Duben 2010

12-Svatba

12. dubna 2010 v 20:18 Únos princezny
,,Měl bys jí to říct, Tome!", pravila královna.
,,Myslíte, že mi uvěří? A když ano, odpustí mi?"
,,To nevím. Zjistíš to ale, když jí to řekneš."
,,Já to nedokážu! Bojím se, že mi neopustí."
,,Jen tím, že jsi přiznal svůj strach, ukázal jsi svoji odvahu."
,,K čemu je mi ale odvaha, když ji nechci ztratit?"
,,Abys jí to řekl, potřebuješ veškerou svoji odvahu."
,,A co mi má říct?", ozvala se ode dveří Míša.
,,Řekni jí to. Uvidíš, že ti odpustí.", zašeptala mu odcházející královna.
,,No tak, Tome. Co mi máš říct?"
,,Míšo..... já......"
,,Tome, prosím. Ať je to jakkoliv strašné, řekni mi to!"
,,Míšo, já nejsem obyčejný tulák."
,,To vím taky."
,,Ty to o mě víš?"
,,Snad není tajemství, že jsi moje láska a ten nejúžasnější a nejstatečnější muž pod Sluncem?"
,,Ne. Avšak to jsem nemyslel. Já jsem totiž princ Tomáš."
,,Princ?"
,,Ano. Já jsem princ Tomáš z království luk a potoků."
,,Proto jsi mi nechtěl říct, kdo jsi? Bál ses taky že mi to v té jeskyni jednorožec řekne?"
,,Odpustíš mi?"
,,Není co, Tomáši."
,,Děkuji. Tolik jsem se bál, že mi neuvěříš a že mi neodpustíš."
,,Ale to jsi nemusel."
,,Já vím. Teď už to vím.", řekl. Pak jo objal.
,,Tome, máme jít za mým otcem.", pravila princezna.
,,Míšo, neříkej mu to prosím. Když odejdu, nehledej mě. Já se za 3 dny vrátím."
,,Ale proč?"
,,To ti neřeknu."
,,Proč?"
,,Neřeknu!"
,,To budeš pořád tak tajemný?"
,,Asi ano."
,,Tak jo. Můžeme jít, vážený princi?"
,,Ale jistě, princezno.", řekl a oba dva se rozesmály. V dobré náladě šly do sálu ke králi.
,,Tak Tome, co by jsi si přál za mou dceru a královnu?"
,,Něco, co mi nemůžete dát, můj pane."
,,Copak to je?"
,,Ruka vaší dcery, ctihodný králi."
,,Cože? Nikdy! Nedám svoji dceru nějakému otrhanci."
,,Když nedáte, nedáte. Sbohem!", odpověděl Tom a snažil se aby mu v hlase byla znát lítost. Nato odešel.

Po třech dnech

Tutututů, tutututů.
,,Co se to děje?"
,,Přijíždí nějaký šlechtic, tati.", usmála se Míša, neboť věděla jaký šlechtic. A ani to nedořekla a na nádvoří vjeli rytíři a princ na vzácných koních.
,,Ten princ jakoby Tomášovi z oka vypadl co, Míšo?", žašeptala královna, která o všem věděla.
Míša jen zakývala hlavou na souhlas. Vydala se je přivítat. Tomáš ji zahlédl. Dal si proto prst na ústa a mrknul. Princezna pochopila. Nemůže ho prozradit.
,,Vítejte, vznešený princi. Co vás k nám přivádí?"
,,Jeden chasník mi vyprávěl o princezně nevídané krásy. Přijel jsem se proto přesvědčit na vlastní oči."
,,Nejste tedy zklamán?"
,,Měl bych být snad? Žádná se nemůže svou krásou rovnat té vaší."
Míša se začervenala,avšak jejich rozhovor skončil, jelikož přicházel král.
,,Vítejte, princi. Jistě jste po cestě unaven. Sluha vám ukáže vaše pokoje."
,,Děkuji, králi. Rád bych si s vámi také promluvil."
,,Přijďte tedy potom za mnou."

O pár hodin později

,,Tak co by jste si přál?", otázal se král.
,,Chtěl bych vás požádat o ruku vaší dcery."
,,Co ty na to, Míšo?"
,,Ráda si ho vezmu.", zářila princezna.
,,Máte moje požehnání."
,,Díky, tati.", zajásala Míša a skočila Tomášovi-princi do náruče.
,,Děkuji, králi."
.......
Na zásnubní hostinu došel místo prince tulák.
,,Ty? Co se opovažuješ sem ještě chodit? Stráže!"
,,Já bych je nevolal, pane králi. Mohl byste toho litovat.", pravil Tom a k údivu všech, kromě Míši a královny ze sebe strhl starý plášť. Teď tam stál jako princ.
,,Princi? Jak? Co?", nechápal král.
,,Tati! Ty to ještě nechápeš?"
,,Nechápu, Míšo. Může mi to někdo vysvětlit?"
,,Já vám to vysvětlím, pane králi.", ozval se Tom i začal vyprávět, ,,Šel jsem do světa na zkušenou. Abych všude nevystupoval jako princ, převlékl jsem se za tuláka. Toulal jsem se Temnými horami. Tam jsem potkal Míšu."
,,A dál?", hořel zvědavostí král.
,,Dál to vlastně znáte. Jestli mi nevěříte, zeptejte se některého z mých rytířů. Doprovázeli mě na cestě k horám. No, a když jsem něco potřeboval, poslal jsem domů holuba. Některý z nich mi to pak dovezl na kraj Temných hor."
,,Jak jste ale dokázal přežít?", ptal se dál panovník.
,,Naučil mě to můj učitel tance."
,,To je sice krásné, ale ráda bych zkusila, jestli tě naučil aspoň trochu tančit.", ozvala se Míša.
,,Určitě tančím líp než ty!", zasmál se Tomáš.
Spustila hudba. Nechali se unášet jejími tóny. Cítily se šťastní.
,,Miluji Tě.", zašeptal Tom.
,,Já tebe víc, Tome.", oplatila mu to Míša.
Oba se rozesmály. Nakonec ztichly a znovu se políbily.
Tak, to by mohl být konec našeho vyprávění.

11-Rozhodující bitva

12. dubna 2010 v 20:01 Únos princezny
,,Musíme se někde zastavit na noc.", rozhodla Míša.
,,Nedaleko je vesnice.Někoho tam znám.", ozval se Jiří.
,,Vážně?"
,,Však uvidíte."
Došly k jednomu stavení. Mež stačil Jiří zaklepat, dveře se rozletěly a do náruče mu skočila Vlasta.
,,Ahoj Vlasto. Neznáš někoho, kdo by nás na noc ubytoval?"
,,Jiří! Jak to, že umíš mluvit?"
,,Řeknu ti to později. Znáš teda někoho?"
,,Můžete přespat u nás. Tatííí?"
,,Ano, Vlasto? Ach, Jiří. Vítejte zpět princezno. Vážený cizinče."
,,Tatí, že u nás mohou na noc zůstat?"
,,Jistěže. Tedy, nebude vám vadit vadit spát na tvrdé posteli princezno?"
,,Ale vůbec ne. Jsme vám velmi vděčni."
,,Zavedu vás tedy do vašich pokojů."
Noc strávily u Vlasty a Franty.Všichni až na Tomáše spaly. Přemýšlel, co ho může potkat a co je v té lahvičce. Jednorožec přece říkal, že je pro něj. Třeba to nic nebude. S tímto vysvětlením usnul.
,,Vstávej Tome. Už musíme jít!", třásla s ním Míša.
,,Hmm.... Cože?"
,,Už musíme jít!"
,,Aha."
Vstal a šel za princeznou. Před stavením stály tři už osedlaní koně s brašnami.
,,Dobrá ráno, Tome. Rychle, musíme jet. Vlasta s Frantou šly na houby, ale nychystaly nám jídlo do brašen."
Tomáš nevěděl, co na to říct. Vyhoupl se tedy do sedla rozjel se pryč. Jiří a Míša se na sebe podívaly, pokrčily rameny a rozjely se za ním. Jely mlčky, jen když byli unaveni, udělaly si přestávku. Asi hodinu cesty od hradu se začaly jejich koně vzpouzet.
,,Co se děje?", ptala se ustrašená Míša.
,,Nevím. Ale můj kůň se takhle vzpouzel, když bylo na blítku nějaké nebezpečí.", odpověděl Jiří.
Rychle! Jeďte! To jsou tygrosauři!", popoháněl je Tom. Z vlastní zkušenosti ale věděl, že jim neutečou. A měl pravdu. Tygrosauři se jim lepily na paty. Jeden se odrazil a skočil na princeznina koně. Ten se svalil na zem a shodil tak Míšu.
,,Jiří jeď do hradu pro pomoc. Pospěš si. Já Míšu ochráním!"
Jiří se ještě jednou podíval na princeznu a na Toma, který ho očima popoháněl. Nakonec obrátil koně a pobídl ho směrem k hradu. Tomáš seskočil z koně. Běžel za princeznou. Ta se zatím posadila.
,,Dost!", zazněl cizí hlas. Tygrosauři obkličující Toma s Míšou se rozestoupily. Tam, na nějvětším tygrosurovi seděl Dujan. Míša cítila jak jí tuhne krev v žilách. Tomáš se nevědomky roztřásl. Nakonec se zklidnil a nasadil na tvář ledovou masku.
,,Ty!", zařval a ukázal na Míšu, ,,Jak ses mohla opovážit nás špehovat?"
,,A jak ses mohl opovážit ji unést?", otázal se Tomáš.
,,Tak ty jsi tu taky? To jsem si mohl myslet, že jí pomůžeš." S těmito slovy vytáhl svůj meč, ,,Za to teď zemřeš!"
,,NIKDY!", ozvala se Míša zastupující mu cestu, ,,To radši sama zemřu!" Tom nevěřil svím očím. Ona by se za mě obětovala, pomyslel si.
,,Jak odvážné.", procedil mezi zuby Dujan, ,,Avšak k ničemu. Ale tvé přání se ti splní. Teď zemřeš Ty!" Vzal ji surově za ruku, přitáhl k sobě a dal jí meč ke krku.
,,Ne!", zakřičel Tom. ,,Zabij mě! Ji nech ale naživu."
,,Jsi hlupák. Vážně sis myslel, že bych zabil vlastní nevěstu?", pravil Dujan a odstrčil Míšu. Než se stačil ubohý Tomáš vzpamatovat, zabodl mu meč do srdce. Tom se zhroutil na zem.
,,Tome!", rozkřičela se princezna neubráníc se slzám.
,,Máš štěstí. Kdyby tě tak nemiloval a neobětoval se pro tebe, zabil bych tě taky.", řekl Dujan překvapené Míše, vyskočil na Demmyho, hvízdl na tygrosaury a odjel.
,,Ach, Tome. Prosím neumírej!", vzlykala princezna klečící u něj.
,,Neplač Míšo. Mi... miluji Tě."
,,Já tebe taky. Jen prosím, neumírej!"
,,Sbo... sbohem Míšo.", zašeptal a zavřel unaveně oči.
,,Tome! Tome!", křičela Míša, avšak Tomáš jakoby neslyšel. Princezna se rozplakala.
,,Ta lahvička, mé dítě. Vytáhni ten meč a nalij mu do rány vodu z kouzelných květů jednorožce.", ozval se jemný hlas královny.
,,Mami? Mami, kde jsi?"
,,Teď se o mě nestarej. Zachraň Toma."
,,Dobře."
Míša vzala meč do obou ruk. Vytáhla ho. Utřela si slzy a nalila mu do té rány vodu z lahvičky. Z rány se začal zlatavě vlnit mlha. Rostla a obtáčela Tomovo bezvládné tělo. Míša se jen úžasle dívala, jak se mlha pomalu ztrácela a poslední zbytky se vrátily do lahvičky, kde zčernala. Tomášovi se začala třást víčka, potom otevřel oči. Pak se opatrně posadil.
,,Tome! Ty žiješ!", radostně vykřikla Míša a obejmula ho.
,,Ano. Žiju díky Tobě, jednorožci a tvé matce."
,,To jen díky vaší lásce.", ozvala se královna.
,,Mami? Kde jsi?"
Princezna se otočila a vychrstla na svou matku vodu ze džbánku. Avšak nic se nestalo.
,,Copak se nic nestalo?"
,,Ale ano. Čekala jsi, že se něco stane? Nějaké blesky, burácení?"
,,Mno... ano, čekala."
,,Ale to je jen v pohádkách."
,,A co ta mlha, co uzdravila Toma..."
,,Já to chápu!", ozval se zničeho nic Tomáš, ,,To nebyla mlha, ale láska. Ta voda z lahvičky byla zase taková zkouška naší lásky. Kdybys mě tak nemilovala a já tebe, nic by se nestalo. Nemám pravdu?"
,,Ano, Tome. A ta voda ze džbánku bylo štěstí."
,,Štěstí?", nevěřila Míša.
,,I štěstí může být klíčem k vysvobození."
,,To nechápu! Láska vrátila Tomovi život? Štěstí tě vysvobodilo?", nerozuměla princezna.
,,Šárko, má lásko!", ozaval se jiný hlas. Král Jaromír s Jiřím a vojáky právě přijížděl. Zamířily k nim. ,,Míšo, dcerko. Ty žiješ! Sláva Bohu. Děkuji vám, cizinče. A teď pojedeme domů."
,,A co Tom, tati?"
,,Pro něj se určitě najde nějaká odměna.", mávl ledabyle král.
,,Jste v pořádku, má královno?", otázal se Jiří.
,,Děkuji, jsem v pořádku."
,,A vy princezno?"
,,Jiří! Říkala jsem ti, že mě máš říkat Míšo. Jinak jsem v pořádku."
,,A co ty, Tome?", zeptal se Jiří, čímž ho příjemně překvapil.
,,Nikdy jsem se necítil líp.", usmál se Tomáš.

10-V jeskyni

12. dubna 2010 v 18:49 Únos princezny
Když duha zmizela, byli ti dva už dávno na cestě. Šly dlouho. Ani nevěděli jak, ale ocitly se před jeskyní.
,,A jsme tady. V této jeskyni přebývá jednorožec chránící studánku."
,,Myslíš že projdeme?"
,,Ty ano."
,,Ty se mnou nepůjdeš?"
,,Ne Míšo."
,,Ale proč?"
,,To ti nemohu povědět!"
,,Bojíš se snad něčeho?"
,,Ano. Bojím se o tebe."
,,Tak pojď se mnou. Prosím!"
Tom se zamyslel. Strašně ji miloval a bál se, že by ji mohl na konci tunelu Dujan znovu unést.
,,Dobře, půjdu s tebou.", rozhodl se nakonec.
,,Díky Tome.Teď se cítím mnohem bezpečněji.", řekla a usmála se.
Vstoupily do jeskyně. U vchodu plála pochodeň a tak si ji vzali, aby viděli na cestu.
,,Na co vlastně potřebuješ vodu z té studánky?"
,,Slyšela jsem babku, jak říká Dujanovi, že až se do něj zamiluji a porodím mu syna, obětují mou krev silám temnot a mou matku za zakletí už nic nezachrání."
,,Kromě toho a tvé matce jsem věděl všechno."
,,A proč jsi mi nic neřekl, když jsme se viděly poprvé?"
,,Nemohl jsem.Musela jsi se to dozvědět sama. Stejně by jsi mi nevěřila!"
,,Jak taky.... Co to je?"
,,Sněží. Přichází jednorožec."
A měl pravdu. Vločky sněhu se začaly seskupovat až se z nich vytvořil jednorožec. Nevypadal ale jako vytesaný ze sněhu. Sotva vločky vytvořily jeho obrys, bíle se zablesklo a on stanul před nimi.
,,Vítejte.", ozval se jednorožcům sametový hlas, ,,Vím co vás trápí a vím také jak vám pomoci."
,,Víš jak můžeme osvobodit mou matku?"
,,Ano. A vím mnohem víc. Běž tam k tomu rohu jeskyně. Najdeš tam květiny. Tady máš lahvičku. Naplň jí vodou z květin. Budeš ji potřebovat pro Toma. Mezi květinami je i džbánek s vodou ze studánky pro tvou matku."
,,Děkujeme. Kudy se ale dostaneme ven? "
,,Zeptej se svého srdce."
Po těchto slovech jednorožec zmizel. Princezna naplnila lahvičku vodou z květin a Tomáš vzal džbánek.
,,Kam teď?"
,,Já nevím. Máme se zeptat svého srdce a to mi radí, abych prošla tou stěnou."
,,To je přece nemožné!"
,,Nic není nemožné, říkávala moje matka."
Míša se tedy nadechla a... prošla stěnou.
,,Míšo! Míšo, kde jsi? Ozvi se prosím!", volal ji Tomáš, ale po princezně jako by se země slehla.
Musím za ní, pomyslel si Tom. Zavřel oči a prošel stěnou také.
Jiří si myslel, že má halucinace. Ze skalní stěny se jako duch vynořila princezna. Štípl se, avšak Míša tam stála pořád.
,,Princezno?"
,,Jiří! Co ty tady děláš?"
,,Já vás tu hledám."
,,Ach Jiří. Jsem tak ráda, že tě vidím. Ale kde je Tomáš?"
,,Tomáš? Kdo je to?"
,,Můj zachránce."
,,Není to tam ten?"
,,Ano. Tome!"
,,Míšo. Kdo je to?"
,,To je Jiří. Náš hradní písař."
,,Tomáš."
,,Jiří. Jsem rád že tě poznávám."
,,Já také."
,,No, teď bychom měli jet k mému otci."

9-Útěk

12. dubna 2010 v 18:48 Únos princezny
Udělal jsem to. Proč? Proč jsem jí políbil? A bez jejího vědomí. Copak jsem zbabělec, že ji nedokážu políbit tak, aby o tom věděla? To snad ne? přemýšlel Tomáš.
,,Tomáši?", zeptala se ospale Míša. Vytrhla ho tak ze zamyšlení.
,,Ano, princezno?"
,,Neříkej mi princezno! Říkej mi prostě Míšo."
,,Jak si přeješ Míšo.", zasmál se Tom.
,,Kde to vůbec jsem? A jak jsem se sem dostala?"
,,Neboj se. Jsi v mém úkrytu. Když jsem tě našel, odnesl jsem tě sem."
,,Tys mě hledal?"
,,No... ano. Cítil jsem, že se něco stalo. Proplížil jsem se k chatě babky a ta právě rdousila králíka. To znamená, že je rozzlobená. Domyslel jsem si, že jsi na všechno přišla a utekla."
,,Děkuji."
,,Ještě mi neděkuj. Musíme utéci z hor. A to okamžitě. Babka tě už hledá."
,,Jak se odsud ale dostaneme?"
,,Přes kouzelnou jeskyni,"
,,Kouzelnou?"
,,Ano. Je tam studánka rušící veškerá zakletí. Tu studánku hlídá jednorožec."
,,Je možné získat nějak vodu z té studánky?"
,,To nevím. Pojď! Musíme se vydat na cestu."
Vzal Míšu za ruku a šly.
A Jiří? Ten právě vstupoval do Temných hor. Jeho kůň se ale divoce vzpínal, nechtěl tam.
Jiří tedy sesedl, odsedlal ho a dál se vydal po svých. Po pár metrech se za ním ozvalo zařehtání. Otočil se s úsměvem na rtech. Jeho bělouš cválal za ním, divoce pohazoval hlavou. Jakmile stanul u Jířího, zastavil se, vzepjal se a znovu zařehtal.Jiří k němu přišel a hladil ho po nose. Znovu nasedl a vydali se na cestu oba. Bylo to zvláštní jet na na neosedlaném koni. V dálce viděly menší pohoří tak k němu zamířily.
,,Počkej Tome, já už nemůžu!", volala hlasitě oddechující Míša.
,,Dobře, uděláme si přestávku."
,,Díky bohu."
,,Můžeš mi říkat Tomáš.", usmál se.
Sedly si pod velký buk a odpočívali. Začalo pršet. Tom se podíval na princeznu.
Místo překrásných večerních šatů měla roztrhané venkovské šaty. Vlasy se zacuchaly a ušpinily, tváře se zaprášily od sazí. V očích se jí ale zračila odvaha, odhodlání a laskavost. Znovu ho přepadla touha ji políbit. A když se na něj podívala a usmála se tak něžně, neodolal. Jeho rty se přibližovali k jejím a pak se spojily v jejich prvním polibku.
Nemohl tomu uvěřit. Políbil ji. A při jejím vědomí! Míša byla taky v šoku. Když spala, zdálo se jí, že ji políbil a teď se její sen stal skutečností!
Už jenom poprchávalo. Najednou vysvitlo Slunce a oni mezi korunymi stromů zahlédly duhu. Nerušili tento okouzlující okamžik slovy. Oba věděli, co si ten druhý myslí. Tak jako duha spojila dva neznámé ostrovy, tak spojila jejich duše ta nekrásnější a nejmocnější síla na světě. Láska.

8-Nalezení pravdy

12. dubna 2010 v 18:47 Únos princezny
,,Uf, už jsem si myslela, že ho nikdy neuklidím.", povzdechla si Míša.
,,Nikdy neříkej nikdy! A teď .....", začala Anna ale princezna ji předběhla.
,,A teď můžu uklidit ve sklepě, na půdě nakonec i na dvoře. Já vím."
,,A potom půjdeš pro byliny na měsíční louku. Víš už jaké?"
,,Ano babičko Anno."
,,Tak dělej! Stojíš tu jako tvrdé Y a práce stojí!"
Míša si jen povzdechla, vzala koště, vědro s vodou, staré hadry i začala uklízet. Nevěděla jak dlouho tu slouží ale jí to připadalo jako věčnost. Avšak zatím to bylo jen pouhých šest měsíců. Mezitím.....
V království Lesů a vodopádů
,,Žádné zprávy o mé Michalce?"
,,Ne pane králi. Je mi to líto."
,,Osedlejte mi koně Bohumile. Pojedu do Temných hor."
,,Ale pane králi! To ...."
,,To nemůžu, já vím. "
,,To jsem nechtěl říct!"
,,Hmm.. Neviděl někdo Jiřího?"
,,Ne pane. Ztratil se druhý den od princeznina zmizení."
,,Třeba má s tím únosem něco společného, začal se bát tak utekl."
,,Tomu sám nevěřím, ale možné je všechno."
V ten okamžik rázně vešla chůva, ,,Jiří je v tom opravdu nevinně. Právě přiběhl nějaký kluk, dal mi tady to lejstro, které je o d nějakého písaře Jiřího. Přečtěte si to a uvěříte, že je nevinný."
Král si vzal nabízený dopis. Přečetl si ho v duchu, načež začal číst nahlas. V dopise stálo:
,,Milý králi,
vězte, že s únosem vaší dcery nemám nic společného. Ten večer co se princezna ztratila se mi zjevila její matka královna i poradila mi kde ji mám hledat. Nesměl jsem ale promluvit dokud nedojdu do Temných hor. Ještě jednou Vás prosím, abyste mi věřil jelikož s tím únosem nemám opravdu nic společného.
Váš písař, Jiří"
Míša se už zvládla uklidit, tak se teď chystala na byliny. Zpoměla košík, proto se vracela zpět do kuchyně. Dveře byli jen přivřené a byli slyšet rozzlobené hlasy.
,,Dujane ty to nechápeš! Ona mluvila s tulákem. Bůh ví, co jí řekl."
,,Ale matko! Nemyslíš si, že kdyby jen něco tušila, tak by ti těch šest měsíců nesloužila?"
Šest měsíců už tu sloužím? zděsila se Míša.
,,Dujane, mysli konečně. On je pro nás opravdovou hrozbou! Vždyť jsi ji unesl. On to ví. Ví na co ji potřebujeme!"
,,Mohla bys mi to tedy říct znova?"
,,Řeknu ti to ale naposledy. Až bude zatmění Slunce, což je pozítří, dokážu jí smazat pamě't a probudit lásku k tobě. A až ti porodí syna, obětujeme její krev mocným silám zla a její matku už nic nezachrání!"
Moje matka není mrtvá? Ona je zakletá? Jak jí mohu ale pomoci? přemýšlela princezna.
,,Víš co? Sbohem matko. Uvidíme se pozítří.", pravil Dujan a otevřel dveře. Míša se nestačila schovat.
,,Ty jsi nás špehovala? Mluv! Co všechno jsi slyšela?!", řval Dujan a chtěl jí chytit. Míša byla ale rychlejší. Proběhla okolo něj, vletěla do své komůrky, tam vzala raneček se skleněnými střevíčky a krajícem chleba. Potom utíkala jak nejvíc dovedla pryč.
Nevěděla kam má utíkat. Jen koho má hledat. Tomáše. Běhala proto po lese a volala ho, ,,Tomáši! Kde jsi? Tomáši!"
Běhala a volala, ale nikdo se neozýval. Začalo se stmívat. Míša, unavena běháním lehla pod rozložitý strom a usnula. Zdálo se jí, že k ní přišel Tomáš. Vzal jí do náruče a někam odnesl.

7-Tulák Tomáš

12. dubna 2010 v 18:47 Únos princezny
Míša se už nedokázala ubránit slzám. Prudce se rozplakala myslíc si že se ztratila. Najednou za sebou slyší něžný hlas, ,,Proč pláčeš?"
Když se otočila a podívala se kdo to promluvil, nemohla uvěřit svým očím. Stál tam krásný kluk. Byl vysoký, celkově pohledný, černé vlasy mu spadaly do jeho překrásných kaštanových očí. Měla dojem, že jí srdce začalo tlouci aspoň trojnásobnou rychlostí.
Jakmile se otočila a on jí pohlédl do tváře, zdálo se mu, že se mu srdce rozkočí. Pohledem se nořil do jejích průzračně modrých očí a její jemně načervenalé rty pobízeli k polibku.
,,Kdo jsi?", ptala se udiveně Míša. Nechápala, jak se tu tak najednou objevil.
,,Na tom teď nezáleží."
,,Já jsem Míša. Jak se jmenuješ ty?"
,,Já jsem Tomáš nebo jestli chceš tak jenom Tom."
Tomáš se zadíval na oblohu, ,,Pojď. Musíme dohonit babičku Annu."
Pomohl jí na nohy a rozeběhl se po pěšině.
,,Počkej na mě, Tome!", křičela klopýtajíc jeho směrem.
Tomáš se zastavil a zatímco ho princezna doběhla našel v kapsách svých starých plátěných kalhot velký šátek. ,,Na,", řekl a podal jí šátek, ,,dej si do něj střevíčky. Na cestě roste mech, takže můžeš jít naboso."
,,Děkuji."
,,Není zač.", odvětil a znovu se podíval na nebe.
,,Co na té obloze vidíš?"
,,Slunce."
,,Slunce? Proč pozoruješ Slunce?"
,,Ano, Slunce. Podle něho poznám, jak dlouho jsme se zpozdily."
,,Jak dlouho jsme se tedy zpozdily?"
,,Ne dost dlouho na to, abys babičku Annu nedostihla."
,,Naučíš mě to?"
,,Co?"
,,No, to čtení ve Slunci."
,,Někdy snad ano.", souhlasíl a zrychlil tempo. ,,Musíme si pospíšit nebo nás babička Anna ztrestá."
,,Co by nám mohla udělat?" ,tázala se ho Míša běžíc za Tomem.
,,To nejmenší je, že tě promění v hada, toho roztrhá a nakonec tě sčaruje dohromady a promění zpátky, abys jí musela zase poslouchat."
,,Už tam budeme?"
,,Ještě chvíli. Snad to stihneš."
,,Snad stihneme ne?"
,,Já s tebou až k ní nepůjdu. Musím tě též o něco poprosit. Neříkej o mě nic."
,,Ale proč?"
,, Možná na to časem dojdeš. Sbohem!"
,,Počkej přece! Kam jdeš?", volala Míša.
,,Kdo má počkat?" ,ozval se za ní chladný hlas.
,,To...., " ,Míša se včas zarazila. Nesměla přece Toma prozradit.
,,Tak kdo??" ,ptala se už značně netrpělivě Anna.
,,To veverka. Šla chvíli za mnou, ale pak utekla na strom."
,,Ach tak. Já myslela žes tu potkala tuláka."
,,Jakého tuláka?", chtěla vědět zvědavě princezna. Doufala, že se tak o něm dozví víc. ,,Já myslela, že se sem nikdo pod výkružkou smrti neodváží."
,,Tenhle ano. Nebojí se ničeho. Ani smrti."
,,Má nějaké jméno?"
,,Tomáš."
,,Tomáš? To je divné!"
,,Co je divné?"
,,No, já doufala, že si tu veverku ochočím a tak jsem ji tak pojmenovala."
,,Divné. Velmi divné."
,,Vždyť jsem vám říkala, že je to divné!"
,,Já vím!", odvětila naštvaně a pak dodala o poznání klidněji, ,,Pojď. Na začátek můžeš uklidit celý dům."
,,Celý?"
,,Ano, celý. A pořádně. Nebo ho budeš uklízet pořád dokola, dokud nebude zářit čistotou!"
Míša jen naprázdno polkla při pohledu na ten dům. Nebyl velký, jen vypadal jako by ho někdo alespoň sto let neuklízel. Nic naplat, čím dřív se do toho pustím, tím dřív budu hotová řekla si Míša a pustila se do toho.

6-U zlé babičky

12. dubna 2010 v 18:46 Únos princezny
Když se Míša probudila, zjistila, že není sama. ,,Kdo jste?",vyděsila se Míša. ,,Já jsem Anna. Matka prince Dujana.",odpověděla dáma hrdě a pak se na ni rozzlobeně obrátila, ,,Vzpomínáš si? Toho prince, kterého jsi tak zákeřně vyhnala ze svého paláce, království a dokonce i ze svého srdce!"
,,Neměl být tak krutý k tomu tygrosaurovi.",nažila se vyjasnit nemilou situaci princezna.
,,Zákon džungle a i Temných hor praví, že přežijí ti nejsilnější."
,,Ale..."
,,Žádné ale. A teď pojď!"
,,Kam??"
,,Uvidíš.", Míše se nechtělo, ale dáma ji vzala za zápěstí a hrubě ji odtáhla pryč.
Když se Jiří probudil, nejdřív nevěděl kde je. Pak si na všechno vzpoměl. I na slib, co dal předešlou noc královně. Už si chtěl dát pohlavek za to, že na tu přísahu zapoměl, když v tom se do pokoje vehnala Vlasta.
,,Jé, ty už jsi vzhůru?", divila se, ,,Pojď za námi do kuchyně, je tam přichystaná snídaně." Jiří tedy šel. Vlasta ho vedla až na druhou stranu chalupy. Tam leželo na stole na stole máslo, džbánek s mlékem, chleba a miska se solí.
,,Nestyď se a jez.",pobídl ho Franta.
Jiří si ukrojil chleba, namazal si ho máslem a jedl. Po snídani vzal pero, namočil ho v inkoustu a psal. Vlasta se nahnula a četla, ,,Děkuji vám za vše, ale musím jet dál."
,,Tak dobře. Vlasto, ty mu nachystej raneček se vším, co by mohl potřebovat.", nakázal Franta, ,,Já ti mezitím přivedu a osedlám tvého koně."
Vlasta měla na krajíčku, ,,Vážně už musíš jet?"
Jiří pokýval hlavou.
,,A nenakreslil bys mi svého koně? Mě se strašně líbí."
Jíří pokrčil rameny, že neví. Vlasta se na něj podívala napůl překvapeným a napůl smutným obličejem a tak se usmál a pokýval hlavou na souhlas. Měl Vlastu moc rád.
Když došla s malým ranečkem, měl ho už hotový.
,,Jů, ten je hezký!", zvolala a vrhla se na obrázek. Jiří si oddechl. Ještě že ten inkoust kterým to maloval uschnul. Jinak by to dozajista rozmazala.
,,Jiří kde vězíš? Máš tu koně.", sháněl ho Franta.
,,Děkuji za obrázek. Jsi zlatej. Nashledanou a šťastnou cestu Jiří.", loučila se Vlasta.
Ten nasedl na koně, zamával jí a odjel.
,,Počkej, zapoměl sis tu raneček!",volal na něj Franta.
Jiří se otočil, a jel zpátky. Tam si vzal raneček, potřásl si ještě jednou s Frantou na rozloučenou a políbil Vlastu, která hned zčervenala. Pak jel znova pryč.
,,Tati, přibyješ mi ten obrázek na stěnu méhop pokoje?", otázala se Vlasta.
,,To víš že jo.", přikývl a odešel s ní zpět do chalupy.
Najednou se ocitly v lese. Míša se podívala za sebe. Skála. Nikde nebyl otvor, vstu či brána do hory. Nic. Jen hladká stěna se leskla na slunci, jakoby se jí vysmívala.
,,Kde to jsme, má paní?", zeptala se vyděšeně.
,,Říkej mi babičko.", usmála se dáma, ,,A teď pojď dál."
,,Ale kam?"
,,Do mé chýše."
,,Proč?"
,,Proč? Protože mi budeš sloužit. A když budeš hodná, nechám tě podívat se do kouzelné jeskyně na otce. Ale jestli hodná nebudeš, potrestám tě. Nějaké dotazy?"
,,Radši ne.", vzdychla Míša a odporoučela se za babičkou hluboko do neznámého lesa.

5-Kde to jsem?

12. dubna 2010 v 18:45 Únos princezny
Co se stalo mezitím s Míšou? Byla vržena do tmavé jeskyně v Temných horách. Míša se konečně probudila, ,,Ach, kde to jsem?'' Pořádně se rozhlédla po jeskyni. Úplně vzadu byla jakoby velká trhlina ve stěně, upravená na užší chodbu. Když přišla blíž uviděla nepravidelné světílko. Oheň.
,,Tam musí být další místnost. A možná tam někdo bude. Někdo kdo mi pomůže!'' Posilněna novou nadějí na záchranu vydala se chodbou-jak si myslela-za svou záchranou.
Jiří zaklepal na dveře do stavení. Otevřel mu nějaký neznámý muž. Jakmile uviděl dívku vykřikl:,,Panebože, Vlastičko!" Vlasta se probudila a seskočila Jiřímu z náručí. ,,Táto!", vykřikla a pověsila se muži okolo krku, ,,Víš, já šla a jahody, abych ti mohla uvařit ty báječné knedlíky. Když jsem se vracela, vyřítilo se z lesa nějaké stvoření. Vrhlo se na mě ale pak uvidělo v dáli tohohle mladíka a uteklo." Otec Vlasty se podíval na Jiřího, ,,Děkuji vám mladíku. Určitě jste zachránil mé dceři život. Jmenuji se František ale můžeš mi říkat Franto. Jak se vám jen odvěčím?"
Jiří, pamětliv co slíbil královně, pokrčil neurčitě rameny. ,,Vy jste němý?", otázal se ho Franta. Jiří souhlasně pokýval hlavou. ,,Umíte aspoň psát?", zeptal se otec Vlasty. Jiří pokýval znovu hlavou na souhlas. Franta si oddechl a odešel do vedlejší světnice. Po chvilce se vrátil, v rukách nesl pero, inkoust a kousek pergamenu. Položil je před Jiřího a vyzval ho ,,Tak a teď nám prosím napište kdo jste a odkud pocházíte." Jiří se nenechal pobízet a začal psát. Vlasta po něm četla, co napsal. ,,Jmenuji se Jiří a přijel jsem z paláce krále Jaromíra. Chci mu pomoci najít jeho dceru princeznu Michaelu, která byla unesena před několika dny." ,,Ano, vzpomínám si, že tady na návsi byl bubeník a nabádal statné jinochy, aby se pokusily princeznu najít. Kdo mu o princezně dá nějakou zprávu, dostane 100 zlatých. A komu se podaří ji najít a přivede ji dostane tolik zlata, kolik váží.",zavzpomínal Franta.
,,Ach, tak. Ale kde to vůbec jsem?",četla dál Vlasta. ,,Jste na samém konci království lesa a vodopádů. Asi tak hodinku cesty na sever a byl byste v Temných horách.", odpověděl mu František. ,,Já tedy musím jet dál. Až k Temným horáma možná ještě dál.", četla dívka. ,,Kam byste jezdil teď na noc?", zděsil se otec holky. ,,Tatínek má pravdu Jiří. Ráno moudřejší večera. Nebo snad ne?" radila Vlasta. ,,Tak dobře. Jedna noc mě snad nezabije",četla holčina s radostí. Franta ho zavedl do jedné komůrky. ,,Tady můžeš spát." V ten okamžik tam vešla Vlasta a řekla společně s Frantou, ,,Dobrou noc." Vzápětí se oba rozesmály. Jiří se usmíval. Bál se, že když se začne smát, mohl by omylem něco říct. To nechtěl. Franta s Vlastou odešly a Jiří ulehl ke spánku.
Míša se konečně dostala do nějaké místnosti. Byla to malá jeskyně. To světílko byla ve skutečnosti velká lucerna ozařující celou místnost. Na zemi ležel tác s ovocem a zeleninou. Vedle ležely kožešiny deka a malý polštář. Míša, znavena putováním v nekonečným skalním labyrintu, snědla pár kousků ovoce a zeleniny. Zapila to vodou ze džbánku, co našla u lucerny, položila se na kožešiny, přikryla se dekou a usnula velmi neklidným spánkem.

4-Pátrání začíná

12. dubna 2010 v 18:44 Únos princezny
Král odešel.
Chůva si posteskla, ,,Chudák král. Jeho jediná dcera byla unesena zrovna 10 let po tom, co zmizela její matka, královna Šárka. Nejspíš už je mrtvá.''
,,Dobrou Františko.''
,,Dobrou noc Jiří.''
Ve snu se Jiřímu zjevila královna Šárka a pravila, ,,Vím kde najdeš moji dcerušku. Vím také na co se mě chceš zeptat a nemohu ti odpověděz. Jsem a nejsem mrtvá. Brzo se však se svou Míšou setkám.
Míša je v Temných horách. Jestli se chceš za ní dostat, musíš mi darovat svůj hlas. Tvůj hlas se ti vrátí až najdeš mou dceru. Zvládne to, Jiří?''
Jiří jen zakýval hlavou na souhlas. Královna pak zmizela.
Druhý den šel Jiří rovnou do stájí. Tam si osedlal svého bělouška. Pak se vracel pro svou brašnu. Cestou potkal stájníka, krerý se ho hned zeptal, ,,Co tu pohledáváš?'' Jiří ukázal na brašnu a poté na svého koně. Stájník se zarazil, ,,Ty jsi němý?'' Jiří přitakal a začal dávat svou brašnu na koně.
,,Počkej, pomohu ti.'', nabídl se stájník, ,,Něco mi říká, že nemůžeš mluvit z nějákého důvodu, který má něco společného se zmizením princezny a že ti můžu důvěřovat.'' Jiří se na něj překvapeně podíval a nasedl na koně. Vyjel ze stájí a jel tryskem, směrem k Temným horám.
Jel dlouho. Celý dva dny zastavoval jen ke krátkému odpočinku a spánku. Pomalu míjel poslední vesnici před horama, když vtom kůň prudce zastavil, až Jiří málem skončil na zemi. Seskočil z koně a podíval se, co koně tak vyděsilo. Pár kroků od nich ležela krásná dívka. Jiří se do ní na první pohled zamiloval. Popošel blíž a vidí, že dívka je divně zkroucená a že její krásné rudé vlasy jsou slepené krví. Doufal, že žije. Vzal dívku do náručí a vydal se sní k nejbližšímu stavení. Jeho kůň šel poslušně za nimi.

3-Unesli princeznu!

12. dubna 2010 v 18:43 Únos princezny
Uplynul týden a Míše se stále nepodařilo spravit své růže. Několikrát přitom přemýšlela o té hádce mezi ní a princem Dujanem a o způsobu jakým ho vyhnala.
,,Možná jsem se unáhlila'',povzdechla si Míša, ,,ale ani ho nelituju.Tak krutého prince, co týrá zvířata bych si nikdy nevzala! A to bych se měla podle otce touhle dobou před ním plazit a prosit a odpuštění.''
,,Míšo, víš že na tohle máme zahradníky! Princezna jako ty by měla pořádat plesy a bavit se.'' slyšela Míša volat svého otce.
,,Ale otče, mě to baví víc než nějaké plesy a zábavy.''
,,Jak chceš ale přesto si myslím.......''
,,že princezna jako já by to měla nechat zahradníkům.''
,,Jen nebuď drzá. Znáš to přísloví ne? Co na srdci, to na jazyku.''
,,Můžu už jít? Shání mě stará chůva.''
,,Jen běž, Míšo''
Míša se teda rozeběhla za chůvou a volala:,,Už běžím chůvo. Volalas mě?''
,,Ach tady jste princezno! Měla byste se nachystat. Hosté tu budou co nevidět.''
,,Hosté? Jací hosté? A kam nebo na co se mám nachystat?''
,,Váš otec dnes přece pořádá ples. Copak jste na to zapomněla?''
,,Promiň chůvo, já na to vážně zapomněla.''
,,Neomlouvejte se, to se může stát každému. Teď se pojďte nachystat.''
O hodinu později
,,Tak princezno, těď jste připravena.''
,,Myslíš chůvo?'', zeptala se nejistě Míša. Měla na sobě dlouhé, sametové šaty se zvonovými rukávy. Vlasy si zšesala do vysokého drdolu a ozdobila jemnou stříbrnou korunkou.
,,Já myslím že ano. A těch křištálových střevíčků se nebojte. Vašim nožkám dodají jistotu a vznešenost.''
,,Můžu se ještě podívat do zahrady ne své růže?''
,,Ale jistě princezno. Jen si nezničte šaty.''
,,Děkuji!'', volala Míša na chůvu přes rameno.
Běžela až daleko do zahrady, kde měla své růže. Stále měla pocit, že ji někdo sleduje ale nedávala tomu význam. Když doběhla k růžím, vykřikla:,NEEE!'', Na jejích růžích se cpal tygrosaurus. Jestli to byl Demy nepoznala, jelikož ji někdo praštil do hlavy. Míša ztratila vědomí.
Král začal Míšu mezitím hledat.
,,Šla se podívat na své růže.'', poradila mu chůva.
,,Aha. Tam se nejspíš zapomněla.'', odvětil nazlobeně král.
U růži ale nebyla. Jen jeden střevíček s kouskem rotrhlých šatů.
,,Unesli princeznu!'', zděsila se chůva.
,,Zdá se, že máš pravdu.'', povzdechl si král utrápeně.
,,Ale kdo by to mohl udělat?'' otázal se písař.
,,To netuším.'', odpověděl král a posadil se na lavečku.
,,Běž te si lehnout, pane králi. Já to hostům oznámím.'', nabídla se chůva.
,,Děkuji. A dobrou noc.'',odpověděl král a odešel.