné tony se vznášely do divného lesa. Hlas harfy jakoby probudil ostatní tvory žijící v lese. Darin neslyšela nic tak krásného. Ced hrál s citem. Dával do té písně své srdce. Najednou zaslechla dívka klapot kopyt. Vypadalo to, že se k ním blíží celé stádo koní. Nechtěla na to pomyslet, avšak myšlence na lidožravé Žiky se neubránila. Tony harfy se změnily. Už nebyli líbezné, plné lásky ale roztřepané naplněné strachem. Bylo to neuvěřitelné, ale i ty roztřesené tony k sobě ladily. Nakonec k nim opravdu přiběhlo stádo Žiků. Nevrhly se ale na děti, nýbrž zůstaly stát na kraji mýtiny a poslouchaly. Ced dohrál.
,,Smím se zeptat, vážený cizinče, kde jste se naučil tak hrát na tak vznešený nástroj?", zeptal se jeden z nich.
,,Já.. no.. doma. Naučila mě to kamarádka mé zesnulé matky."
,,To je mi líto. Chtěl bych se ještě zeptat, kdo jste a kam jdete?"
,,Já jsem Ced. A toto je Darin. Jdeme do hor Sanak."
,,Ooo, elfská princezna.", poklonil se další z nich. Byl z celého stáda asi nejmladší.
,,Jak to víš?", vyjela na něj překvapeně Darin.
,,Toho si nevšímejte, vážená princezno. My Damini poznáme elfy na první pohled. A tady náš nejmladší Retn se někdy neudrží.", vysvětloval ten první, očividně vůdce.
,,Můžeme na vás mít takovou malou otázku?", zeptal se Ced.
,,Ale jistě. Ptejte se.", vyzval ho vůdce.
,,Proč jste upravily tento les, aby měl kulatý tvar?"
,,My můžeme žít jen v kulatých lesech. Vidím, že byste se chtěli zeptat ještě na něco. Všechny ty ohavné pomluvy se k nám donesly. Tak to vysvětlím hned. Ty stromy jsme po tom, co jsme je vykácely jsme nesnědly. A ani lidi nejíme. Jsme vegetariáni."
,,Co jste tedy udělaly s těmi stromy?", neubránila se otázce Darin.
,,Pojďte. Ukážu vám to.", odpověděl jim vůdce stáda.
Retn poklekl a vyzval je:,,Sedejte. Budeme tam dřív a nebudou vás bolet nohy."
,,Děkuji.", zablekotaly překvapeně děti.
Jízda na Daminovi je okouzlující. Jako byste seděly na vyšším koni a jely rychleji něž kterýkoliv kůň. Zároveň jste neměly otlačený zadek ale připadalo vám, jakoby jste seděly na polštářku. Po chvíli dojely k velké louce. A uprostřed stál impozantní zámek. Byl celý ze dřeva a třechu tvořily koruny stromů, takže ho nebylo zeshora vůbec vidět.
,,Vítejte v našem království.", přivítal je další Damin.
,,To je nádhera. Jak jste to dokázaly?", obdivoval zámek Ced.
,,I my můžeme mít tajemství.", usmál se Retn.
Pak je provedly zámkem a nakonec jim ustlaly v jednom z pokojů. Ráno se chystaly odejít.
,,Kampak, kampak?", zastavil je Retn.
,,Musíme jít dál.", vysvětlila Darin.
,,Jdu s vámi.", rozhodl Retn.
,,Ne. Měl bys tu zůstat.", zarazila ho.
,,Už jsem se ptal. Mám to dovolený. Prosím. Budete tam rychleji, když vás povezu."
,,Darin. Snad by mohl jít s námi.", přimlouval se Ced.
,,Dobře. Můžeš jít s námi.", kapitulovala Darin.
,,Super. Budu čekat za pět minut před zámkem.", rozjásal se Retn a odběhl.
Přesně za pět minut se sešly před zámkem. Retn měl na zádech deku, to aby mu je prý neodtřely. Děti nasedly, hodily na záda batohy od Daminů a už vyrazily.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama