Květen 2010

10-Sbohem

22. května 2010 v 16:45 Jiná verze
Všichni si mysleli že je konec. Najednou se na Darin vrhlo několik posledních lidotrpaslíků. Než mohla vyčerpaná Darin něco udělat několikrát ji zasáhly. Pak zmizeli. Retn který stál s Cedem nejblíž se začal hádat s nějakým pánem, nejspíš lékařem, který tvrdil, že to zavinil Ced.
Cec se k ní rychle rozběhl pak se otočil na ty dva. ,,Mohly byste se laskavě přestat hádat? Darin potřebuje pomoct. A to okamžitě.", naštval se už Ced.
,,Promiňte pane. Hned se na ni podívám.".
Odnesly těžce raněnou Darin do jeskyně na boku údolí.
,,Mohly byste na chvíli odejít?", požádal je lékař.
,,Jistě."
Odešel a nechal lékaře ať dělá svoji práci. Seděl před jeskyní a koukal do prázdna. Nikdo netušil, jak dlouho tam je. Lékař vyšel z jeskyně.
,,Jak jí je?"
,,Je při vědomí. Nevím ale jak dlouho. Ta zranění jsou moc velká. Ona....."
,,NE! Ona nesmí umřít! TO PROSTĚ NEJDE!"
,,Cede, uklidni se. Samozřejmě že bude žít."
,,Můžu jít za ní?"
,,Ano."
Ced šel. Nechápal to. Vědomí, že by měla umřít ho trýznilo. Vždyť je to jen kamarádka. Smutný být můžu, ale aby jsem cítil takovou bezmoc? Když si představím, že tu nebude, cítím v srdci takovou prázdnotu, říkal si v duchu. Tehdy poznal, že ji nemá rád jako kamarádku. Jeho srdce zaplavila láska k té dívce.
,,Cede?"
,,Ano Darin?"
,,Co se stalo?"
,,Ty potvůrky tě trochu zranily. Není to ale nic vážného."
,,Cede, já vím, že umírám. Tak mi to prosím nestěžuj."
,,NE! Ty neumřeš, chápeš? Já.... já tě mám rád."
,,Já tebe taky. Pozdravuj Retna. A vezmi si tady to."
,,Darin. Tvoji korunku si vzít nemůžu."
,,Proč?"
,,Protože bysem ti ji musel vracet."
,,Já si ji už nevezmu. Aspoň budeš mít na mě nějakou vzpomínku."
,,Ale Darin..."
,,Budu tam na tebe čekat.", řekla a naposledy vydechla.
,,DARIN! NEEEEE!"
Už odešla. Tam, za svou matkou. Tam, kde žádné zlo neexistuje. Ced se rozplakal. Najednou věděl, co má dělat. Vyběhl z jeskyně, naskočil na koně a ujížděl pryč. Na druhém konci údolí je les a za ním je hluboká propast. Jakmile k ní dojel, rozeběhl se a skočil. Neunesl tu skutečnost, že tam s ním už Darin není. Ta tíha výčitek, že ji nedokázal uchránit byla moc velká. Od té doby se ta propast jmenuje ,,Propast Lásky".

9-Těžké rozhodnutí

22. května 2010 v 16:30 Jiná verze
Měl na výběr. Buď se postaví do čela povstalecké armády a svrhne krutého krále nebo může zůstat kde je a dívat se na tu zkázu, protože bez něj nebudou mít vojáci víru ve vítězství a žádná bitva nebude anebo může utéct zpět do vesnice Zachl a být tu za zbabělce. Měl pocit, že se nedokáže nikdy rozhodnout. Z jeho přemýšlení ho vyrušilo klepání na dveře.
,,Dále.''
,,Ahoj Cede. Tak co jak ses rozhodl?'', ozvalo se ze dveří.
Ohlédl se a zůstal nehybně koukat na Darin. Vždycky ji vyděl oblečenou v prostém šatě nebo ve zbroji ale takhle ne. Darin na sobě měla krásné vínově rudé šaty vyšívané stříbrem. Na nohách se leskly stříbrné střevíčky a na krku se třpytil řetízek s perlovým přívěškem. Do vlasů měla vpletené jemné stříbřité stužky ladící tak s její korunkou.
,,Já nevím, Darin."
,,Věříme ti. Ať se rozhodneš jak chceš nikdo ti nebude nic vyčítat. Já doufám.. ne já vím, že se nakonec rozhodneš správně." S těmito slovy odešla.
Její slova ho povzbudila. Už věděl jak se rozhodne.
,,Věděl jsem, že se tak rozhodneš.", ozval se ode dveří Retn.
,,Doufám, že to vyjde."
,,Je nás hodně. Máme moment překvapení. Budeš dodávat s Darin našim vojákům víru ve vítězství. Co jiného si přát?"
,,Nevím. Mám špatný pocit. Něco se stane. Něco zlého. Ale nevím co a nevím kdy. Začíná mě děsit to že nic nevím!"
,,Někdy je lepší nic nevědět. Zvlášť před bojem."
Ced přikývl a šel s Retnem oznámit své rozhodnutí. Všichni byli nadšení a provolávali mu slávu.
Všichni se těšily na následující boj dokud se starý den nesklonil ke konci a nezačal nový.

Vojska se nashromáždila v údolí. Na jedné straně stály Obyčejní lidé a několik vojáků v čele s Cedem a princeznou Darin. Na druhé straně byli vojáci a podivní smíšenci lidí a trpaslíků jemž rozkazoval král se Zoeyem. Armády stály proti sobě. Mezi Cedem a králem snad proběhl nějaká nedomluvená dohoda. Oba pozvodli své meče a v téže chvíli zavolaly:,,DO ÚTOKU!"
Armády se vrhly vpřed. Lidotrpaslíci byli obyčejním lidem tak po pás takže měly výhodu ve své velikosti. Avšak povstalci měly zase početní převahu. Byl to velmi vyrovnaný boj. Ced se pokoušel probojovával ke krály. Podařilo se. Zkřížily své meče. Začal nebývale zajímavý souboj. Souboj muže proti muži, krále proti králi, na život a na smrt. Co král neměl v rychlosti tomu se vyrovnal silou. Od měčů odlétaly jiskry. Ced byl mladší ale král zkušenější. Nakonec se mu podařilo krále zabít. Zadýchaně se rozhlédl kolem. Jeho řady velmi prořídly.
Všiml si záblesků černé a zlaté z druhé strany bojiště. Darin bojovala s Zoeyem. Jeho černá magie ji skoro spoutala. Darin se ale vzchopila a nechala se obestřít svými zlatými plameny. Oba stály proti sobě a zacýchaneě se na sebe dívali. Vztáhly paže a vrhly proti sobě všechnu svou moc. Chvíli měl převahu, avšak Darin se nezdála tak vyčerpaná jako on. Po obličeji ji stékal pot ale zatnula zuby a přidala na síle. To už Zoey nevydržel a skončil v jejích zlatých plamenech.
Jakmile Zoey zemřel všichni lidotrpaslíci zmizeli. Boj byl vyhraný.

8-Zlo

22. května 2010 v 16:15 Jiná verze
Když odklopil svůj plášť, dobře si ho prohlédly. Darin měla pocit, že se jí zastaví srdce. Ten muž byl vysoký, štíhlý. Dlouhé, bílé vlesy mu vlály ve větříku, který jako by patřil jen jemu. Žádný vítr totiž necítily. Darin s Cedem ho odněkud znaly, ale nevěděli odkud. Až najednou.....
Oba se drželi za ruce. Usmívaly se na sebe a běžěly sadem. Kolem voněly květy jabloní, ve větvích jim nad hlavami zpívaly ptáci. Slunce zastínil nějaký mrak. Jako mávnutím kouzelného proutku nebe potěmnělo. Ocitly se uprostřed bouře. Před nejbližší jabloní se objevil člověk. Vysoký, štíhlý,dlouhé, bílé vlasy.Ukazal prstem na Darin. ,,Ty budeš má!", zasípal. ,,Nikdy! Jedině přes moji mrtvolu.", postavil se před ní Ced. ,,Ne, nedělej to Davide. Ty nevíš, jakou mocí vládne.", zašeptala Darin. ,,Nebudeš jeho, Elizabeth. To prostě nedovolím.", řekl jí až překvapivě něžně. ,,Pak zemřeš!", rozchechtal se hrozivě ten neznámý člověk. Natáhl ruku k Davidovi-Cedovi. Z jeho dlaně vystřelil černooranžový paprsek. ,,Nééééé!", zaslechl ještě David a pak se mu do náruče shroutila Elizabeth-Darin. ,,Miluji Tě.", zašeptala, než naposledy vydechla. ,,Zabil jsi mou lásku!",zařval pln hněvu smutku na muže. ,,Ne. To TY jsi ji zabil. Za to teď budeš pykat.", pravil s úsměvěm muž, znovu natáhl ruku a než stačil paprsek Davida-Ceda zabít, zašeptal, ,,V nebi se setkáme, má lásko."
Vize z minulosti a nenadálý příliv pocitů je zasáhl jako příliv. Teď už věděli kdo to je. Byl to Zeoy. Mocný černý čaroděj. Darin s Cedem se na sebe podívaly. Zarazila je ta síla lásky, jenž pramenila z jejich minulosti. Darin měla najednou pocit, že Ceda miluje. Moc lásky ji zcela pohltila.
,,Ty patříš mě!'', ozval se Ilghar a ukázal na Darin.
,,NE! Já ti nikdy patřit nebudu.'', pravila s odvahou, kterou ani nevěděla, že má, čaroději.
,,Pleteš se. Jsme si souzeni. Tentokrát mezi námi nestojí vaše láska. Cítím to. Proto nyní půjdeš se mnou.''
,,Teď se znovu pleteš. MY jsme si nebyli souzeni. S tebou já nikam nepůjdu. ''
,,Půjdeš po dobrém nebo po zlém.''
,,Dělej co chceš.''
,,Darin, to nemůžeš myslet vážně!'' zašeptal Retn.
,,Myslím to zcela vážně.'', zašeptala.
Najednou se kolem ní omotal černý proud magie, jenž ji přitáhl k čaroději.
,,Tak co? Dokážeš mi vzdorovat princezno??'',zasmál se Zeoy.
Darin neodpověděla. Jen zavřela oči a zavrtěla hlavou. Ced vytahoval dýku aby jí pomoh když v tom se mu v hlavě ozvalo:,,Zadrž! Prosím, nechej to na mě.''
Věděl čí to byl hlas. Zasunul dýku a čekal. V tom se kolem Darin začaly ovíjet Zlatočervené plameny. Celá hořela. Její plameny strávily černý proud magie. Zoey zařval. Darin byla volná od jeho černého paprsku. Vztáhla ruce k nebi, otevřela oči. Natáhla své ohnivé ruce k čaroději. Z rukou jí začala tryskat proudy ohnivé energie. Zoey se pod tím žárem a silou začal svíjet. Z posledních sil udeřil svou energií do té Darininé. Její plameny pohasly avšak za chvíli nabraly na síle a stále se zvětšovaly. Čaroděj otočil rukou kolem své hlavy a stačil tak zmizet dřív než ho zasáhly její plameny. Darin se zhroutila k zemi.
,,Darin!!'', zděsil se Ced a běžel k ní.
,,Princezna nalezla svou sílu. Vydala ze sebe všechno. Teď musí jen odpočívat. A vy poj'dte laskavě s námi králi.'', pravily lidé, kteří se tu zničehonic objevily.
,,Ale...'', začal Retn.
,,Všechno se dozvíte později. Pojďte.'', skočil mu do řeči jeden z nich.
Ced s Retnem se podívaly ne sebe, pak na Darin, Ced vzal Darin do náručí a šly mlčky za neznámíma lidma.

7-Jiná verze

22. května 2010 v 16:00 Jiná verze
Po třech dnech se skutečně cítila lépe a otec ji dovolil vstát. Druhý den měla dovolenku, na pokračování cesty.
,,Konečně. Tak kam teď?", ptala se Darin plná síly.
,,Do jiné verze, ne?", odpověděl Retn.
,,To bys musel nejdřív najít vchod.", podotkl Ced.
,,Tak budeme hledat."
,,A jak asi?"
,,Budeme chodit po horách a hledat. Po setmění se tu sejdem. Kdo by našel vchod, nějak označí cestu a vchod. Další den se tam vypravíme"
,,Skvěle Darin. Takže budeme riskovat, že se tu ztratíme."
,,Neztratíte se tu. Všechny cesty vedou jen k jednomu východu. Té cestě po které jste došly. Ta zase vede jen sem, takže se tu neztratíte.", poučil ho otec Darin.
,,Sečteno, podrženo, všechny cesty vedou sem."
,,Aha. Tak já jdu doprava.", rozhodl Ced.
,,Já doleva.", přihlásil se Retn.
,,Hmm.... Takže já jdu rovně.", povzdechla si Darin. Všichni tedy odešly.
Ced, který se vydal doprava procházel skalní labyrint. Chvíli šel doleva, pak zas doprava. Cesta se klikatila jak had. Brzy došel do slepé uličky. Odpočinul si. Otočil se. Kráčel se cestou zpět.
Darin šla pořád rovně. Potom se málem zřítila do propasti. Vůbec si nevšimla, že tam nějaká propast je. Vypadala jako cesta, která se svažuje dolů. Tady její cesta skončila, tak se vydala k jeskyni.
Retn měl větší štěstí. Jeho cesta se vinula rovně, sem tam nějaká zatáčka. Počítal, že je tak poledne. Stezka se šinula dál. V okamžik, kdy si pomyslel, že nedojde konce před ním jako by vyrostla skála. Rozhodl se jí prozkoumat. Nestává se že by skála jen tak vyrostla. Do skály byla vyryta harfa a korunka. Zajímavé, řekl si. Ukážu to Darin a Cedovi.
,,Retne! Kde vězíš? Už jsi tu dávno měl být.", vyhubovala mu Darin.
,,Našel jsem ten vchod!"
,,Cože?"
,,Našel jsem to."
,,Super! Pamatuješ si cestu?"
,,Jasan."
,,Tak jo. Zítra se tam vypravíme."
Druhý den kolem poledne stanuly před skálou. Daly svou korunku a harfu na vyrytá místa. Ozval se rachot. Skála se otevřela a oni vstoupily. Cestou vyndaly své věci a skalní dveře se zase zavíraly. Na druhé straně je čekal muž zahalený v plášti.
,,Vítejte!", pravil posměvačným hlasem.

6-Nalezená láska

22. května 2010 v 15:45 Jiná verze
Když se kámen odsunul úplně uviděly tam lidi. Normální lidi jimž za zády frkal kůn.
,,Jste v pořádku?", otázal se jeden z nich.
,,My dva ano, ale naše kamarádka je zraněná.", ujal se slova Retn.
,,Žiko! Zachraňte se!", volali další. Začaly utíkat.
,,Počkejte! Neutíkejte! On je náš přítel. Neublíží vám.", snažil se je zklidnit Ced. Pozdě. Kromě jednoho se všichni rozprchly.
,,Opravdu nám neublížíš?", obával se.
,,Kdepak. My lidi nejíme. To jste si vymysleli vy.",ujistil ho Retn.
,,Je všechno co se povídá lež, nebo je tam trochu pravdy?"
,,Vše je lež. A prosím, my nejsme Žika a Damini."
,,Aha. Co se vám vlastně stalo?"
,,Přepadly nás takový malý tvorové. Nepatříte k nim snad?"
,,Kdepak. My s nimi vedeme válku. Slyšely jsme, že tu s někým bojují, tak jsme šly pomoct."
,,Uff. Díky, že jste přišly. Sice trochu pozdě, ale kdybyste se tu neobjevily vy, tak nás mohly objevit oni a to by byl náš konec. Ale Darin potřebuje pomoct."
,,Hned se na ni podívám.", omlouval se neznámý.
,,Jste lékař?"
,,Náhodou ano. Mohly byste na chvíli odejít?"
,,Jistě. Cede?"
,,Už jdu."
Oba tedy odešly a nechaly toho neznámého lékaře ať dělá svoji práci. Seděly před jeskyní a koukaly do prázdna. Nikdo netušil, jak dlouho tam jsou. Najednou Neznámý vyšel z jeskyně.
,,Jak jí je?"
,,Je při vědomí. Přežije to."
,,Děkuji. Můžu za ní?"
,,Jistě."
Ced šel. Měl o Darin strach. Tam před skálou pochopil, že ji miluje. Možná ne tak doslovně, ale bylo to hodně blízko. Byl do ní prostě nenávratně zamilovaný.
,,Jak se cítíš?"
,,Je mi dobře. Co se stalo"
,,Ty potvůrky byli trochu hbitější než ty."
,,To není k smíchu. Kdy budu zdravá, aby jsme se mohly vydat na cestu?"
,,Nevím. Zeptám se lékaře."
,,Přiveď ho sem prosím. Chtěla bych mu poděkovat."
,,Jak chceš."
Když Neznámý vešel, Darin zalapala po dechu.
,,Tati?"
,,Ty jsi Vinsová?"
,,Ano."
,,Darin! Dcerko! Tak jsem tě našel."
,,Proš jsi chtěl vědět mé přijmení?"
,,Paní, ke které ji tvoje matka dala se jmenuje taky Vinsová. Tak jsem se musel přesvědčit."
,,Co kdyby to byl omyl?"
,,Nemohl být. Tvoje oči mi tě prozradily. Máš je po matce."
,,Ach, tati. Vlastně, kdy se uzdravím, abych mohla pokračovat?"
,,Pokud budeš poslušná tak za 3 dny."
,,Budu. Neboj. Jsem tak ráda, že jsi tu."
,,Jsem taky rád, že jsem tě našel. Teď si ale odpočiň, ano?"
,,O.K."

5-Hora Xanak

22. května 2010 v 15:30 Jiná verze
Po cestě do hor jim Darin vyprávěla o svém malém dobrodružství. Nikdo jí nevěřil. Ced pochyboval o jejím zdravý a Retn si myslel že si vymýšlí. Nesnažila se je tedy přemluvit. Nemělo to cenu. Najednou málem přeletěla Daminovi přes hlavu.
,,Co se děje?", ptala se zmateně.
,,Někde je tu něco zlého.", zašeptal v odpověď.
,,Zlého? Jako nepřítel?", snažil se pochopit Ced.
,,Ano.", zněla odpověď.
Vydaly se pomalu vstřed. Litovaly, že nemají žádné zbraně. Už byly před horami. Proti nim se tyčily hory s jednou úzkou cestou. Tou se musely vydat vpřed. Průsmyk byl krátký. V horách to vypadalo jako v pouštních kaňonech. Obezřetně pokračovaly dál. Tu se na ně sesypaly malý tvorové.
Vypadaly jako trpaslíci ale byli-tím je nechci urazit-štíhlejší a vyšší. Aby jsem vás neuvedla v omyl, tak skřítci to nejsou. Vyzbrojily se podivnou tyčí zakončenou drahokamem. Pokud byste se podívaly ale blíž, tak zjistíte, že ta tyč je z kovu, ozdobená složitými stříbrnými ornamenty.
,,Kal hdus?", zeptal se nejvyšší z nich, zřejmě vůdce.
,,Rozumíte mu někdo?", šeptala Darin. Retn s Cedem zavrtěly hlavou.
,,Vy mluvíte Kalvinsky?", divil se vůdce.
,,Asi už to tak bude.", usmála se dívka.
,,Kam jdete?", vyzvídal dál nejvyšší.
,,Můžeme to říct ne?", zeptal se Retn a oba dva mu naznačily, že ano. ,,Do jiné verze světa."
,,Waq bsef hjop! Tak to vy jste ti zloději!", rozvztekal se tvoreček.
,,Jací zloději?", nechápal Ced.
,,Jeden muž nás přišel varovat, že se tu objevíte. Jste nebezpeční blázni, kteří si myslí, že musí splnit jakési poselství. Žádná jiná verze světa neexistuje a vy nám naše poklady nevezmete!", vysvětloval tvor, ,,Sadok hixols aqyfelzij!"
Jak dořekl poslední větu v neznámém jazyce sesypali se tvorové na ně. Daminovi se podařilo jich pár složit svými mohutnými kopyty, tak měly alespoň zbraně. Bily se statečně-avšak stály proti velké přesile. Nejhůř se vedlo Darin. Ta kromě luku žádnou zbraň nedržela. Nepřátelé ji bodly do nohy a pak i do hrudi.
,,Princezna je zraněná! Musíme ustoupit!", volal Retn ale Ced jako by ho neslyšel. Ani nebojoval, nebránil se když ho strhl a odvlekl za skálu. Pořád se díval směrem na východ.
V jeskyni zabarikádovanou velkým kamenem se konečně probral.
,,Jak je Darin?" Měl o ni strach. Nechtěl si to připustit, ale měl ji rád. Víc než pouhou kamarádku.
,,Upadla do bezvědomí. Bohužel, nejsem tak zkušený lékař abych věděl co s ní.",povzdechl Retn.
Oba najednou strnuly. Kámen maskující jejich skrýš se začítal odsouvat. Nepřátelé je našly!

4-Jezero Kasan

12. května 2010 v 15:15 Jiná verze
Běžely celý den, kromě pár chvil, kdy si udělaly malé zastávky. Navečer zastavily zase na malé mýtině.
,,Retne, neběžíme dokolečka?", pochybovala Darin.
,,Kdepak. Pokud vyrazíme celkem brzy, měly bysme být u jezera do poledne.", ujistil ji Retn.
,,Tak to už neřešte. Hlavní je, že jsme se neztratily.", vložil se do toho Ced.
,,Máš pravdu. Nevím jak vy dva, ale já jsem pořádně unavený.", zívl Damin a ulehl.
Darin s Cedem moc unavení nebyly. Nakonec ulehly taky. Okolo půlnoci, když už všichni hluboce spaly, proběhlo kolem divné zvíře. Hadí hlava, tělo liščí. Běhalo kolem nich v kruhu, s každou otočkou se blížil. Jakmile těsně obíhal jejich těla, kousnul Ceda a Retna do nohy. Pak utekl. Začalo svítat.
,,Probuďte se! Hej!", snažila se je marně vzbudit Darin. Pak si vzpoměla na svůj hlas. Uměla celkem hezky zpívat. Když chtěla tak uměla svůj zpěv vytáhnout do neuvěřitelných výšek. Začala zpívat co nejvýše dovedla. Nic. Ale přeci jen něco. Spáči se začaly probouzet. Aspoň to tak vypadalo. Ced zamumlal něco jako, ,,Anym." a Retn zase, ,,Ten jed."
,,Anym vás kousnul? Kam? No tak, mluvte se mnou!", naléhala Darin. Věděla, že jed Anyma je smrtelný. Také věděla že jako protijed fungují pouze konvalinky rozemleté ve vodě jezera Kasan. Jenže jezero je pěšky asi tak den cesty. Tolik času nemá.
,,Korunko moje milá, pomoz mi.", zašeptala s nadějí dívka. Korunka nereagovala. Děvče si povzdechlo a vyšlo. Cestou plakala. Věděla, že právě ztratila dva nejlepší kamarády. Tu zaslechla zařehtání. Někde je tu kůň. Instinktivně se otočila za zvukem. Za ní stál Pegas. Jeho krásná hebvábná křídla slabě zářila. Darin nevěděla co má dělat. O pegasovi slyšela jen z pohádek. Pegas do ní šťouchnul. Už věděla co má dělat. Korunka jí opravdu pomohla. Seslala jí pegase, aby zachránila své přátele.
,,Dokážeš tam doletět tak rychle, aby mí kamarádi nezahynuly?", zeptala se pegase. On na to jen odfrknul, jakoby chtěl souhlasit. Poklekl a Darin nasedla.Pegas pronikavě zařehtal, koryny stromů se rozestoupila a oni mohly vzlétnout. Dívce se to zdála jako chvíle kdy opustily místo, kde vzlétly a už klesaly u nádherně se třpytícího jezera. Jezero Kasan.
,,To je krása. A rostou tu Pyny. Alespoň mám něco, do čeho mohu nabrat vodu.", žašeptala radostně dívka. Jakmile se snesly, seskočila pegasovi ze hřbetu a běžela pro Pyny a vodu. Když trhlala list Pynu, vystřelil proti ní Anym a tak tak minul její ruku. Kde se vzala, tu se vzala mořská panna a hodila po něm kamenem. Zásah byl přesný. Anym padl k zemi omráčen. Darin si oddechla, nabrala vodu a vracela se opatrně k pegasovi. Cesta zpět probíhala normálně, žádné nebezpečí jim už nehrozilo.
,,Kde jsou vlastně konvalinky?", zděsila se znovu Darin. Pegas popošel na kraj mýtinky a dýchl na trávu. Okamžitě z ní začaly růst zázračné rostliny. Děvče je s radostí natrhalo, kamenami je rozdrtilo a drť nasypalo svým kamarádům do ran od Anyma. Najednou pegas nešťastně zařehtal a vzepjal se na zadních. Už ale nezabránil tomu, aby Darin Anym kousl také. Poslední na co si pamatovala bylo, že Anyma pegas zabil kopyty a pak zmizel, jelikož se začaly přátelé probouzet.
,,Darin! Vstávej! Slyšíš mě?", volali ji nějaké hlasy. Pomalu otevírala oči. Nad ní se nakláněl Ced s Pynem v ruce a Retn s ustaraným výrazem.
,,Co... co se stalo?", nechápala Darin.
,,No, já ani moc nevím. Pořád jsem spal, pak mě probudila nějaká bolest, a já viděl jak se klátíš tadys tím listem na zem.", vysvětloval Ced.
,,Já byl rychlejší, protože jsem poznal že je to Pyn a také na co se používá. A nakonec, naše pokousané nohy a Anym mrtvý u tvých nohou mluvily za vše.", dovysvětloval Retn.
,,Aha. No, teď jsme všichni v pořádku, já byla u jezera Kasan a tak to můžeme vzít rovnou do hor Sanak, ne?", rozhodla Darin.
,,Jasan. A pro všechny případy mám zbytek vody s konvalinkama v lahvička v batohu.", ujistil ji Ced s přikyvujícím Retnem. Nezbývalo jim nic jiného, než se znovu vydat na cestu.

3-Kulovitý les

12. května 2010 v 15:00 Jiná verze
Vesnici Zachl nechaly daleko za sebou. Nyní se blížily ke Kulovitému lesu. Nazývá se tak, protože když si ho prohlédnete z výšky, zjistíte, že má tvar dokonalého kruhu. Kdysi dávno to byl úplně normální les bez nějakého určitého tvaru. Za nějaký čas se ten prý přistěhovali divní tvorové. Napůl lidé, napůl žirafy. Lidé jim říkaly Žiko. Něměly ten dlouhý krk samozřejmě. Vlastně vypadaly jako kentauři, avšak nohy měly delší, ocas a zbarvení žirafí. Ti nějakým způsobem kácely stromy a požírali je. Jakmile měl tvar dokonalého kruhu, přestali. Nikdo neví, proč a ani čím se teď živí. Někteří si vymysleli, že jedí lidské maso. Někteří, že se živý vnitřnostmi. Mno, lidé si vymysleli ledascos.
,,Bojíš se", ozval se posměšně Ced.
,,Nebojím! A slíbils mi, že nebudeš lízt do mé hlavy.!",odbyla ho Darin.
,,Ale bojíš.Bojíš a bojíš a bojíš."
,,Dobře. Trochu se bojím. No a co?"
,,Hmm.... Chtěl jsem si hrát na drsňáka, ale musím ti říct že se taky trochu bojím."
,,WoW. Ty seš první kluk, který něco takového přiznal."
,,Díky", zabručel.
Pak pokračovaly dál. Když se ocitnuly před lesem, zastavily. Vysoké stromy a přítmí, které tam panovalo je děsily. Pak se po sobě podívaly a vykročily. Pravou samozřejmě.
V lese moc světla nebylo. Brzy ale našly málo udržovanou cestu. Podle stále ubývajícího se světla poznaly, že se blíží večer. Začaly hledat místo na přespání. Nakonc našly místo, kde byla maličká mýtina. Sotva na ní udělaly oheň a lehly si. Zvuky lesa jim však nedaly spát.
,,Cede?", zašeptala Darin.
,,Ano?", ozval se též šeptem Ced.
,,Spíš?"
,,Když jsem se ti ozval tak asi ne, ne?"
,,Promiň. Já jen.... No..."
,,Co potřebuješ?", posadil se.
,,Já jen, že jsi mi v té vesnici v tvém pokoji řekl, že mi někdy zahraješ."
,,Teď?"
,,Prosím. Nikdo tu není."
,,Tak jo.", povzdechl.
Za okamžik držel v dlani malou harfu. Jediným fouknutí ji proměnil ve větší. Protáhl si prsty a začal hrát. Líbezné tony se vznášely do divného lesa. Hlas harfy jakoby probudil ostatní tvory žijící v lese. Darin neslyšela nic tak krásného. Ced hrál s citem. Dával do té písně své srdce. Najednou zaslechla dívka klapot kopyt. Vypadalo to, že se k ním blíží celé stádo koní. Nechtěla na to pomyslet, avšak myšlence na lidožravé Žiky se neubránila. Tony harfy se změnily. Už nebyli líbezné, plné lásky ale roztřepané naplněné strachem. Bylo to neuvěřitelné, ale i ty roztřesené tony k sobě ladily. Nakonec k nim opravdu přiběhlo stádo Žiků. Nevrhly se ale na děti, nýbrž zůstaly stát na kraji mýtiny a poslouchaly. Ced dohrál.
,,Smím se zeptat, vážený cizinče, kde jste se naučil tak hrát na tak vznešený nástroj?", zeptal se jeden z nich.
,,Já.. no.. doma. Naučila mě to kamarádka mé zesnulé matky."
,,To je mi líto. Chtěl bych se ještě zeptat, kdo jste a kam jdete?"
,,Já jsem Ced. A toto je Darin. Jdeme do hor Sanak."
,,Ooo, elfská princezna.", poklonil se další z nich. Byl z celého stáda asi nejmladší.
,,Jak to víš?", vyjela na něj překvapeně Darin.
,,Toho si nevšímejte, vážená princezno. My Damini poznáme elfy na první pohled. A tady náš nejmladší Retn se někdy neudrží.", vysvětloval ten první, očividně vůdce.
,,Můžeme na vás mít takovou malou otázku?", zeptal se Ced.
,,Ale jistě. Ptejte se.", vyzval ho vůdce.
,,Proč jste upravily tento les, aby měl kulatý tvar?"
,,My můžeme žít jen v kulatých lesech. Vidím, že byste se chtěli zeptat ještě na něco. Všechny ty ohavné pomluvy se k nám donesly. Tak to vysvětlím hned. Ty stromy jsme po tom, co jsme je vykácely jsme nesnědly. A ani lidi nejíme. Jsme vegetariáni."
,,Co jste tedy udělaly s těmi stromy?", neubránila se otázce Darin.
,,Pojďte. Ukážu vám to.", odpověděl jim vůdce stáda.
Retn poklekl a vyzval je:,,Sedejte. Budeme tam dřív a nebudou vás bolet nohy."
,,Děkuji.", zablekotaly překvapeně děti.
Jízda na Daminovi je okouzlující. Jako byste seděly na vyšším koni a jely rychleji něž kterýkoliv kůň. Zároveň jste neměly otlačený zadek ale připadalo vám, jakoby jste seděly na polštářku. Po chvíli dojely k velké louce. A uprostřed stál impozantní zámek. Byl celý ze dřeva a třechu tvořily koruny stromů, takže ho nebylo zeshora vůbec vidět.
,,Vítejte v našem království.", přivítal je další Damin.
,,To je nádhera. Jak jste to dokázaly?", obdivoval zámek Ced.
,,I my můžeme mít tajemství.", usmál se Retn.
Pak je provedly zámkem a nakonec jim ustlaly v jednom z pokojů. Ráno se chystaly odejít.
,,Kampak, kampak?", zastavil je Retn.
,,Musíme jít dál.", vysvětlila Darin.
,,Jdu s vámi.", rozhodl Retn.
,,Ne. Měl bys tu zůstat.", zarazila ho.
,,Už jsem se ptal. Mám to dovolený. Prosím. Budete tam rychleji, když vás povezu."
,,Darin. Snad by mohl jít s námi.", přimlouval se Ced.
,,Dobře. Můžeš jít s námi.", kapitulovala Darin.
,,Super. Budu čekat za pět minut před zámkem.", rozjásal se Retn a odběhl.
Přesně za pět minut se sešly před zámkem. Retn měl na zádech deku, to aby mu je prý neodtřely. Děti nasedly, hodily na záda batohy od Daminů a už vyrazily.

2-Ve vesnici Zachl

12. května 2010 v 14:45 Jiná verze
Darin nešla dlouho. Prošla jen sousední vesnící Holan. Zachl se rozprostíral přední. Váhala. Nevěděla, co ji tam čeká. Přece jen ale sebrala veškerou svou odvahu, sundala korunku, kterou pak ukryla v malém ranečku na zádech. Věděla, že se nerozbije.
,,Kam jdeš, děvče?", zeptala se jedna stará dáma Darin.
,,Daleko, paní.", odpověděla zdvořile.
,,Hledáš tady snad někoho?", otázala se jí znovu žena, vidíc rozhlížející se dívky.
,,Hledám Ceda. Nevíte kde ho najdu?"
,,Ceda? Tak to musíš za starým Otýpkou. Má krámek s košíkama támhle naproti."
,,Děkuji. Nashledanou."
,,Sbohem, děvče."
Darin utíkala do krámku. Před vchodem se zastavila. Zhluboka se nadechla a vkročila.
,,Dobrý den.", pozdravila jak se sluší a patří.
,,Dobrej, děvenko. Co si račte přát?"
,,Jedna stará paní mi řekla, že víte kde je Ced."
,,Ced? Proč s ním potřebuješ mluvit?"
,,To nesmím povědět. Víte tedy kde je?"
,,Počkej, já ti ho zavolám.", odpověděl prodavač. Přešel ke schodům a zařval:,,Cede! Ty kůže líná, pojď sem."
,,Ano, tati.", ozval se jiný hlas ze zhora. Po chvíli seběhl dolů hezký kluk. Vyšší, štíhlý. Světle hnědé vlasy rámovaly jeho obličej. Oči byli černé, jako noc, ale zářily odvahou a odhodláním. Darin nepochybovala, že bude dobrý panovník.
,,Máš tu návštěvu.", zahřměl prodavačův hlas.
,,Ahoj. My se známe?", otočil se k děvčeti.
,,Ne. Snad se ale poznáme líp. Je tu někde místo, kde bysme mohli být o samotě?"
,,Ale jistě. Tati, jdeme do mého pokoje.", obrátil se k otci.
,,Dobře. Ale žádné techtle mechtle. Nechci mít další problémy.", varoval ho.
,,Jasně, tati.", ušklíbl se Ced.
,,Můžeme už jít? Docela spěchám.", netrpělivě podupávala Darin.
,,O.K. Pojď za mnou.", pobídl ji kluk.
Vystoupali po schodech. Nebyla tam žádná delší chodba jak si myslela. Jen taková krátká k jedněm dveřím. Ced k nim přistoupil a otevřel je dokořán.
,,Vítej v mém království.", přivítal jí v jeho pokoji. Byl velký. Celou jeho jednu stěnu pokrývali proutěné police plné knížek.
,,To máš tolik knih?"
,,Hm... Ani ne. Umíš zachovat tajemství?"
,,Jasan."
,,Dobře. Neříkej to ale prosím mému otci."
,,Neboj. Neřeknu mu to.", ujistila ho Darin. Ced si povzdechl a začal sundávat knihy. Většina byla jen zohýbaný papír jako hřbet knihy. Také proutěné poličky byli krátké. Když měl Ced sundanou polovinu knih, poznala Darin co to je. Byla to velká harfa.
,,Harfa?", zašeptala aby ji neslyšel jeho otec.
,,Ano. Je to to jediné co mi po matce zbylo. Její poslední přání bylo abych si ji vzal a naučil se na ni hrát. Otec nenávidí, když na ni hraji."
,,Zahraješ mi něco?", zeptala se zvědavě Darin.
,,Možná později. Ty jsi mi chtěla ale něco říct."
,,Spíš ukázat.", zašeptala dívka. Pak vytáhla korunku. Změnila barvu. Nebyla jiskřivě stříbrná, nýbrž temně černá.
,,Páni. Elfská práce. Kde jsi ji dostala?", obdivoval čelenku Ced.
,,Dotkni se jí. Proto jsem tady. Musíš se jí dotknout!", pravila naléhavě Darin.
,,Já... já nemůžu.", zašeptal.
,,Musíš. Prosím.", naléhala dál.
Ced natáhl ruku ale pak ucukl. Darin protočila panenky. Ceda to popudilo. Napřáhl ruku a dotkl se korunky. Koruna se zase začala měnit. Tentokrát tmavla čím dál tím víc až praskla. Její poloviny nespadly na zem ale měnily se dál. Ced se stále dotýkal jedné poloviny oči pevně zavřené. Darin které chtěla zachytit druhou polovinu se jí dotkla ale ucukla. Polovina které se dotkla se proměnila v korunku. Stejnou jakou měla před tím než praskla. Ta druhá se měnila ve tvaru malé harfy. Darin se na to jen úžasle dívala. Jakmile se proměna obou polovin dokonala, zhroutil se Ced na zem.
,,Cede!", zakřičela bezmocně Darin.
,,Co se to tam nahoře děje?", uslyšela rozzlobený hlas Cedova otce.
,,Nic. Nezlobte se, že jsem křičela.", omlouvala se dívka.
Netušila, co se stalo. Nevěděla proč, avšak bála se, že ho zabila. Co když to nebyl ten pravý? běželo jí hlavou.
,,Neboj. Jsem ten pravý.", zasmál se potichu Ced.
,,Ty! Jak víš, co jsem si myslela?", vyjela na něj.
,,Hádej!", ozval se jí v hlavě jeho hlas.
,,Ty máš dar telepatie?", pomyslela si.
,,Jasan. Ale neboj, nebudu ti odposlouchávat myšlenky když si to nebudeš přát.", mrkl na ni.
,,Dík. To jsi poslouchal mé myšlenky už ze začátku?", pravila v myšlenkách.
,,Ne. Až potom co jsem se dotkl té tvé korunky. Najednou jsem myšlenky všech ve vesnici. Proto jsem se zhroutil.", vysvětloval myšlenkově.
,,Proč korunka praskla a z té tvé poloviny se utvořila harfa?", zašeptala teď už normálně Darin.
,,Nějaká žena v mé hlavě mi řekla, že jsem princ jiné verze tohoto světa, ty jsi princezna elfů a máme zachránit svět před nějakým zlem. Mám jít s tebou a tu matčinu harfu mám vzít sebou. Pokus se dobře podíváš, uvidíš že ta velká harfa zmizela. zmenšila se do této malé."
,,Jak na ni ale budeš hrát?"
,,Takhle.", pousmál se a foukl na harfičku. Uvnitř ní to prasklo a místo malé měl před sebou Ced tu velkou. Foukl na ni podruhé a harfa se zase zmenšila.
,,Už bysme měly jít.", pravila Darin a chystala se setoupit po schodech. Ced ji chytil za ruku.
,,Blázníš? Otec mě nenechá odejít. Pojď. Musíme utéct zadem."
Než se stačila Darin nadechnout k nějaké otázce, Odtáhl Ced skříň. Za ní byli malé dveře.
,,Dělej!", pobídl ji.
Dívka se nadechla a vlezla do dveří. Za nimi byla úzká skluzavka. Dole se rozhlédla kolem. Byla na druhé straně obchodu. Zezadu do ní narazil Ced.
,,Co civíš? Pohni nebo nás otec chytí." zavrčel na ni a utíkal pryč. Darin si vzdychla a dala se za ním.

1-Poselství

12. května 2010 v 14:30 Jiná verze
,,A je to tu. Dnes, v den mých 15 narozenin se konečně dozvím, co se děje. Mamka mi dlouho chce něco říct, ale nemůže. Až nabudu těch svých vzácných 15 narozenin, prozradí mi to. Musí to být ale strašné. Už několikrát jsem ji viděla tajně brečet."
,,Darino, můžeš sem na chvíli jít?", ozvala se její matka z kuchyně.
,,Už jdu, mami.", zakřičela Darin z podkroví. Než opustila svůj pokojík, podívala se do zrcadla.
Dlouhé, blonďaté vlasy jí splývaly až po pás. Zelené oči zářily jako dva smaragdy. Rty zase plály jasnou červení, zvýrazněnou bezbarvým leskem na rty. Postavou byla celkem vyskoká, štíhlá. Nebyla ale jako ostatní štíhlá a neohrabaná. Co se týkalo fyzické práce, nevadila jí. Prostě úžasná bytost. Věděla ale, že je jiná. Viděla aury okolních lidí, dokázala pouhou myšlenkou hýbat předměty.
,,Darino!", zakřičela její máma netrpělivě z kuchyně.
,,Vteřinu.", zašklebila se a zastrčila pramen vlasů za ucho. Potom seběhla dolů do kuchyně.
,,Darin", začala matka, ,,Ty víš, že jsi jiná. Už od tvých 5 let jsi dokázala hýbat předměty a o pár let později i aury ostatních."
,,To už vím, matko. Proč mi to všechno vlastně říkáš?"
,,Víš Darin, Ty nejsi moje dcera. Jednoho dne ke mě přišla elfka. Dala mi tě do náruče i s podivným listem. Až ti bude patnáct, mám ti ho dát. Víc se dozvíš pak. Po těch slovech padla na zem. Byla mrtvá. Dnes nastal ten čas, aby ses to dozvěděla. Tady máš ten list.", dovyprávěla žena podávající Darin zvláštní list. Vypadal jako malé princeznicovská korunka. Hýřil žlutou s červenými skrvnkami. Darin ho vzala do obou ruk. List se začal měnit. Rostl, prodlužoval se, stáčel se do kolečka. Naonec se odloupl a děvče drželo v rukou opravdovou korunku, hodnou princezny. Její kování prozazovala, že je vyrobena elfy. Měla mnoho rozličných výpletů, tvořících listy. Dívka v nich poznala listy posvátného stromu Alkan. Rostl jen na ostrově elfů. Pošetilé děvče si dalo korunku na hlavu. Koruna se přizpůsobila její hlavě, ale to nebylo všechno. V mysli viděla obraz nějaké ženy.
,,Milá Darin. Přeji ti všechno nejlepší k tvým narozeninám, avšak byla bych radši kdyby ti byli zase tři. Tenkrát jsi nevěděla, co tě čeká. Jsi moje dcera a princezna ostrova elfů. Jsi napůl elf, tudíž tě nemohou prozradit zašpičatělé uši a bílé vlasy. Tvůj původ je pro tebe největší hrozbou. V den kdy jsi nabyla těch osudných tří let, prastaré zlo se probudilo a tobě bylo určeno ho jednou provždy uspat. Musíš se ale vydat do hor Sanak. Čelenka ti pomůže. V horách je jiná verze tohoto světa. Musíš se tam vydat. Pro to, aby zlo bylo jednou provždy uspáno ho tam musíš zabít. Bude to dlouhá a nebezpečná cesta. Po cestě se zastav ve vesnici Zachl a vyhledej tam Ceda. Dovol mu jako jedinému dotknou se tvojí korunky. Za tím to neví, ale je princ jiné verze světa. Až zlo uspíš, rozhodni se podle svého srdce. Buď můžeš zůstat se Cedem nebo se vrátíš na náš ostrov. Byla bych ráda, kdyby ses vrátila. Rozhodnutí však nechám na tobě. Chraň sebe i svou korunku. Sbohem, dcerko. Měla jsem tě moc ráda.", pravila žena. Na to zmizela. Zmatená Darin nevěděla, co si o tom má myslet. Mysl tomu odmítala uvěřit, avšak srdce jí přesvědčovalo, že je to pravda. Rozhodla se poslechout své srdce.
,,Mami, zbal mi na cestu, prosím. Musím jít svou cestou."
Matka ta slova slyšela nerada. Ikdyž to nebyla její dcera. Oblíbila si ji a považovala ji za vlastní.
,,Dobře Darinko. Buď na sebe opatrná. Sbohem. ", loučila se její nevlastní matka.
,,Raději nashledanou.", usmála se odcházející Darin.