7-Tulák Tomáš

12. dubna 2010 v 18:47 |  Únos princezny
Míša se už nedokázala ubránit slzám. Prudce se rozplakala myslíc si že se ztratila. Najednou za sebou slyší něžný hlas, ,,Proč pláčeš?"
Když se otočila a podívala se kdo to promluvil, nemohla uvěřit svým očím. Stál tam krásný kluk. Byl vysoký, celkově pohledný, černé vlasy mu spadaly do jeho překrásných kaštanových očí. Měla dojem, že jí srdce začalo tlouci aspoň trojnásobnou rychlostí.
Jakmile se otočila a on jí pohlédl do tváře, zdálo se mu, že se mu srdce rozkočí. Pohledem se nořil do jejích průzračně modrých očí a její jemně načervenalé rty pobízeli k polibku.
,,Kdo jsi?", ptala se udiveně Míša. Nechápala, jak se tu tak najednou objevil.
,,Na tom teď nezáleží."
,,Já jsem Míša. Jak se jmenuješ ty?"
,,Já jsem Tomáš nebo jestli chceš tak jenom Tom."
Tomáš se zadíval na oblohu, ,,Pojď. Musíme dohonit babičku Annu."
Pomohl jí na nohy a rozeběhl se po pěšině.
,,Počkej na mě, Tome!", křičela klopýtajíc jeho směrem.
Tomáš se zastavil a zatímco ho princezna doběhla našel v kapsách svých starých plátěných kalhot velký šátek. ,,Na,", řekl a podal jí šátek, ,,dej si do něj střevíčky. Na cestě roste mech, takže můžeš jít naboso."
,,Děkuji."
,,Není zač.", odvětil a znovu se podíval na nebe.
,,Co na té obloze vidíš?"
,,Slunce."
,,Slunce? Proč pozoruješ Slunce?"
,,Ano, Slunce. Podle něho poznám, jak dlouho jsme se zpozdily."
,,Jak dlouho jsme se tedy zpozdily?"
,,Ne dost dlouho na to, abys babičku Annu nedostihla."
,,Naučíš mě to?"
,,Co?"
,,No, to čtení ve Slunci."
,,Někdy snad ano.", souhlasíl a zrychlil tempo. ,,Musíme si pospíšit nebo nás babička Anna ztrestá."
,,Co by nám mohla udělat?" ,tázala se ho Míša běžíc za Tomem.
,,To nejmenší je, že tě promění v hada, toho roztrhá a nakonec tě sčaruje dohromady a promění zpátky, abys jí musela zase poslouchat."
,,Už tam budeme?"
,,Ještě chvíli. Snad to stihneš."
,,Snad stihneme ne?"
,,Já s tebou až k ní nepůjdu. Musím tě též o něco poprosit. Neříkej o mě nic."
,,Ale proč?"
,, Možná na to časem dojdeš. Sbohem!"
,,Počkej přece! Kam jdeš?", volala Míša.
,,Kdo má počkat?" ,ozval se za ní chladný hlas.
,,To...., " ,Míša se včas zarazila. Nesměla přece Toma prozradit.
,,Tak kdo??" ,ptala se už značně netrpělivě Anna.
,,To veverka. Šla chvíli za mnou, ale pak utekla na strom."
,,Ach tak. Já myslela žes tu potkala tuláka."
,,Jakého tuláka?", chtěla vědět zvědavě princezna. Doufala, že se tak o něm dozví víc. ,,Já myslela, že se sem nikdo pod výkružkou smrti neodváží."
,,Tenhle ano. Nebojí se ničeho. Ani smrti."
,,Má nějaké jméno?"
,,Tomáš."
,,Tomáš? To je divné!"
,,Co je divné?"
,,No, já doufala, že si tu veverku ochočím a tak jsem ji tak pojmenovala."
,,Divné. Velmi divné."
,,Vždyť jsem vám říkala, že je to divné!"
,,Já vím!", odvětila naštvaně a pak dodala o poznání klidněji, ,,Pojď. Na začátek můžeš uklidit celý dům."
,,Celý?"
,,Ano, celý. A pořádně. Nebo ho budeš uklízet pořád dokola, dokud nebude zářit čistotou!"
Míša jen naprázdno polkla při pohledu na ten dům. Nebyl velký, jen vypadal jako by ho někdo alespoň sto let neuklízel. Nic naplat, čím dřív se do toho pustím, tím dřív budu hotová řekla si Míša a pustila se do toho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama