9-Útěk

12. dubna 2010 v 18:48 |  Únos princezny
Udělal jsem to. Proč? Proč jsem jí políbil? A bez jejího vědomí. Copak jsem zbabělec, že ji nedokážu políbit tak, aby o tom věděla? To snad ne? přemýšlel Tomáš.
,,Tomáši?", zeptala se ospale Míša. Vytrhla ho tak ze zamyšlení.
,,Ano, princezno?"
,,Neříkej mi princezno! Říkej mi prostě Míšo."
,,Jak si přeješ Míšo.", zasmál se Tom.
,,Kde to vůbec jsem? A jak jsem se sem dostala?"
,,Neboj se. Jsi v mém úkrytu. Když jsem tě našel, odnesl jsem tě sem."
,,Tys mě hledal?"
,,No... ano. Cítil jsem, že se něco stalo. Proplížil jsem se k chatě babky a ta právě rdousila králíka. To znamená, že je rozzlobená. Domyslel jsem si, že jsi na všechno přišla a utekla."
,,Děkuji."
,,Ještě mi neděkuj. Musíme utéci z hor. A to okamžitě. Babka tě už hledá."
,,Jak se odsud ale dostaneme?"
,,Přes kouzelnou jeskyni,"
,,Kouzelnou?"
,,Ano. Je tam studánka rušící veškerá zakletí. Tu studánku hlídá jednorožec."
,,Je možné získat nějak vodu z té studánky?"
,,To nevím. Pojď! Musíme se vydat na cestu."
Vzal Míšu za ruku a šly.
A Jiří? Ten právě vstupoval do Temných hor. Jeho kůň se ale divoce vzpínal, nechtěl tam.
Jiří tedy sesedl, odsedlal ho a dál se vydal po svých. Po pár metrech se za ním ozvalo zařehtání. Otočil se s úsměvem na rtech. Jeho bělouš cválal za ním, divoce pohazoval hlavou. Jakmile stanul u Jířího, zastavil se, vzepjal se a znovu zařehtal.Jiří k němu přišel a hladil ho po nose. Znovu nasedl a vydali se na cestu oba. Bylo to zvláštní jet na na neosedlaném koni. V dálce viděly menší pohoří tak k němu zamířily.
,,Počkej Tome, já už nemůžu!", volala hlasitě oddechující Míša.
,,Dobře, uděláme si přestávku."
,,Díky bohu."
,,Můžeš mi říkat Tomáš.", usmál se.
Sedly si pod velký buk a odpočívali. Začalo pršet. Tom se podíval na princeznu.
Místo překrásných večerních šatů měla roztrhané venkovské šaty. Vlasy se zacuchaly a ušpinily, tváře se zaprášily od sazí. V očích se jí ale zračila odvaha, odhodlání a laskavost. Znovu ho přepadla touha ji políbit. A když se na něj podívala a usmála se tak něžně, neodolal. Jeho rty se přibližovali k jejím a pak se spojily v jejich prvním polibku.
Nemohl tomu uvěřit. Políbil ji. A při jejím vědomí! Míša byla taky v šoku. Když spala, zdálo se jí, že ji políbil a teď se její sen stal skutečností!
Už jenom poprchávalo. Najednou vysvitlo Slunce a oni mezi korunymi stromů zahlédly duhu. Nerušili tento okouzlující okamžik slovy. Oba věděli, co si ten druhý myslí. Tak jako duha spojila dva neznámé ostrovy, tak spojila jejich duše ta nekrásnější a nejmocnější síla na světě. Láska.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama