5-Kde to jsem?

12. dubna 2010 v 18:45 |  Únos princezny
Co se stalo mezitím s Míšou? Byla vržena do tmavé jeskyně v Temných horách. Míša se konečně probudila, ,,Ach, kde to jsem?'' Pořádně se rozhlédla po jeskyni. Úplně vzadu byla jakoby velká trhlina ve stěně, upravená na užší chodbu. Když přišla blíž uviděla nepravidelné světílko. Oheň.
,,Tam musí být další místnost. A možná tam někdo bude. Někdo kdo mi pomůže!'' Posilněna novou nadějí na záchranu vydala se chodbou-jak si myslela-za svou záchranou.
Jiří zaklepal na dveře do stavení. Otevřel mu nějaký neznámý muž. Jakmile uviděl dívku vykřikl:,,Panebože, Vlastičko!" Vlasta se probudila a seskočila Jiřímu z náručí. ,,Táto!", vykřikla a pověsila se muži okolo krku, ,,Víš, já šla a jahody, abych ti mohla uvařit ty báječné knedlíky. Když jsem se vracela, vyřítilo se z lesa nějaké stvoření. Vrhlo se na mě ale pak uvidělo v dáli tohohle mladíka a uteklo." Otec Vlasty se podíval na Jiřího, ,,Děkuji vám mladíku. Určitě jste zachránil mé dceři život. Jmenuji se František ale můžeš mi říkat Franto. Jak se vám jen odvěčím?"
Jiří, pamětliv co slíbil královně, pokrčil neurčitě rameny. ,,Vy jste němý?", otázal se ho Franta. Jiří souhlasně pokýval hlavou. ,,Umíte aspoň psát?", zeptal se otec Vlasty. Jiří pokýval znovu hlavou na souhlas. Franta si oddechl a odešel do vedlejší světnice. Po chvilce se vrátil, v rukách nesl pero, inkoust a kousek pergamenu. Položil je před Jiřího a vyzval ho ,,Tak a teď nám prosím napište kdo jste a odkud pocházíte." Jiří se nenechal pobízet a začal psát. Vlasta po něm četla, co napsal. ,,Jmenuji se Jiří a přijel jsem z paláce krále Jaromíra. Chci mu pomoci najít jeho dceru princeznu Michaelu, která byla unesena před několika dny." ,,Ano, vzpomínám si, že tady na návsi byl bubeník a nabádal statné jinochy, aby se pokusily princeznu najít. Kdo mu o princezně dá nějakou zprávu, dostane 100 zlatých. A komu se podaří ji najít a přivede ji dostane tolik zlata, kolik váží.",zavzpomínal Franta.
,,Ach, tak. Ale kde to vůbec jsem?",četla dál Vlasta. ,,Jste na samém konci království lesa a vodopádů. Asi tak hodinku cesty na sever a byl byste v Temných horách.", odpověděl mu František. ,,Já tedy musím jet dál. Až k Temným horáma možná ještě dál.", četla dívka. ,,Kam byste jezdil teď na noc?", zděsil se otec holky. ,,Tatínek má pravdu Jiří. Ráno moudřejší večera. Nebo snad ne?" radila Vlasta. ,,Tak dobře. Jedna noc mě snad nezabije",četla holčina s radostí. Franta ho zavedl do jedné komůrky. ,,Tady můžeš spát." V ten okamžik tam vešla Vlasta a řekla společně s Frantou, ,,Dobrou noc." Vzápětí se oba rozesmály. Jiří se usmíval. Bál se, že když se začne smát, mohl by omylem něco říct. To nechtěl. Franta s Vlastou odešly a Jiří ulehl ke spánku.
Míša se konečně dostala do nějaké místnosti. Byla to malá jeskyně. To světílko byla ve skutečnosti velká lucerna ozařující celou místnost. Na zemi ležel tác s ovocem a zeleninou. Vedle ležely kožešiny deka a malý polštář. Míša, znavena putováním v nekonečným skalním labyrintu, snědla pár kousků ovoce a zeleniny. Zapila to vodou ze džbánku, co našla u lucerny, položila se na kožešiny, přikryla se dekou a usnula velmi neklidným spánkem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama