8-Nalezení pravdy

12. dubna 2010 v 18:47 |  Únos princezny
,,Uf, už jsem si myslela, že ho nikdy neuklidím.", povzdechla si Míša.
,,Nikdy neříkej nikdy! A teď .....", začala Anna ale princezna ji předběhla.
,,A teď můžu uklidit ve sklepě, na půdě nakonec i na dvoře. Já vím."
,,A potom půjdeš pro byliny na měsíční louku. Víš už jaké?"
,,Ano babičko Anno."
,,Tak dělej! Stojíš tu jako tvrdé Y a práce stojí!"
Míša si jen povzdechla, vzala koště, vědro s vodou, staré hadry i začala uklízet. Nevěděla jak dlouho tu slouží ale jí to připadalo jako věčnost. Avšak zatím to bylo jen pouhých šest měsíců. Mezitím.....
V království Lesů a vodopádů
,,Žádné zprávy o mé Michalce?"
,,Ne pane králi. Je mi to líto."
,,Osedlejte mi koně Bohumile. Pojedu do Temných hor."
,,Ale pane králi! To ...."
,,To nemůžu, já vím. "
,,To jsem nechtěl říct!"
,,Hmm.. Neviděl někdo Jiřího?"
,,Ne pane. Ztratil se druhý den od princeznina zmizení."
,,Třeba má s tím únosem něco společného, začal se bát tak utekl."
,,Tomu sám nevěřím, ale možné je všechno."
V ten okamžik rázně vešla chůva, ,,Jiří je v tom opravdu nevinně. Právě přiběhl nějaký kluk, dal mi tady to lejstro, které je o d nějakého písaře Jiřího. Přečtěte si to a uvěříte, že je nevinný."
Král si vzal nabízený dopis. Přečetl si ho v duchu, načež začal číst nahlas. V dopise stálo:
,,Milý králi,
vězte, že s únosem vaší dcery nemám nic společného. Ten večer co se princezna ztratila se mi zjevila její matka královna i poradila mi kde ji mám hledat. Nesměl jsem ale promluvit dokud nedojdu do Temných hor. Ještě jednou Vás prosím, abyste mi věřil jelikož s tím únosem nemám opravdu nic společného.
Váš písař, Jiří"
Míša se už zvládla uklidit, tak se teď chystala na byliny. Zpoměla košík, proto se vracela zpět do kuchyně. Dveře byli jen přivřené a byli slyšet rozzlobené hlasy.
,,Dujane ty to nechápeš! Ona mluvila s tulákem. Bůh ví, co jí řekl."
,,Ale matko! Nemyslíš si, že kdyby jen něco tušila, tak by ti těch šest měsíců nesloužila?"
Šest měsíců už tu sloužím? zděsila se Míša.
,,Dujane, mysli konečně. On je pro nás opravdovou hrozbou! Vždyť jsi ji unesl. On to ví. Ví na co ji potřebujeme!"
,,Mohla bys mi to tedy říct znova?"
,,Řeknu ti to ale naposledy. Až bude zatmění Slunce, což je pozítří, dokážu jí smazat pamě't a probudit lásku k tobě. A až ti porodí syna, obětujeme její krev mocným silám zla a její matku už nic nezachrání!"
Moje matka není mrtvá? Ona je zakletá? Jak jí mohu ale pomoci? přemýšlela princezna.
,,Víš co? Sbohem matko. Uvidíme se pozítří.", pravil Dujan a otevřel dveře. Míša se nestačila schovat.
,,Ty jsi nás špehovala? Mluv! Co všechno jsi slyšela?!", řval Dujan a chtěl jí chytit. Míša byla ale rychlejší. Proběhla okolo něj, vletěla do své komůrky, tam vzala raneček se skleněnými střevíčky a krajícem chleba. Potom utíkala jak nejvíc dovedla pryč.
Nevěděla kam má utíkat. Jen koho má hledat. Tomáše. Běhala proto po lese a volala ho, ,,Tomáši! Kde jsi? Tomáši!"
Běhala a volala, ale nikdo se neozýval. Začalo se stmívat. Míša, unavena běháním lehla pod rozložitý strom a usnula. Zdálo se jí, že k ní přišel Tomáš. Vzal jí do náruče a někam odnesl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama